Hlavní obsah

Komentář: Jak jako nebude maturita?! Má teď školství vůbec ještě smysl?

Foto: ČTK, ČTK

Ministr školství Robert Plaga v rudé roušce na tiskové konferenci.

23. 3. 15:30

Česko se do nového týdne probudilo se zjištěním, že maturity možná vůbec nebudou. A tak je na místě se ptát: COŽE?! Jasně, školy se zavřely, vzdělávání probíhá tak provizorně, jak to jen jde. To je v pohodě, to nás nezajímá. Ale kdo si dovolil sáhnout nám na testování studentů? Má teď bez testů ještě vůbec školství smysl?

Článek

Nejdřív fakta: ministr školství Robert Plaga oznámil na pondělní tiskové konferenci dvě zásadní věci. Za prvé, přijímací zkoušky i maturity se odkládají na dobu, kdy je bude možné uskutečnit. To není překvapení. Maturity budou ale - nevrátí-li se žáci a studenti do škol do 1. června - letos zrušeny úplně a maturitní známky se udělí podle předchozích tří vysvědčení.

A za druhé, letní prázdniny se nezkrátí, škola skončí v červnu.

Za obě nelehká politická rozhodnutí – tedy možné zrušení maturit i ponechání prázdnin – je třeba pomyslně smeknout klobouček. A zvlášť to první, pokud se tak v červnu skutečně stane, vyvolá (a vlastně už vyvolává) vlnu nevole. Úplně zbytečně.

Máte maturitu? A mohl bych ji vidět?

Položme si k tomu otázku: koho naposledy zajímalo, jaké známky jste měli z maturity? Zcela vážně: kdo se naposledy explicitně zeptal: „Co jsi měl z maturity?“ Moje samé jedničky nezajímaly nikdy nikoho. Tedy – pochválila mě maminka a babička. Vysoké školy, na které jsem se hlásil, braly ale ohled čistě jen na své přijímačky. Rozdíl mezi 1 - 1 - 1 - 1 a 4 - 4 - 4 - 4 by nebyl žádný.

Lze jistě namítnout, že některé vysoké školy k tomu přihlížejí, například pražská práva věnují každému vyznamenanému maturantovi pár bodů k dobru. Jenže taková 3. lékařská fakulta nebo Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy nehledí na maturitu, ale na průměr známek za střední školu. (Je třeba dodat, že na MFF UK se můžete dostat i přes maturitu z matematiky+, což ale není povinná nebo povinně volitelná část maturity.)

A ruku na srdce: školy, které na základě studijního průměru či výsledku maturity od přijímací zkoušky upouštějí, své pomalejší studenty, kteří na to nemají, stejně s klidným svědomím později povyhazují.

Ale co když jde mladý člověk po maturitě rovnou do práce? Zaměstnavatel přece musí vidět, že zaměstnává aspoň relativně inteligentního člověka! To je jistě pravda, jen je otázka, jestli zaměstnavatele, který přijímá člověka s maturitou, zajímají dovednosti typu vyřešit logaritmickou rovnici a odlišit metaforu od metonymie. Možná by takového zaměstnavatele zajímala, já nevím, spíš chuť do práce a schopnost zapadnout do pracovního procesu? Z maturitních vysvědčení se mi nic takového nikdy vyčíst nedařilo.

A samozřejmě, je příjemné vědět, že přijímáte člověka s inteligencí převyšující intelekt parního válce. Ale jestli člověk netknutě prošel čtyřmi ročníky střední školy, maturita jeho profil sotva odhalí lépe.

Sečteme-li tohle všechno – děláme teď mnohem víc povyku, než kolik si maturita zaslouží.

Důvěřuj, ale prověřuj

Celá věc ale ukazuje na jeden mnohem větší problém než jsou, se vší úctou, letošní maturanti: máme obsesivní potřebu všechno a všechny zkoušet. Mnohem víc než o náročnosti výuky za současné situace (zde je na místě znovu pochválit ministra Plagu) mluvíme o tom, jak náročné bude všechny tyhle věci testovat.

Na tiskové konferenci padl dokonce dotaz, jestli ministerstvo po karanténě neplánuje nějaké velké srovnávací testy. A i když chápu dobrý úmysl té otázky (je samozřejmě fakt, že ne všechny děti budou v červnu na stejné úrovni), je to zase jen důraz na zkoušení, ne na výuku. A to je obrovská škoda. Proč místo toho nepadla otázka, jestli neplánuje ministerstvo koupit centrálně nějaké licence k výukovým hrám a poskytnout je žákům?

Odpověď je bohužel celkem jasná: protože nás vzdělávání často ani vůbec nezajímá. Necháváme se s tím poprat zaskočené pedagogy a očekáváme, že budou dělat, ehm, „svoji práci“.

Zato nás zajímá, jestli děti sedí na zadku a připravují se na test. Úplně jsme přitom zapomněli na celou filozofii testování: poskytnout zpětnou vazbu a donutit to člověka dělat příště lépe. Místo toho prověřujeme znalosti, protože prostě chceme. Protože můžeme. Protože to tak bylo vždycky. My jsme tím přece projít museli, tak proč ne oni!

A co z toho, že výsledkem takového testování je jenom dávno zapomenutá znalost logaritmických rovnic, metafor a metonymií a několik známek, na které stejně dnes už nikdo nebere ohled.

Takže se ptám znovu: koho naposledy zajímalo, jaké známky jste měli z maturity? A proč by vás tak moc mělo zajímat, jaké známky budou mít letošní maturanti?

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Doporučené