Do bolavého ticha křičeli, že jsou mistři. Nejsmutnější titul pro Slavii

Stačilo přivřít oči, abyste si představili, jaké to mohlo být. Na noční obloze by prýštil barevný ohňostroj. Z lednic by se nosilo vychlazené šampaňské a pivo by teklo z broušených tupláků. Hráči by po sobě skákali divoce jako malí kluci, nadšeným fanouškům by odevzdali propocené dresy a vyprodaný Eden by slavil ještě dlouho po půlnoci. Jenže o krásné atmosféře jste si mohli nechat jenom zdát, titulový zápas fotbalové Slavie provázel podmiňovací způsob.

Nebýt tragického víkendu, ve kterém chuligáni předčasně ukončili derby proti Spartě, mohlo by se vzpomínat na výjimečný večer. Místo toho při fantastickém výkonu proti Jablonci (5:1) vládlo ticho, rozpaky a smutek.

„Všechny nás mrzí, v jakých kulisách jsme došli k titulu, ale nechceme si to tím kazit, i když je to smutné,“ říkal trenér Jindřich Trpišovský.

Slavia hrála vážně skvěle. Mezi prázdnými tribunami drtila soupeře a už o přestávce bylo jasné, že stvrdí druhou zlatou sezonu v řadě a přímý postup do Ligy mistrů.

Venku u vchodu na Tribunu Sever, která v sobotním derby způsobila kolosální průšvih, se sešlo zhruba padesát lidí v sešívaných dresech a sledovali zápas na telefonech. Tudíž první tři góly kvůli televiznímu přenosu slavili s lehkým zpožděním. Po přestávce už je skóre prakticky nezajímalo a zpívali: „Šampióóóni, šampióóóni.“

Od majitele Pavla Tykače a klubového předsedy Jaroslava Tvrdíka, kteří mezi ně o pauze přišli z  lóže za mohutná železná vrata, se dozvěděli, že nakonec mistrovská oslava bude. I když pochopitelně daleko komornější, než jaká byla připravená. Proběhne příští neděli odpoledne, až skončí ligová derniéra proti Plzni. Jakmile rozhodčí podepíše zápis o utkání, hodlá Slavia otevřít stadion pro veřejnost a pozvat fanoušky, aby se pokochali pohledem na stříbrný pohár a zatancovali si s čerstvými šampiony.

Včera aspoň ti nejvěrnější dostali jako poděkování od šéfů propečené klobásy. „Mistři! Mistři!“ skandovali vděčně.

Slavia prožívá hořké dny. Během sezony vstřelila nejvíc gólů ze všech, nejméně jich inkasovala, na hřišti prohrála jediný zápas ze třiatřiceti, ovšem víkendové peklo se světlicemi, předčasně ukončeným derby a napadeným sparťanským brankářem Surovčíkem rázem všechno dobré překrylo.

Z ticha, které kolem hřiště panovalo, bylo ze všeho nejvíc cítit smutno a stesk. Před stadionem hlídkovalo pár policejních dvojic, na rohu stála televizní dodávka se satelitem na střeše. Když čtyřicet minut před výkopem vkročili na trávník slávističtí brankáři Staněk s Markovičem, arénou pro dvacet tisíc fanoušků zatlapkaly jen čtvery dlaně podavačů míčů.

Slavia po víkendu nemilosrdně vyhlásila nulovou toleranci pyrotechnice a zahaleným tvářím. Vyzvala všechny, kteří vběhli na hřiště před ukončením zápasu, aby se sami přihlásili na policii. Nálada byla vyloženě pod psa. Na zápas proti Jablonci mohlo jen pár vyvolených, kterým to dovolily regule. Kromě hráčů, rozhodčích a realizačních týmů ještě funkcionáři, členové pořadatelské služby, čestní hosté nebo akreditovaní novináři. Dohromady zhruba 200 lidí.

Za sobotní peklo totiž Slavia schytala drsné, ale zasloužené tresty: kontumaci 0:3, pokutu 10 milionů korun a na čtyři zápasy zavřený stadion. Kdyby se derby se Spartou dohrálo, o titulu už bylo pár dní jasno. Takhle se muselo čekat, jak slávisté zareagují. Ztratí glanc? Chytí nerva? Rozloží se? Nezašmodrchá se ještě finiš?

Vůbec! Mistři dominovali jako v časech covidu, kdy jim atmosféru kradla drakonická opatření.

„Nebylo to lehké, abychom se nachystali. Musím znovu smeknout před tím, jakou mají kluci mentalitu. Aby se dostali až sem, museli překonat hodně překážek. A tu největší v posledních dnech, kdy toho měli plnou hlavu,“ popisoval kouč Trpišovský.

Nejenže se Slavia sama degradovala, navrch pro výstrahu vykopla dva důležité hráče, kteří zásadně porušili klubový kodex. Útočník Tomáš Chorý, nejlepší střelec ligy, a krajní obránce David Douděra kvůli sobotním červeným kartám seděli jen mezi hosty ve vypolstrovaných sedačkách. Slavia jim ústy Jaroslava Tvrdíka vzkázala, ať si hledají nové angažmá. „Máme svého šéfa, takže to musíme přijmout a respektovat. Někdy se s vámi holt nediskutuje,“ dodal Trpišovský do kamery Oneplay.

Nebýt Chorého sedmnácti gólů, rozhodně by Slavia neproplula sezonou bez výsledkových výkyvů a neměla by teď nedostižný náskok na druhou Spartu. Nicméně dvoumetrový zlobr schytal i tři vyloučení za bláznivé excesy, což ho poslalo (zřejmě navždy) mimo tým. I na to se myslelo, když se slavil třiadvacátý titul v historii. Před Edenem bylo rázem nejméně desetkrát víc lidí než na začátku, hráči nafasovali vítězná bílá trička, na velkoplošných obrazovkách se rozsvítilo slovíčko MISTŘI a majitel Tykač tleskal vestoje.

„Bravo! Bravo!“ ozývalo se z čestné lóže za cinkání skleniček šampaňského.

Slavia byla znovu nejsilnější ze všech, byť za svou hru neslýchala pochvaly. K výhrám využívala především fyzickou sílu, intenzivní pojetí, vytrvalost, skvělý presing, standardní situace a ohromnou sebedůvěru. Mohla se spolehnout na excelentního záložníka Lukáše Provoda, nejužitečnějšího hráče ligy, a motorovou myš Michala Sadílka.

Měla také spolehlivé stopery Tomáše Holeše, Davida Zimu a především mladého Štěpána Chaloupka, který prožil zlomovou sezonu s reprezentačním razítkem a kupou nastřílených gólů. Vždyť jen Jablonci dal dva. Mezi objevy patří nigerijský robot David Moses a za bingo se dá považovat lednový návrat Davida Juráska na levou stranu obrany. Samostatnou kapitolou je pak kapitán Jan Bořil, jenž zůstal srdcem týmu a zároveň padouchem. Jeho uřvané extempore, při kterém před pár týdny málem zboural rozhodčího a pak dostal sedmizápasový flastr, přesně symbolizuje rozporuplný pohled na současnou Slavii.

Nejvíc ze všeho obhájce titulu těžil z toho, že vlastně neměl vyložené náhradníky. Trenéři to nazývají zastupitelností. Na lavičce Slavie totiž zpravidla sedají reprezentanti svých zemí, což je bezkonkurenční síla. Když třeba Chorý nesměl kvůli trestu hrát, zastoupil ho na hrotu Mojmír Chytil. Trenéry nemuselo polekat ani to, když se zranila brankářská jednička Jindřich Staněk, protože Jakub Markovič chytal stejně spolehlivě.

Mezi klubovou šlechtou v Lize mistrů však Slavia propadla, nevyhrála jediný zápas z osmi zápasů a zůstává otázkou, jestli její styl může nejlepším soupeřům v Evropě vůbec konkurovat. Zatím ne. Včerejší exhibice proti Jablonci byla paradoxně dost možná to nejlepší, co mužstvo během celé sezony předvedlo.

Na mistrovi se jistě dají najít vady, není to dokonalý stroj a rozhodně ho čeká velmi horké léto z mnoho úhlů pohledu, nicméně za poslední sezonu zaslouží uznání. A vlastně nejen za poslední. Během osmi let, co na střídačce sedí Jindřich Trpišovský, nebyla Slavia hůř než druhá. „Tohle byl nejnáročnější ročník za dobu, co jsem tady. Vážně jsme museli překonat hodně překážek,“ zopakoval kouč, když s kolegy Zdeňkem Houšteckým a Štěpánem Kolářem pózoval klubovému fotografovi uprostřed hřiště. Do objektivu všichni tři naplno otevřeli svou dlaň. Ukázali pět prstů, čili pět slávistických titulů, u kterých byli společně.

2019, 2020, 2021, 2025, 2026. Ten poslední byl nejen nejtěžší, ale zároveň taky nejsmutnější.