Jak reagovat na výsledek přijímaček? Podrobný manuál odborníků pro rodiče

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Dnes na webech škol a na přihlašovacím portálu DiPSy budoucí středoškoláci zjišťují své výsledky. Pro řadu z nich byly už uplynulé dny psychicky náročné. A pokud by se dozvěděli špatné zprávy, je podle psychologů reakce rodičů a dalších blízkých lidí důležitá.

„Může být totiž klíčová v tom, jak dítě samo případný neúspěch přijme a jak se k situaci postaví dál. Dítě v tuto chvíli potřebuje vědět, že není samo, že je přijímané a že i tahle zkušenost se dá zvládnout,“ říká dětská psycholožka Tereza Tetourová z Centra Locika.

Jak zvládnout emoce dětí i ty svoje? Co dětem v těžké chvíli říct a co si naopak raději odpustit? Na to jsme se ptali nejen Tetourové, ale i koordinátorky prevence Linky bezpečí a psychoterapeutky Radky Liebezeitové.

Obě psycholožky rodičům radí zvládnout své vlastní emoce tak, aby je v daný moment nezahltily. Jejich reakce by měla být klidná a podpůrná. A pokud tuší, že by tíhu okamžiku nemuseli unést, mohou se podle Tetourové na výsledek nejprve podívat sami bez dítěte.

Přichystat by se však rodiče měli také na samotnou reakci dítěte, která je podle Radky Liebezeitové může třeba i překvapit. „Rodiče mohou být připraveni na smutek, zklamání, pláč, ale může se objevit i naprostá apatie nebo smích. Reakce dětí mohou být zdánlivě nepřiměřené. Takových může být sice méně, ale jsou naprosto legitimní. Tlak, který je na okamžik zjištění výsledků vyvinutý, je enormní, takže všechno, co se v tu chvíli děje, je v pořádku,“ říká.

Ať už bude prvotní odezva dítěte na neúspěch v přijímačkách jakákoliv, je podle psychoterapeutek důležité dát mu pro vyjádření emoce prostor. „I ticho nebo slzy jsou někdy v pořádku. Není třeba dítě rozveselit za každou cenu. Často jen stačí být s ním,“ říká Tereza Tetourová.

Teprve ve chvíli, kdy se tato intenzivní emoce odplaví, mohou rodiče přistoupit k nabídce konkrétní podpory, vyjádřit lítost, ubezpečit dítě, že jej mají rádi, nebo pomalu přistupovat k plánování nadcházejících kroků.

Pokud vidíme, že je reakce dítěte opravdu intenzivní nebo dlouhá, tak je podle Liebezeitové dobré se dětí i otevřeně doptávat. „Moc mě zajímá, co teď zažíváš. Vidím, že nemluvíš, a mám o tebe obavu, co pro tebe můžu udělat? Je něco, co by ti teď pomohlo?“ udává konkrétní příklady. Podle Tetourové může rodič zmínit i svou zkušenost s neúspěchem a jak se s tím vyrovnával.

Čas je klíčové slovo také pro celý den, během kterého se – pravděpodobně brzy ráno – děti i rodiče dozvědí výsledky. Pokud je to možné, vymezte si dostatek času na to, být osobní oporou pro své dítě. Může se stát, že bude dítě potřebovat omluvit z první vyučovací hodiny nebo i celého dne. Nabídnout mu také můžete doprovod do školy.

Nastat může i situace, že internetový portál s výsledky spadne a čekání na výsledek se prodlouží. V takovém případě je potřeba zachovat klid a počkat.

Podle Liebezeitové může pomoci naplánovat společně s dítětem i zbytek dne. Zeptat se, jestli po škole chce trávit čas s kamarády, a určit si, kdy se společně můžete sejít nad probráním dalších kroků.

Liebezeitová také podotýká, že je namístě dítě ocenit, i když se na vysněnou školu nedostalo. Za pochvalu totiž stojí zejména samotná příprava na zkoušky. „Je celkem jedno, jestli se dítě věnovalo přípravě dvakrát týdně půl roku, nebo tomu dalo intenzivních 14 dní. To, že se snažilo i u zkoušky samotné, opravdu stojí za ocenění,“ říká koordinátorka prevence Linky bezpečí a psychoterapeutka. Hodí se podle ní ocenění nejen slovní, ale třeba i formou společného výletu, oběda nebo aktivity.

Zároveň ale upozorňuje, že hranice mezi tím, kdy dítě ocenit a kdy to může vnímat jako zlehčování situace, je tenká. Proto apeluje na to, nebránit dítěti prožít hlavně prvotní silnou reakci.

Pozor by si měli rodiče dát ale i na přímé slovní zlehčování situace, kterým zdánlivě chtějí dítěti pomoci, aby se netrápilo. Namístě tedy podle Liebezeitové nejsou věty „Na nějakých testech svět nestojí“ nebo „Takových zkoušek ještě bude“ a podobně.

Rodiče by se podle ní měli rovněž vyhnout kritice a sarkastickým poznámkám. Odpustit by si měli tedy také věty typu: „Kdyby ses víc učil, mohlo to být jinak“ nebo „To je přesně ten jeden bod, který ti chyběl, říkala jsem ti to“.

Psychoterapeutky také radí přemýšlet nad načasováním toho, kdy s dítětem budete probírat náhradní možnosti a následné kroky jako druhá kola přijímacího řízení, odvolání a další. Podle Tetourové je důležité se zeptat dítěte na jeho potřeby. „Rodiče se mohou jednoduše zeptat: Chceš se pobavit o náhradních možnostech, nebo to necháme na zítra? Dají tak dítěti možnost volby s respektem k jeho potřebám,“ říká.

Je podle ní také dobré, když rodiče už mají návrh plánu a případně jej tak mohou nasměrovat. Neměli by ale zapomínat na zjištění, jak o tom přemýšlí dítě a jakou cestou se chce samo vydat.

I podle Liebezeitové je vhodné, aby rodiče byli aktivní při vymýšlení náhradních možností. „Také aby vysvětlili, že teď je čas dělat další kroky. Že dítě udělalo všechno, co mohlo. A že je třeba jít dál,“ uvádí odbornice.