Hlavní obsah

Komentář: Infarkt českého autolandu

Martin Čaban
Komentátor
Foto: Škoda Auto

V roce 2019 sjelo z českých výrobních linek jedno nové auto každých 23 sekund.

Reklama

12. 10. 6:30

Kromě důležitého mudrování o montovnách a mozkovnách potřebuje Česko také nástroje pro rychlou ekonomickou pomoc. Teď si prožije už třetí krizi, v níž budou chybět.

Článek

Namísto velké slávy kolem dohadování české „gigafactory“ koncernu Volkswagen vyplynulo z české návštěvy šéfa automobilového gigantu Herberta Diesse jen neslané nemastné memorandum o podpoře elektromobility. Tak jako česká Škodovka i celý VW se potýká s těžkým obdobím a vizionářské plány bateriových fabrik ve střední Evropě odsunul na příští rok.

A tak se místo elektrické budoucnosti řešila spíš bolavá elektronická současnost. Boleslavská Škoda Auto už oznámila útlum, ba možná i zastavení výroby do konce roku ve všech svých továrnách, Toyota v Kolíně i Hyundai v Nošovicích si už také vyzkoušely výrobní odstávky a vyhlídky nejsou bůhvíjaké. Krizí v autoprůmyslu se má příští pondělí zabývat tripartita, představitelé branže budou chtít od státu pomoc.

Smutné je, že státu nezbývá nic jiného než oprášit covidový program Antivirus, ačkoli nejde o covidové škody, jak jsme si je zvykli vnímat v uplynulých měsících.

O závislosti české ekonomiky na jediném průmyslovém odvětví se ví celé roky a v podstatě se jenom čekalo, jaká událost český „autoland“ postihne, aby tuto závislost v plné nahotě odhalila. Hodně se mluvilo o prudkém nástupu elektromobility, na nějž mnohé české fabriky – výrobní ani dodavatelské – nejsou připraveny. Nejnovější krize ale přišla ze směru, který ještě před pár měsíci nikdo nečekal.

Tragický nedostatek čipů nejprve přiměl automobilky naskládat desítky tisíc elektronicky „mrtvých“ aut na různá letiště, pak vrátil na scénu dlouho nevídané čekací lhůty na nové vozy a nakonec donutil velké výrobce utlumovat, nebo zcela zastavit výrobu. Globální postcovidový hlad po polovodičích, vymetené sklady a červnový požár obří továrny v Japonsku vytvořily dlouho nevídanou krizi napříč světem a odvětvími, která se zabývají výrobou čehokoli aspoň trochu elektronického. A protože autoprůmysl odebírá od výrobců čipů proti jiným odvětvím méně sofistikované produkty s menší marží, dostal se do spodních pater zakázkových knih a do zvlášť těžkých problémů.

Česko je přitom za Slovenskem druhé ve světovém žebříčku počtu vyrobených aut v přepočtu na obyvatele. V roce 2019 sjelo nové auto z české výrobní linky každých 23 sekund. Podle údajů agentury CzechInvest představuje autoprůmysl skoro desetinu českého HDP, více než čtvrtinu veškeré výroby a 24 procent celkového vývozu. Podle údajů Sdružení automobilového průmyslu pracuje přímo v branži 180 tisíc lidí, živobytí dalších statisíců zajišťují subdodavatelské firmy na autoprůmysl více nebo méně napojené.

Jinými slovy z trojjediného srdce české ekonomiky s centry v Mladé Boleslavi, Kolíně a Nošovicích vedou cévy do desítek dodavatelských firem a z nich vlásečnice do stovek a tisíců dalších subdodavatelských společností. Když tato centra postihne čipový infarkt, je jasné, že se otřese bezmála celá ekonomika. Není proto divu, že se mnohé oči upírají na stát, zda nemůže nějak pomoci.

Může, dokonce by měl. Jen je škoda, že dosud nemá nástroje, jimiž by to mohl elegantně udělat. Globální čipová krize je ukázkovým typem události, která by měla téměř automaticky spustit pro postižené odvětví kurzarbeit, tedy státní příspěvek na mzdu pro zaměstnance, pro které zaměstnavatel dočasně nemá dost práce. Bohužel český kurzarbeit schválený letos v červnu stále leží – alespoň podle vyjádření dvojministra Karla Havlíčka – se žádostí o notifikaci v Bruselu. A tak bude vláda, pokud se rozhodne pomoci, muset oprášit covidový Antivirus.

Ten si Česko nechalo v záloze i s bruselským razítkem platným až do konce roku. Bylo to ale myšleno jako příprava na další vlnu epidemie a případné omezování ekonomiky. „Režim B se vztahuje na případy překážek v práci na straně zaměstnavatele vzniklých v důsledku souvisejících hospodářských potíží vyvolaných covidem-19,“ píše se v manuálu Ministerstva práce k programům Antivirus.

Teď se peněz z Antiviru dožadují firmy postižené globálním poškozením dodavatelských řetězců, u kterého je přímá souvislost s pandemií diskutabilní. Jakkoli se vyprázdnění skladů během asijských pandemických odstávek výroby považuje za jednu z příčin nedostatku čipů, dnes už do hry vstupuje i zmíněný japonský požár a také letošní tchajwanské sucho. Není jisté, jak se k takovému využití programu postaví Brusel, který platí čtyři pětiny nákladů Antiviru.

Antivirus je navíc nemotornější než kurzarbeit, není designován na využití v jednom konkrétním odvětví a náhrady zaměstnavatelům poskytuje až zpětně po vyplacení mezd. Všechny tyto aspekty bude třeba na pondělním jednání tripartity zvážit, a i když se stát rozhodne pomoci, bude muset místo systémového řešení improvizovat.

Česká ekonomika v každém případě upadá za posledních 15 let už do třetí krize (po finanční z roku 2009 a loňské i letošní covidové), v níž vláda nemá v rukách optimální nástroj pomoci. Kdyby se přitom poslanci nehandrkovali o finální podobu kurzarbeitu přes půl roku, nebo kdyby vláda dokázala urychlit notifikační proces u Evropské komise, mohl nyní čerstvý český kurzarbeit projít zajímavou první ostrou zkouškou.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované