Článek
Ptají se dětí, která jídla jim chutnají a která ne. V jídelně pak zkouší různé změny a vždycky sledují, jestli se jim třeba nový oběd nevrací. Podle toho pak obměňují recepty a jídelníček. Ale tak, aby jídla splňovala výživové parametry.
A ve školní jídelně v Krásné Hoře nad Vltavou tenhle přístup funguje. Dětem chutná a není to jen dojem. Ukázal to i průzkum společnosti Kalibro pro Seznam Zprávy a Právo mezi 107 školními jídelnami. Jak dopadly celkové výsledky si můžete přečíst zde.
V krásnohorské školní jídelně byla spokojenost dětí z druhého stupně o 30 procentních bodů vyšší, než vychází průměrně. Výrazně lépe na tom jsou i u mladších dětí, spokojenosti rodičů nebo učitelů s kvalitou jídla. Proto jsme se přijeli do Krásné Hory nad Vltavou podívat, co tady dělají jinak.
„Vedeme děti k tomu, aby se o stravování zajímaly. A zároveň se jim snažíme dávat šanci, aby se mohly sami vyjádřit,“ říká jeden příklad ředitelka školy Martina Vlčková.
Ale to už mě vede chodbou do jídelny, kde kraluje tým místních dam. Nevýhody tady přetavují ve výhody. Malé jídelny totiž musí pracovat ve skromnějším zázemí a často pro ně může být těžší zavádět změny, ale jsou si tady zase všichni blíž.
Kuchařky tak všechny děti znají, ví, co které jí, a co ne. A mimo jiné si také všimnou, když některý ze žáků oběd vynechá. Když teď přichází první třída na oběd, tak můžu blízké vztahy vidět i já. Děti srdečně zdraví, probírají s kuchařkami, kolik toho sní a že si když tak přijdou přidat.
„Často mají děti problém s polévkami, ale naše děti si je dávají rády. A ne jenom klasiky, ale třeba dýňové nebo batátové,“ říká vedoucí školní jídelny Lucie Kabátová.
Tým školní jídelny z Krásné Hory nad Vltavou.
Polévku tady mají děti volně na stole a nalévají si ji samy. Jen těm nejmenším pomáhají dospělí.
„Jeden klouček nám hlásí, že by batátovou polévku chtěl mít na lístku každý týden,“ doplňuje svou vedoucí kuchařka Monika Bajerová.
Ať žije hnědá omáčka
A když už jsme u přání, nejenže se škola dětí ptá, jaká jídla jim chutnají. Třeba deváťáci tady dostávají možnost, aby si poslední týden na konci školního roku sestavili z obědů, které jídelna vaří, svůj týdenní lístek. A kuchařky jim splní přání.
„Víte, co nám také vyšlo, že dětem chutná? Klasické hnědé omáčky. Naše kuchyně je má ale výborně vychucené,“ dodává ředitelka Vlčková s tím, že se tedy u nich ve škole rozhodně nesetkávají s nějakým ošíváním nad „UHO“, tedy už zlidovělým pejorativním označením „univerzální hnědé omáčky“.
Ředitelka školy Martina Vlčková je ráda, že dětem v jídelně chutná.
Jak se ukazuje na příkladu Krásné Hory nad Vltavou, není to jenom o jídle, ale také o vztahu, který k jídelně a stravování obecně děti mají. A jak moc tohle propojení škola pěstuje.
To samozřejmě neznamená, že by se tady nepotýkali s výzvami. Speciálně malé školy se jen obtížně vypořádají s reformou financování nepedagogické práce, protože chybí peníze. Podle ředitelky Vlčkové zrovna s tímhle ale v Krásné Hoře nemusí příliš zápasit, a to díky velmi dobré spolupráci se zřizovatelem, tedy vedením zdejší obce.
S luštěninami je to těžší
Větším oříškem je pro ně nová stravovací vyhláška. Postupně přecházejí na její pravidla, ačkoliv se její platnost odložila a začne být povinná až od září příštího roku. Snaží se totiž vařit moderně a podle nových trendů. Ale potíž nastává u potravin, se kterými se děti nesetkávají doma. To se týká třeba ryb.
„Problém jsou také luštěniny, a pak třeba celozrnné těstoviny,“ vysvětluje Kabátová, že s luštěninami to zkouší v různých jídlech. Těstoviny mají ale natolik jinou chuť, že děti si na ně jen obtížně zvykají.
Dneska to ale řešit nemusíme. K obědu je vločková polévka. Jako druhý chod pak sekaná s bramborem a k tomu mrkvový salátek. Reportáž by nebyla úplná, kdybych neochutnal, a rád dokládám i chuťový zážitek – jídlo je výborné.
K tomu je samozřejmě třeba připočíst, že cena je pro rodiny díky dotovanému stravování velmi přívětivá. Za nejmladší děti tady platí rodiče 35 korun, za starší pak 38 nebo 40 korun.
„A poznal jste?“ dostávám otázku od kuchařek poté, co vracím prázdný talíř.
Nevím, co jsem měl poznat, takže jsem očividně v tomhle nečekaném testu selhal. Tajemství, které nebylo prozrazeno ani ředitelce, mi ale v okénku šeptají. Do sekané přidaly kuchařky luštěniny, aby splnily výživové normy. A upřímně nejen mně, ale i dětem chutnalo tak, že talíře zůstaly prázdné. A leckdo si šel ještě přidat.
