Článek
Čišelo z něj nadšení. A jistota, že narazil na zcela jedinečnou příležitost. „Fotbal je skvělý byznys. Ta ekonomika je prostě geniální. Nejde jen o současnost, ve světě se už 50 let rvou zkušení investoři o to, aby se do takového aktiva vůbec dostali, protože je to zkrátka super,“ líčil na sklonku minulého roku Matěj Turek pro magazín Forbes.
Vysvětloval tím, proč se stal majitelem Dukly Praha – a proč tak jako mnoho dalších českých investorů vstoupil do fotbalu. A zmínil mimo jiné vlastníka Liberce Ondřeje Kaniu: „On teď s trochou nadsázky říká, že fotbal bude jeho nejlepší investice. A já to mám podobně.“
Sobotní zápas s Baníkem ale tuto tezi Matěje Turka hodně poupravil. Jeho hráči si dali celkem tři vlastní góly, Dukla prohrála s Baníkem 0:3 a sestupuje do druhé ligy.
Navzdory řadě dílčích skandálů českého fotbalu na mapě vlastníků prvoligových klubů svítí v naprosté většině velmi bohatí Češi. Bývají mezi zařazováni jak Matěj Turek, tak Václav Brabec z Baníku Ostrava.
Ale prvně jmenovaný bude už vlastnit pouze druholigový klub. Dukla s Ostravou hrála na Julisce přímý duel o vše, Pražanům by bývala stačila i remíza. Ale tu neuhráli. V prvním poločase si dal vlastní gól Pourzitidis, ve druhém další dva „vlastňáky“ přidali Traore a Škrkoň.
Stadion, na kterém dominovali příznivci hostující Ostravy včetně slavného Milana Baroše, se radoval. Baník nepadá do druhé ligy přímo, má ještě šanci zachránit se v baráži stejně jako Slovácko. Dukle se „geniální ekonomika fotbalu“ dost vzdálí.
Pro Turka je porážka po vlastních gólech ještě o to smutnější, že po prohře Dukly v Teplicích minulý víkend veřejně zkritizoval výkon sudího Berky. „Věřil jsem, že zápasy rozhodují hráči, trenéři, výkon, odvaha a kvalita. Po našem utkání v Teplicích se tato víra otřásla,“ napsal mimo jiné Turek.
Sestup mívá velmi citelné následky. Klesne zájem sponzorů i podíl na příjmech z televizních práv.
Poprvé po sérii velkých nákupů – počínaje dolarovými miliardáři Pavlem Tykačem (Slavia) a Michalem Strnadem (Plzeň) – tak někdo z ambiciózních hráčů spadne o patro níž.
Pro český fotbal přichází další zajímavá křižovatka. Rozcestí, na němž mohou někteří z aktérů začít přehodnocovat své plány.
Ne každý má totiž možnosti a majetek jako Tykač, Strnad či Daniel Křetínský, již pevně srostlý s fotbalovou Spartou. Ten v roce 2024 pro sparťanský placený kanál dokonce o dvoumiliardové kumulované ztrátě za svého vlastnictví pronesl: „Nechci, aby to znělo arogantně, protože vím, kolik je to peněz a co se s nimi dá dělat, ale toto vůbec není stránka, která mě trápí. Opravdu. My musíme pro Spartu dělat to, co je potřeba, a pokud to vyžadovalo v zásadě kvůli našim chybám významnou finanční injekci, kterou jsme si ale mohli dovolit, tak jsme ji byli povinni udělat.“
Podobně to vidí Tykač, který při koupi Slavie hovořil o odkazu předků a o tom, že dostal do péče klub, jenž pro něj má především vysokou osobní hodnotu. Po skandálu v derby, kdy příznivci klubu napadli hráče i fanoušky Sparty, dostala Slavia pokutu 10 milionů korun a odhadla náklady za čtyřikrát zavřený Eden na dalších 40 milionů korun.
„Oslavy platím z vlastní kapsy,“ řekl pak Tykač.
Pro srovnání: Daniel Křetínský má podle Forbesu odhadovaný majetek ve výši 388 miliard korun, Pavel Tykač 188 miliard. A plzeňský majitel Strnad je jakožto hlava zbrojařské skupiny CSG dokonce s 533 miliardami v čele tuzemských miliardářů. Hodnota jeho veřejně obchodované skupiny CSG šla v posledních měsících dolů, aktuálně je zhruba 480 miliard korun.
Turek, Brabec, Kania i další hrají jinou soutěž. Slavia, Sparta a Plzeň dominují tabulce Chance Ligy i finančním možnostem. Zajímavý příběh už teď prožívá finančník Pavel Hubáček, stojící za Sigmou Olomouc. Ve „vedlejší roli“ je mimo jiné i ostravský majitel – Václav Brabec éru fotbalových miliardářů opakovaně označuje za nepříliš šťastnou.
