Článek
Ve Španělsku ve veřejném prostoru nikdy nestála žádná socha nebo výtvarné dílo českého umělce. Příští pátek se to změní.
V Madridu za přítomnosti starosty odhalí 29. května sochu, která je poctou bývalému řediteli strašnického krematoria Františku Suchému. Jejím autorem je český sochař Jakub Vlček.
Proč nyní, proč Suchému a proč právě ve španělské metropoli?
Suchý v časech nacistické okupace a protektorátu tajně - a v rozporu s rozkazy - čísloval urny se zpopelněnými těly a zapisoval si jména obětí. Zachránil tak popel více než dvou tisíc lidí, který měl jinak skončit neoznačený v kompostu nebo jako materiál při opravách silnic.
Očíslované urny ředitel tajně ukládal v odlehlé části strašnického hřbitova, aby mohly být později vydány rodinám.
A teď spojení se Španělskem: V koncentračních táborech Hradišťko u Štěchovic a ve Vrchotových Janovicích nacisté věznili desítky, možná stovky Španělů. Šest z nich zpopelnil Suchý v krematoriu, uložil do urny a zaevidoval. Jejich příbuzní a potomci o tom desetiletí nevěděli.
Památník v místě, kde stál koncentrační tábor v Hradištku u Štěchovic.
Proti Francovi
Zapomenutý příběh vynesl na světlo středoškolský učitel a historik Unai Eguia Bizkarralegorra z Bilbaa. Kontaktoval ho muž, který tvrdil, že jeho strýc jménem Angel Lekuona byl na konci války v Čechách a tam zemřel.
Historik proto začal pátrat v archivech německého tábora Flossenbürg, pod který Hradištko a Vrchotovy Janovice spadaly. A zjistil, že do těchto dvou táborů nacisté převezli stovky Španělů.
„Je těžké říci, kolik z přibližně 10 tisíc Španělů, deportovaných do koncentračních táborů během druhé světové války, skončilo na území dnešní České republiky. Zaměřil jsem se na více než 160 lidí, z nichž zhruba 40 bylo v táborech v Hradištku a Vrchotových Janovicích,“ říká Eguia Bizkarralegorra pro Seznam Zprávy.
Archivní snímek tábora v Hradištku, umístěný na tabuli přímo na místě.
Podle něj se Španělé, kteří věznění v táborech na českém území přežili, po skončení války přestěhovali do Francie. Někteří zůstali v Československu.
Vysvětluje také, proč příbuzní těch, kteří zahynuli a byli zpopelněni ve Strašnicích, více než 80 let po válce o jejich osudu nevěděli skoro, nebo vůbec nic.
„V táborech byli Španělé, kteří v občanské válce v letech 1936 až 1939 bojovali proti diktátorovi Franciscu Frankovi. Většinu z nich zajalo a odvleklo gestapo ve Francii po její kapitulaci. A protože po válce Franco ve Španělsku dál vládl, tito lidé se nemohli vrátit. Ani ostatky těch, kteří zemřeli, se nemohly vrátit,“ objasňuje.
O celém příběhu a jeho vývoji napsal knihu nazvanou Pole bez květin, která na podzim vyjde v českém překladu.
Na realizaci nápadu postavit Františku Suchému v Madridu sochu se podílel český velvyslanec ve Španělsku Libor Sečka.
„Když sem ti příbuzní ze Španělska přijeli, byli překvapeni, jak pietně jsou pozůstatky uloženy. V táboře v Hradištku byli na konci války lidé ze všech koutů Španělska - Baskové, Katalánci, lidé z jihu z Andalusie, ze severu z Aragonie. Ve Španělsku je teď jejich příběh už známější než v Česku díky dokumentárnímu filmu Popel, který uvedl prestižní filmový festival v San Sebastianu,“ říká.
V Hradištku zahynuli také Francouzi nebo Italové, ale urny s jejich popelem si jejich vlády po válce převzaly. Španělská ne, Franco nechtěl mít se svými odpůrci nic společného a chtěl, aby se na ně zapomnělo.
František Suchý pokračoval v označování uren také po roce 1948, kdy evidoval popel obětí politických procesů. V roce 1952 ho soud poslal do vězení, kde zůstal čtyři roky. Jeho syn strávil za mřížemi dvanáct let. František Suchý zemřel v roce 1982.
Velvyslanec je rezervovaný k informacím, že někteří Španělé po válce zůstali a stali se z nich občané Československa. „Většina určitě odešla do Francie. Přesné informace o těch, kteří tady zůstali, nemáme. Možná takové případy byly, ale stopa těchto lidí se v průběhu času ztratila,“ uvádí.
Památník, který za pár dnů odhalí starosta v Madridu, zpracoval autor Jakub Vlček jako bronzovou sochu s rozpaženýma rukama, přes které splývá reliéfní závoj s tvářemi obětí.
„Jsou tam tváře těch, kteří zahynuli v táborech na českém území a podařilo se dohledat jejich fotografie. Byla to trochu detektivní práce,“ přibližuje sochař.
Bronzová část stojí na žulovém podstavci, kde se sbíhají do šípu vlajky České republiky a Španělska. „Samozřejmě jsem se seznámil s tím příběhem, abych se rozhodl, jak ho ztvárnit a vyjádřit. Některé pro historiky důležité věci jsou pro mě jako výtvarníka nepodstatné, a naopak.“
Dílo bude stát symbolicky blízko Pražského mostu (Punte de Praga) přes řeku Manzanares.
Památník v Hradištku.
