Česko se „otepluje rychleji“ spolu se všemi kontinenty. A není to nesmysl

„Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem s tempem oteplení o 0,56 ºC za dekádu v posledních 30 letech,“ stojí v úvodu letošního vydání zprávy o stavu klimatu v Evropě, zpracované oddělením ECMWF evropské služby Copernicus a Světovou meteorologickou organizací (WMO).

Organizace toto sdělení vybraly jako jedno z hlavních, přestože samo o sobě vlastně není nové a zpráva vedle něj přináší dlouhou řadu dalších zjištění a posunů. Zřejmě tím chtěly podtrhnout, jak moc se změna klimatu našeho kontinentu týká, což je určitě na místě.

Paradoxem nicméně je, že toto tvrzení mají zároveň velmi rádi i klimatičtí dezinformátoři, kteří ho záměrně využívají k obelhávání ostatních, a že mu nejspíš nemálo lidí i doopravdy nerozumí.

Co přesně nám tedy vlastně říká? Jak moc je důležité? A jak se týká Česka?

Začněme rovnou u toho, jak to vypadá, když se sdělení špatně pochopí, nebo případně rovnou cíleně dezinterpretuje.

„Každý kontinent se otepluje rychleji než ostatní kontinenty! Evropa se otepluje rychleji než ostatní kontinenty! Ale pozor! I Afrika se otepluje rychleji než ostatní kontinenty! Ale pozor! I Asie se otepluje rychleji než ostatní kontinenty. Ale pozor! I Amerika se otepluje rychleji než ostatní kontinenty. Ale pozor! I Austrálie se otepluje rychleji než ostatní kontinenty! Jak je to možné? Může se někde oteplovat rychleji než na jiném místě a zároveň se na tom místě otepluje rychleji než na tom místě, kde se otepluje rychleji než na onom místě?“

Příklad jednoho z komentářů pod nedávným článkem Seznam Zpráv o nových poznatcích o zrychlování klimatické změny. Autor příspěvku si dal práci i s tím, že přidal odkazy na relevantní články o tempu oteplování na všech zmíněných kontinentech. Poté, co byl konfrontován s vysvětlením, příspěvek smazal. Narativ ale samozřejmě žije dál.

„Máme tady takové lokální evropské globální oteplování! Evropa se otepluje rychleji než zbytek světa. Což ovšem, ZCELA LOGICKY, vůbec nevylučuje, že se Amerika otepluje 2× rychleji než zbytek světa (včetně Evropy), Rusko se otepluje 3× rychleji než zbytek světa (včetně Evropy), Austrálie se otepluje rychleji než zbytek světa (včetně Evropy) a Afrika se samozřejmě otepluje 2× rychleji než zbytek světa (včetně Evropy). Říkají to vědci, takže to tak je! Kdo nevěří, je Putinova filcka a pátá kolona!“ zní další příklad z českého Facebooku, který komentuje už přímo vydání zprávy o klimatu v Evropě.

Dalších obdob bychom mohli jmenovat ještě tisíce, ale snad už to není potřeba. Přejděme raději k vysvětlení, v čem jsou tyto příspěvky chybné.

Hlavní problém tkví v tom, že hledají rozpor tam, kde ve skutečnosti není.

Celá „záhada“ totiž spočívá v přehlížení skutečnosti, že oceány se oteplují pomaleji než pevnina a zároveň pokrývají většinu planety, takže průměrná rychlost oteplení kontinentů skutečně zcela logicky vychází vyšší než průměrné oteplení celého světa.

Ano, opravdu je to takto jednoduché. Mělo by to dojít každému, kdo se alespoň podívá na mapu světa s rychlostí oteplení. Klimaskeptikům to ale nezabránilo, aby si z tohoto neexistujícího rozporu udělali oblíbenou metodu navozování dojmu, že si vědci celou změnu klimatu vymysleli.

Přiznejme, že někdy s matením veřejnosti „pomáhají“ i média, například skrze přehnaně zkratkovité titulky nebo na sílu senzacechtivé rámování zpráv.

V některých případech je také skutečně na pováženou, jestli třeba i zcela korektní srovnání tempa oteplování dané oblasti se světem přináší publiku nějakou užitečnou informaci, nebo ho spíš mate. Má například smysl zmiňovat, že se Afrika otepluje rychleji než zbytek světa, když totéž můžeme v podstatě říct o kterémkoli kontinentu a Afrika mezi nimi patří spíš k těm pomaleji se oteplujícím? Nenavozuje to skutečně falešný dojem, že Afrika se otepluje rychleji než zbytek obývaného světa, což vlastně není pravda?

Těžko říct.

V případě Evropy ale toto dilema každopádně není vůbec na místě, protože ta se skutečně otepluje nejrychleji i ve srovnání čistě jen s ostatními kontinenty.

Jak můžete vidět, rozdíl přitom není zrovna malý:

Už letmý pohled na graf napovídá, že rychleji se obecně oteplují světadíly na severní polokouli. Může za to hned několik společných faktorů, včetně povahy fungování oceánských proudů nebo faktu, že světadíly na severní polokouli jsou víc ovlivněné rychlým oteplováním Arktidy, kde mizí led a sníh, čímž se mění albedo (odrazivost) povrchu, takže dochází k větší absorpci a menšímu odrážení záření ze Slunce.