Z jasného důvodu. Ve fotbale se totiž s mírným zpožděním oproti zbytku Česka rozjela inflační spirála. Když Olomouc pod novými majiteli (významným sponzorem je i další hanácký miliardář Richard Morávek) koupila z Jablonce Matěje Berana za 75 milionů korun, byl to regulérní šok. Cenovky hráčů – a s tím i další náklady – od té doby stoupají. Platy jsou tak dlouhodobě pro rozpočty vyšší zátěž, třeba i ten Beranův.
Právě posílená Olomouc si loni vybojovala účast v evropských pohárech, v Konferenční lize válela nad plán, kromě slávy na trávníku se její finanční ředitel zaradoval nad extra příjmy v hodnotě přes 160 milionů korun. Jenže letos nebudou žádné, Olomouc sice porazila Karvinou, ale to byl jen zápas o o 7. místo.
Jen o kousek pod Sigmou jsou Pardubice Karla Pražáka a dokonce ještě níže, až ve skupině o záchranu, Teplice úspěšného developera Milana Kratiny. I Kania chtěl svůj Liberec vidět výše než na šesté příčce. Ambice mají všichni, ovšem ze skupiny pronásledovatelů velké trojky uspěl někdo jiný. Na „olomoucký revival“ se těší v Hradci Králové, nově vlastněném miliardářem Ondřejem Tomkem i bývalým fotbalistou a neméně úspěšným byznysmenem Ivem Ulichem. Hradec skončí čtvrtý, i on má šanci na podzim v Evropě, tím pádem na tučné bonusy.
Na všechny se zkrátka nedostane. A případy Dukly a Baníku ukazují, že s rostoucí konkurencí se pád nemusí vyhnout ani těm, kteří hodně investují a vidí fotbalovou ekonomiku jako geniální.
Limitem je v tomto ohledu prostupnost soutěží. Hodnoty velkých zámořských klubů z NFL, NBA či NHL jakožto investiční artikl dlouhodobě porážejí i akciový index S&P 500 složený z největších veřejně obchodovatelných společností v USA. Na rozšíření nejprestižnějších soutěží se v Severní Americe stojí fronta, nesestupuje nikdo. Ekonomika lig šlape, na rozdíl od fotbalového Česka generují ohromné zisky z merchandisingu a primárně z televizních práv.
Fotbalová nejvyšší soutěž u nás má v tomto stále rezervy, jakkoli se podle Turka situace mění k lepšímu. Aspoň tak to popisoval ve zmíněném rozhovoru s Forbesem: „Fotbal v Česku dnes není jenom o individuálním úspěchu klubu, zhruba z poloviny jde o společný byznys všech klubů. Velká část toho kolektivního byznysu nadto jde za UEFA, která hájí naše zájmy a odkud plyne významná část našich příjmů. Možná čtvrtina úspěchu Dukly závisí na tom, jak bude vypadat celá soutěž, jak se budou dělit peníze, jaká bude spolupráce se sponzory na celorepublikové, nebo dokonce na celoevropské úrovni.“
Jenže Duklu teď nečekají zápasy na Slavii či na Spartě, ale ve Vlašimi anebo v Prostějově. A okamžitý návrat není zdaleka jistý, i ve druhé lize přibývá konkurentů „se stabilním finančním zázemím“.
Mapa vlastníků prvoligových klubů totiž co do miliardářů ještě zhoustne. Ambiciózní Zbrojovku Brno s elitním koučem Martinem Svědíkem vlastní podnikatel Vojtěch Kačena, ten už postup oslavil. A do baráže míří i další klub z Brna, Artis si pořídil investor Igor Fait.
Bez ohledu na jejich podnikatelské úspěchy je i pro ně sci-fi, aby jednou postupovali jako Křetínský.
„Rozhodnutím koupit klub jsme se nominovali do povinnosti pokračovat v jeho tradici a mimo jiné každý víkend rozhodujeme o emocích spousty lidí, kteří Spartě fandí. To je obrovský závazek. A jestli je potřeba na ten závazek dodat dvě miliardy korun, dodáme dvě miliardy korun. Kdyby bylo potřeba dodat víc, hrálo by to roli a já bych si to mohl dovolit, dáme víc,“ pronesl majitel Sparty před dvěma lety.
Spartě nebo Slavii rozhodně nehrozí ani sestup, ani finanční nouze. U mnoha dalších se fotbalový byznys může z geniálního proměnit na ztrátový. Teď o tom bude hodně přemýšlet i Matěj Turek.
Článek jsme aktualizovali po výsledku rozhodujícího zápasu Dukly proti Baníku.
