První zápas po průšvihu: Tribuna Sever zblízka

Sraz v půl třetí před vršovickým Edenem. Ještě před odjezdem je nutné koupit bílé tričko Mistři 2026, což je Tribunou Sever předepsaný dress code na výjezd do Hradce Králové. Před obchodem postává hlouček mladíků. Řeč se přirozeně točí kolem nedávného předčasně ukončeného derby. Jeden z nich, který přijel z východních Čech, mluví o čerstvém telefonátu s kamarádem.

„Volalo mu neznámé číslo. Byla to pražská kriminálka. Prý aby se dostavil na výslech,“ popisuje. Jeho kamarád byl jedním z mnoha, kteří krátce před koncem zápasu se Spartou vběhli na hřiště – a policie ho identifikovala.

„Asi mají ty kamery na rozpoznávání obličejů nebo podle místa. Každopádně má nahnáno hlavně z pokuty a taky že mu seberou permici a že se už nikdy nepodívá na zápas,“ líčí přítomným.

Další mladík kroutí hlavou – on prý na hřišti slavit rozhodně nebyl. „Štve mě, jak nás všechny hází do jednoho pytle,“ pohazuje rukama. Trochu radikálnější názor sdělí zhruba čtyřicetiletý muž.

„Pyro je pyro. Kdo nemá rád pyro, ať nechodí do kotle,“ pronese a potáhne z cigarety. Mladíci se chvíli dohadují o tom, kdo za ostudu může, kdo ji zapříčinil. Padne také obvinění fanoušků ze spřátelených polských klubů GKS Bielsko a Sosnowiec.

„Nechápu, proč sem furt jezdí ti Poláci. Ať si jdou fandit do Polska, svému týmu. Pak tady dělají bordel u nás,“ míní mladíci.

Záhy všichni zmizí v prodejně. Náklady na cestu činí 500 korun za tričko, 500 korun za šálu a cesta autobusem do Hradce Králové a zpět včetně lístku stojí 650 korun.

Kolem Edenu stojí desítky policistů, v okolních ulicích parkuje dalších nejméně sedm policejních dodávek. Z Edenu vyjíždějí čtyři autobusy. Dva organizuje spolek Odbor přátel Slavie, dva Tribuna Sever. I tady platí jasný řád.

„Jeden autobus je pro ultras a aktivní fanoušky, kteří dělají choreo, my patříme do těch neaktivních,“ vysvětluje mi osmadvacetiletý Petr. Na Tribunu Sever chodí přes deset let. Život dělí na tři části: spánek, práci recepčního a Slavii. Když nehraje áčko, chodí fandit béčku a ženám. Se Slavií tráví veškerý volný čas.

V autobuse neaktivních členů Tribuny Sever sedí především muži a teenageři, sem tam i jejich přítelkyně. Na sedadle za řidičem podřimuje otec s asi desetiletou dcerou po boku. Za nimi si v mobilu cosi ukazuje máma se zhruba sedmnáctiletým synem. Dětí je tu víc a rodiče se o ně zjevně nijak nebojí.

Deset minut jízdy před Hradcem Králové se všechny čtyři autobusy setkávají. Ke stadionu fanoušky doprovází početný policejní kordon. „Ty jo, tolik policajtů, to jsem snad ještě nezažil,“ diví se Petr, který má s výjezdy Tribuny Sever bohaté zkušenosti.

Tvrdé jádro sešívaných vytahuje bubny, plachty, krabice se šálami a zmíněná trička s nápisem Mistři. Je na nich vyobrazený fanoušek v bíločervené masce přes obličej, ve svalnaté ruce svírá pohár s číslem 23.

„Možná se tady vidíme naposled, možná ne, já nevím. Každopádně na stadionu budeme buď všichni, nebo nikdo,“ praví na úvod takzvaný speaker, muž, který na tribuně stojí čelem k fanouškům a megafonem určuje způsob fandění. „Rád bych ale, aby to dnes bylo jen o Slavii. Ne o Tribuně Sever, ne o Tvrdíkovi, jenom o Slavii,“ dav mu za ta slova, v nichž zmiňuje předsedu představenstva klubu, zatleská.

