Hlavní obsah

Klub Za starou Prahu protestuje proti demolici budovy Chemapolu

Foto: Seznam Zprávy

.

Klub Za starou Prahu protestuje proti záměru majitele zbourat budovu někdejšího podniku zahraničního obchodu Chemapol-Investa v pražských Vršovicích. Objekt dnes nese název Kodaňská Office Center.

Článek

Dílo architektek Zdeny Novákové a Dagmar Šestákové z let 1967 až 1970 patří podle klubu k nejdůležitějším příkladům československé architektury z období 60. let 20. století. Proti zamýšlené demolici budovy vznikla také petice, která má tři stovky podpisů, mezi nimiž jsou architekti Emil Přikryl, David Vávra či teoretici architektury Zdeněk Lukeš či Osamu Okamura.

Svůj protest adresoval klub kromě vedení společnosti, která objekt vlastní, pražskému primátorovi, vedení Prahy 10, pražské pobočce Národního památkového ústavu i jeho komisi pro památky 20. století. „Klub Za starou Prahu vyzývá každého z adresátů tohoto stanoviska, aby se v rámci svých možností zasadil o její odvrácení,“ uvedl Švácha.

Autorky stavby zvítězily v architektonické soutěži v roce 1966. Pojaly svou práci v duchu poválečných amerických staveb Ludwiga Miese van der Rohe a dosáhly výrazu, jaký se ve srovnání s obdobnými díly na československém území – například s budovou Strojimportu v Praze-Vinohradech z let 1961–1967 od týmu Zdeňka Kuny – Miesovým stavbám nejvíce podobá, a to jak svou formální vybroušeností, tak i vynikající úpravou okolí novostavby, uvedl za Klub Za starou Prahu historik architektury Rostislav Švácha.

Podobným sbližováním architektonického výrazu domácích staveb se vzory z demokratického Západu dávali podle něj přední českoslovenští architekti a architektky 60. let najevo nesouhlas s „chimérou specifické socialistické architektury“. Snažili se tak vyjádřit příslušnost tehdejší československé architektonické tvorby k západnímu kulturnímu okruhu. „Což se architektkám Novákové a Šestákové v pojetí budovy Chemapolu výborně podařilo,“ uvedl Švácha. Budova je tak podle něj hodnocena i v uměleckohistorické literatuře.

Zastánci zachování stavby uvádějí, že k úspěšnému řešení Chemapolu přispěla i technologie skleněného průčelí od italské firmy Feal, umělecká výzdoba budovy od předních osobností tehdejší domácí umělecké scény a její urbanistické řešení, které se dokázalo vyrovnat s neuspořádanou a nekompaktní zástavbou okolí a vneslo do ní srozumitelný řád.

„Pokud se doposud budova Chemapolu nestala předmětem zájmu památkové péče, bylo to tak nepochybně proto, že nikoho z památkářských a architektonických kruhů ani nenapadlo, že by se tak významné architektonické dílo mělo demolovat,“ uvedl Klub Za starou Prahu.

Související témata:

Doporučované