Evropa má ale ještě něco navíc.

„Může za to změna dynamiky atmosférické cirkulace a například i menší znečištění vzduchu. Od 80. let minulého století v Evropě platí přísné regulace, kvůli nimž se snížilo množství atmosférických aerosolů, které se podílejí na tvorbě nízké oblačnosti a zamezují tak sluneční energii, aby doputovala až k zemskému povrchu. Evropa také ztrácí hodně ledové a sněhové pokrývky, které fungují jako zrcadlo a odrážejí záření zpět do vesmíru,“ vyjmenovala pro Seznam Zprávy několik důvodů, proč se Evropa vymyká i mezi kontinenty ležícími na severní polokouli, vědkyně Francesca Guglielmová z Copernicus Climate Change Service.

Vůbec nejrychleji se v rámci Evropy otepluje na Špicberkách, a naopak nejpomaleji na jihozápadě kontinentu. Česko stojí někde mezi průměrným až nadprůměrným tempem.

Když se podíváme na oteplení od období 1850-1900, vychází Česku v podstatě stejná hodnota jako celoevropský průměr. To zároveň znamená, že se Česko od začátku průmyslové revoluce oteplilo skoro dvakrát rychleji než světový průměr a zároveň i významně rychleji, než je průměr pro světovou pevninu.

V posledních 30 letech je rychlost oteplení v Česku nejspíš dokonce nadprůměrná i v rámci Evropy.

„Přesné číslo pro jednotlivé země nemáme. Česko ale leží v regionu, který se otepluje rychleji než evropský průměr. Rychlost oteplení za posledních 30 let se tam drží většinou v rozmezí 0,5 °C až 0,7 °C, a někde i 1 °C za dekádu,“ řekla k tomu Guglielmová.

Skutečně tedy žijeme v části světa, která se otepluje významně rychleji než zbytek planety, a platilo by to i tehdy, pokud bychom vynechali oceány a bavili se výhradně o pevnině.

Takové sdělení by do našeho informačního prostoru nepochybně patřilo, i kdyby šlo o pouhou zajímavost bez širšího přesahu. Jenže ten přesah tady je. Informace je totiž zásadní pro přemýšlení nad tím, co nás v budoucnu čeká.

Zatímco na globální úrovni se stále diskutuje, kdy bude překročeno oteplení o 1,5 °C ve srovnání s předindustriální érou, u nás už tento milník dávno padl. A takhle to pochopitelně bude i pokračovat. Pokud se tedy v globálu momentálně bavíme o očekávaném oteplení do roku 2100 někde mezi 2 až 3 °C při středním emisním scénáři, musíme počítat s tím, že u nás bude oteplení o hodně vyšší.

Takto vypadají aktuální odhady míry globálního oteplení v roce 2100 při různých emisních scénářích:

A to je samozřejmě klíčové hlavně kvůli vyšší intenzitě a frekvenci dopadů této změny.

„Informace, že Evropa je nejrychleji se oteplujícím kontinentem, je hlavně připomínkou toho, že musíme problém klimatické změny brát vážně a že se to dotýká i nás. V Česku jde hlavně o sucho, požáry, horké vlny a třeba i povodně. Jen jeden příklad za všechny - v posledních 30 letech se u nás oproti 19. století oteplilo o 1,8 °C a přineslo to třikrát více horkých vln,“ řekl k tomu klimatolog z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Pavel Zahradníček.

Na závěr se patří dodat ještě jedno důležité upozornění. Tempo oteplení pro výsledný dopad klimatických změn není zdaleka jediným určujícím faktorem a Evropa i Česko jsou na tom naštěstí v těch ostatních poměrně dobře.

Na rozdíl od rozvojových zemí totiž máme díky vyspělejší ekonomice mnohem lepší možnosti adaptace. Monitoring počasí i sucha je detailní a na opatření pro šetření s vodou nebo ochranu lidí před vedry je k dispozici mnohem více zdrojů.

Kromě toho nám pomáhá také přirozená povaha počasí v mírném pásmu. S klimatickou změnou se jí sice vzdalujeme a zažíváme stále četnější a intenzivnější extrémy, ale ve srovnání se zeměmi, kde byly extrémní teploty, sucha či bouře běžné už před antropogenním oteplením, jsme na tom pořád výrazně lépe.

Jinými slovy, Česko může například zaznamenávat výrazně větší nárůst počtu tropických dní za rok než některá země na rovníku, ale v ní mohlo být vedro téměř nesnesitelné už dřív, takže i nynější menší změna tam je nebezpečnější než větší změna v Česku.

Na seznamu nejohroženějších států změnou klimatu proto evropské země nenajdete. Naopak jsou mezi nimi často například africké státy, kde tempo oteplení není ve srovnání se zbytkem světa nijak závratné, ale dopady jsou o hodně horší.

Žijeme tedy na kontinentě, který je spolu se Severní Amerikou nejméně zranitelný vůči dopadům klimatické změny. Zároveň se ale od našeho původního podnebí vzdalujeme nejrychleji ze všech světadílů.

V Česku jsme to v posledních letech zřetelně pocítili například při letních vlnách veder, při teplých, na sníh chudých zimách nebo třeba při dřívějších příchodech jara.