Volný pád hvězdy. Chorý měl všechno, teď je bez práce a může přijít o MS

Připomínal odjištěný granát, se kterým Slavia kráčela do bojů. Všichni kolem věděli, že může kdykoli vybouchnout. Tomáš Chorý je dvoumetrové monstrum a neodtlačíte ho od míče. Zároveň však platí za úkladného fotbalistu, který se neštítí provokovat a jít daleko za hranu.

„Zřetelně není schopen ovládat své chování,“ prohlásil slávistický boss Jaroslav Tvrdík, když při víkendové smršti oznamoval nemilosrdný vzkaz: U nás končíš, Tomáši!

Kvůli opakovaným prohřeškům, které Slavii už potřetí v sezoně zavařily.

Reprezentační útočník a nejlepší střelec ligy byl třikrát vyloučený po situacích, které se vymykají zdravému rozumu.

„Kdyby se dokázal ovládat, byl by legendou a velkým hráčem, ale s tímto chováním na trávník nepatří, ať je mimo hřiště jakýkoli,“ dodal Tvrdík drsně.

Chorého jméno rezonuje roky. V jednatřiceti prožíval životní sezony, v nich stihl sbírat góly, komplimenty, tresty, nadávky i odsudky. Důrazný tank, jenž v soubojích dostává i rozdává. Než nastoupil do sobotního derby, které se i kvůli jeho zákeřnému faulu zvrtlo ve válečnou vřavu, sparťanský kotel rozvinul obrovský transparent s jeho podobiznou. Kresba provokovala, nicméně vedla přinejmenším k zamyšlení.

Na velké plachtě jste mohli vidět vypoulené oči, kterými je Chorý pověstný, když se diví a vzteká. Pak výrazná slina kapající od pusy jako odkaz na plivnutí na plzeňského Dweha, dle disciplinární komise nicméně neúmyslné. A svěrací kazajka k tomu.

Drsné, jenže Chorý to znovu potvrdil. Zase to přehnal. Zase si nejspíš myslel, že mu to projde.

Proč? Jak to, že si nemůže pomoct?

Po hodině hry, kdy vášnivá Slavia otočila vývoj skóre z 1:2 na 3:2, se agresivně pustil do zbytečného souboje u postranní čáry. Přímo pod tribunou sparťanských ultras, kteří ho před výkopem karikovali. Na hřišti zrovna blýskala světlice, další letěla přímo k Chorému, který špatně došlápl a svíjel se bolestí za lajnou. Jenže ještě předtím udeřil soupeře Sörensena loktem. Schválně.

Nedá si říct – a nedá.

Sparťanskému stoperovi už ve velkých zápasech ublížil dvakrát, teprve potřetí to ale rozhodčí rozklíčovali podle pravidel, což bude mít fatální dopad na zbytek Chorého kariéry.

Už nikdy to nebude jako dřív. Navždy zůstane recidivistou. A klidně se může stát, že kvůli tomu přijde o mistrovství světa, která začíná už za měsíc.

Pokud chcete chvíli snít, možná si toho chlápka s lehkým předkusem představíte, jak v mexické Guadalajaře nastupuje 12. června proti Korejcům a třeba střílí vítězný gól Česka. Ale stejně tak se může stát, že Chorému proti soupeři z Asie rupnou nervy. Jako už tolikrát.

Proto se nedá vyloučit varianta, že ho trenér Miroslav Koubek raději nechá doma.

Zdá se to být docela dilema pro celý národní tým. Chcete tak nevyzpytatelného vojáka do armády? Může vám vyhrát bitvu, ale taky všechno pokazit.

Ve Slavii ukazoval obě tváře. Předtím v Plzni, odkud do Prahy za téměř 100 milionů korun přestupoval, se soustředil víc na lítý boj. Byť ho minimálně polovina ligy upřímně nesnášela, podlosti neprováděl. Nebo aspoň nebyly tak vidět. Ovšem čím víc přicházely osobní i týmové úspěchy, Chorý se měnil. V aktuální sezoně ujel minimálně čtyřikrát.