Bubeníci do toho praští a královéhradeckým stadionem spustí dav nižších stovek fandů oblečených v bílých tričkách první chorál: „Ať žije Slavie, ná nananana, ať žije Slavie, Slavie, Slavie Praha.“

Chorál střídá chorál. Zápas začíná. Postarší fanoušek vytáhne telefon a natáčí si burácející dav. Okolní příznivci ho ale rázně upozorní, že to je zakázané. Dotyčný telefon raději zastrčí. Žádné fotografie, žádná videa: Jedno z nepsaných pravidel Tribuny Sever.

Na začátku zápasu rozvinuli královéhradečtí fanoušci transparent, který byl v posledních dnech k vidění i na dalších stadionech: „Tvrdíku, skenuj své svědomí, ne naše obličeje.“ Slávistický speaker na to okamžitě reaguje výzvou k celému stadionu ke skandování: „Čes-ký fotbal, pro fa-noušky.“ Zdá se, že ho lidé na tribunách opravdu poslechli a v Malšovické aréně zazní sborový hlas.

Sešívaní opakovaně a mnohokrát vyjadřují podporu Davidu Douděrovi, který byl po derby spolu s útočníkem Tomášem Chorým vyloučen ze slávistického kádru. Upravili kvůli tomu i jeden ze svých chorálů: „David Douděra, je to naše ikona, hledá Sparťany, stejně jako my.“ Speaker nabádá dav ke křiku z plných plic, aby to hlavně dolehlo k uším vedení Slavie.

Zatímco na tribuně panuje atmosféra podmanivá, vášnivá a navzdory všem kritickým hlasům z nedávné doby tolerantní, dole u stánků s klobásou a pivem se obrázek liší. U stolu stojí skupina vysokých hromotluků a hraje kostky o peníze. Fotbalový zápas ani hromadné fandění je zjevně nezajímají. „To je část ultras. Oni nahoru moc nechodí. Kostky hrají na každém zápase,“ přiznává více fandů. Hromotluci byli pod tribunou po celou dobu utkání.

Během zápasu padnou tři góly do slávistické branky. Tribuně Sever to ale, zdá se, příliš nevadí. Titul už mají vybojovaný. Jsou mistři. A ve svých chorálech to opakují stále dokola.

Zápas končí. Všichni jsou zvědaví, jak zareagují hráči. Je to totiž první utkání od zkaženého derby, při němž ultras z Tribuny Sever i další fanoušci připravili Slavii o řádné oslavy titulu. Dorazí vůbec hráči na tradiční děkovačku? Pokleknou? Nakonec přišli. Postavili se pod kotel, poděkovali a zatleskali. Spíš vlažně. Nepoklekli.

Po zápase se k tomu vyjádřil kapitán Slavie Tomáš Vlček.

„Celá situace je nešťastná. Vážíme si, že za námi přijeli do Hradce a fandili celý zápas. Rozhodli jsme se jako kabina, že jim poděkujeme. Bylo to od nás gesto, že si vážíme jejich podpory a věříme, že se situace bude lepšit. Zároveň jsme se ale jako tým shodli, že při děkovačce budeme stát. Tím však nedáváme najevo, že s fanoušky chceme bojovat,“ vysvětloval.

Podobná slova volil i trenér Jindřich Trpišovský.

„Lidé přijeli, fandili a hráči se s nimi chtěli rozloučit. My v realizačním týmu jsme se tomu podrobili,“ doplnil.

Co bude s Tribunou Sever dál, neví nikdo. Hovoří se o tom, že speaker David končí. On sám nechtěl pro Seznam Zprávy nic komentovat – ostatně stejně jako nikdo jiný z výrazných osobností Tribuny Sever. Není divu. Další jejich nepsané pravidlo zní: nemluvit s novináři.

Petr na cestě zpátky do Prahy o zpackaném derby mluvit nechce. Prostě ho to štve. Na Tribuně Sever samozřejmě byl – na trávník ale nešel.

„Fakt ne. Bolí to a dlouho bude,“ sdělí pouze. A pak začne vyprávět, co ho čeká za pár dní. Další zápasy. Hlavně holek. „Je konec sezony, taky potřebují podpořit,“ utrousí. A doufá, že se brzy zase vrátí na Tribunu Sever.