Slavia se musí léčit. Její fotbalová říše se třese pod nájezdem barbarů

Legendární Slavia už nikdy nebude jako dřív. Po sobotním řádění se v neděli probudila do éry, která ji bude dlouho bolet, protože se musí léčit.

Nechybělo málo, abychom prožili jednu z největších tragédií českého fotbalu vůbec. Pamětníkům naskakovaly vzpomínky na Brusel 1985, kdy chuligáni převlečení za fanoušky Liverpoolu způsobili chaos a běsnění před finále tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí, v tlačenicích a v bitkách a následném zhroucení dělící zdi tehdy zemřelo 39 lidí. Celá fotbalová Anglie musela na pět let do izolace. Za trest se učila fandit jinak. Bez klecí a ostnatých drátů, protože jinak by ji zpátky mezi Evropany nepustili. Zásadně se změnila legislativa, surovcům od té doby hrozí těžké tresty, vězení, doživotní zákazy. Ne že by chuligánská scéna úplně vymizela, ale jít v Anglii na fotbal, to bývá kulturní požitek.

Slavia tento vývoj podcenila. Chtěla mít anglickou atmosféru co nejdřív, nejlépe hned. V dobré víře zrušila zátarasy, nechala mezi fanoušky a hřištěm jen drobnou zídku a naivně věřila, že vášně vždycky ukrotí.

Sobotní derby budiž mementem pro celý český fotbal.

Krásné časy, které v Římské říši skončily za vlády císaře Romula Augusta, se Slavii rozplynuly v několika pekelných minutách. Buďme rádi, že se nestalo nic horšího, když se lidské tsunami v sešívaných barvách divoce vlilo na trávník. Tři sparťanští hráči si odnesli lehký šrám, zatímco Slavia si nese těžký hřích, za kterým šla sama a dobrovolně.

Teď už si to přiznat musí. Byla nemocná.

Tak dlouho neviděla (anebo nechtěla vidět), jak nebezpečně se rozpíná, až za to zaplatila. To, že derby se Spartou prohraje kontumačně 0:3 a zavřou ji stadion, je pouze drobným upozorněním, že žila v bludu. Sama sebe v posledních osmi letech pasovala za českého fotbalového císaře, který může cokoli. Nahrávaly ji skvělé výsledky a sladká Liga mistrů, peníze, popularita, moc na hřišti i vliv v zákulisí.

Sobotní peklo v Edenu je následkem, ne příčinou.

Navíc si přiznejme, že by všechno mohlo pokračovat, kdyby se dohrálo. Chybělo necelých 200 vteřin, aby fotbalová Římská říše zase o kousek povyrostla. Na střechách byl připravený ohňostroj k odpálení. V ledničkách šampaňské, navrch pokořený arcirival, kterému se Slavia chystala zlomyslně chechtat do tváře.

Místo dlouhého nočního festivalu však zavládl chaos.

Měli jste slyšet v tramvajích a ve vlacích, jak děti vzlykají tátům na ramenou, že jim chuligáni a další masa lidí, která se k bezmozkům přidala, zkazili zážitek. Normální fanoušci, jichž je drtivá většina, se tolik těšili, že oslaví už pátý titul pod trenérem Jindřichem Trpišovským. Místo toho budou nespravedlivě součástí očistce, který Slavii čeká.

Začátkem budiž ostré prohlášení klubové bosse Jaroslava Tvrdíka, který oznámil: „To, co se odehrálo v závěru derby, je nejtěžší chvíle v novodobé historii klubu. To není fotbal. To není Slavia. Je to hanba, kterou neseme všichni. Hodnotami Slavie nejsou nenávist a násilí.“

A proto:

- s okamžitou platností a na dobu neurčitou zavírá Tribunu Sever, která se vymkla kontrole.

- z týmu vyřazuje útočníka Tomáše Chorého a krajního obránce Davida Douděru, kteří byli v derby vyloučeni. Za Slavii už podle Tvrdíkova vyjádření nikdy nenastoupí, mají svolení k přestupu. Mimochodem, trest by zasloužil taky kapitán Jan Bořil, jehož poslední extempore je staré jen tři týdny.

- pro viníky chce doživotní zákazy vstupu na stadion a bude po nich požadovat úplnou náhradu škody včetně všech sankcí, které jí budou uloženy fotbalovými orgány.

Pokud to Slavia myslí vážně, bude to jen začátek její léčby. Intenzivní herní projev, kterým se pod Trpišovským proslavila a získala prestiž po Evropě, se totiž časem převtělil do neslušnosti, agresivity a pohrdání. Navíc dlouho tolerované. Hráči si mohli dovolit víc. Reakce realizačního týmu byly přes míru, plné neurvalosti. Radikální fanouškům, kteří na Tribuně Sever vytvářeli úžasnou atmosféru, zachutnalo, že získali vliv.

Až do sobotního večera Slavii (téměř) všechno procházelo. Ostatně i Římská říše si myslela, že bude trvat navždy.