Nejprve zákeřně praštil do rozkroku brankáře Heču ze Slovácka, kvůli čemuž dostal červenou kartu a flastr na šest zápasů. Jakmile se vrátil, obránci Svozilovi z Dukly šlápl na ruku a při dalším souboji mu vložil přes trenýrky prsty do zadku. Tentokrát bez trestu.

Při jarním šlágru s Plzní vypěnil nad stoperem Dwehem, v rozčilení mu vytekly sliny a po kontroverzním verdiktu od videa byl vyloučený podruhé. Vzhledem k tomu, že se u disciplinárky obhájil, nehrál pouze jednou. Před fotbalový tribunál za něj šel orodovat sám Tvrdík: „Když jsem viděl jeho manželku a děti, jak byly zdrceny, nebylo mi z toho dobře.“

Po sobotním „blikanci“, na který znovu upozornilo video při zpětné kontrole, Tvrdík zareagoval: „Jak se jeho holčička bojí jít do školy, že ji budou šikanovat, tak to jsou situace, které se ve fotbale prostě stávat nesmí. Chci poprosit spolužáky i jejich rodinné známé, aby jim pomohli.“

Ale kdo pomůže Chorému? Stejně jako obránce David Douděra dostal povel, ať si hledá nový klub. S tím, že za Slavii už nenastoupí. Dá se předpokládat, že celý kyselý případ ještě zdaleka není u konce. Už jen tím, že Chorý vyhlíží další trest za surovou hru. Může činit tři až pět zápasů, část si odnese do další sezony, čili do dalšího angažmá.

Ale kdo ho bude s takovou pověstí a trestním rejstříkem v Česku chtít? Podle zákulisních zpráv už se ozvala polská Legia Varšava.

A pak je tu mistrovství světa v Americe. Považovalo se za hotovou věc, že Chorý v závěrečném výběru nebude chybět. Nejenže v lize nastřílel už sedmnáct gólů, čili nejvíc ze všech, ale hlavně je to originál se vším všudy. Takoví útočníci se jen tak nerodí. Při soubojích z něj čiší až medvědí síla a taky zkušenost. Takové bijce prostě v reprezentaci oceníte - pokud se umí ovládat.

Při březnové semifinálové baráži, kdy nastoupil s Patrikem Schickem v útočném bloku, nedostal dobré známky. Robustní Irové ho vymazali tak, že jen máchal rukama. Rozhodčí na jeho nespokojené grimasy nedal. Ve finále proti Dánsku šel až do prodloužení a při penaltovém rozstřelu proměnil, čímž potvrdil, že pokutové kopy zvládá absolutně neomylně.

K Schickovi měl být jasná volba. Buď jako alternativa na střídání, nebo do dvojice. Další hrotoví hráči Adam Hložek, Mojmír Chytil, Jan Kliment nebo Jan Kuchta by mohli tvořit zbytek útočného osazenstva. Ale co teď? Troufne si jít trenér Miroslav Koubek do rizika a obhájí si Chorého volbu?

Podle informací webu isport.cz má být případ Chorý jedním z bodů agendy, kterou aktuálně v sídle FAČR řeší Koubek, svazový šéf David Trunda a generální manažer Pavel Nedvěd. Seznam Zprávy odhadují, že reprezentační kouč nevyzpytatelného zlobra podrží. Při svém angažmá v Plzni vyloženě sázel na Chorého styl a jeho spolupráci se všudybylem Pavlem Šulcem. Pro šampionát potřebuje i tuhle variantu a dobrovolně se jí nevzdá.

Snad by se dala zmínit paralela s jiným trenérským matadorem a jiným mistrovstvím světa. Když Česko hrálo na mundialu před 20 lety naposledy, Karel Brückner vzal i jednoho borce ze druhé ligy, konkrétně z Českých Budějovic.

„Já si ho na mistrovství připravím,“ utrousil Brückner, když se experti nad nominací podivovali. Ten borec se jmenoval Karel Poborský, takže se trenérova volba nakonec dala chápat, protože Poborský patřil mezi hrdiny zlaté generace, byl jedním z nejlepších fotbalistů samostatného Česka.

Ale pochopí fotbalový národ, pokud by do Ameriky letěl recidivista Chorý?