Článek
V situaci, kdy už skoro každý včetně malých školáků má mobilní telefon, ideálně chytrý, je aukce frekvencí pro 5G sítě mnohem víc než jen odborným tématem. Je otázkou celospolečenskou.
Ovšem nikoli proto, že bychom se bez sítí páté generace bezprostředně neobešli, jak nám tvrdí jejich evangelizátoři. Ale proto, že jsme si od čtvrtého operátora slibovali vyřešení problému drahých a nedostatečných mobilních dat.
Na jejich cenu (ceny hovorů už skoro nikoho nezajímají) se dá dívat ze dvou úhlů. Někomu vadí, že za cenu, kterou platí, dostává dat málo. Jinému by množství stačilo, ale nemůže si dovolit nebo nechce platit tak vysokou sumu. V obou případech je cena za gigabajt mobilních dat ve vnímání spotřebitelů vysoká a operátoři ani jedněm nenabízejí adekvátní tarif.
Palčivého problému si v minulých letech povšimli i politici a začali se předhánět, kdo levná mobilní data zařídí. Cest, jak to udělat, je přitom víc. Česko se vrhlo jediným směrem: upjalo se k příchodu čtvrtého mobilního operátora v naději, že ten v boji o zákazníky nabídne velmi levné tarify s velkými datovými objemy.
Což mohlo klidně i zafungovat. Současní tři operátoři by ve snaze zabránit útěku svých zákazníků k nové konkurenci snížili ceny vlastních tarifů a přifoukli by objemy dat. Tím by ale také znemožnili novému čtvrtému hráči vydělat si na náročné počáteční investice a mít rozumný plán návratu investic. Nová mobilní síť je extrémně drahá a administrativně náročná věc – v neposlední řadě kvůli složité stavební legislativě.
T-Mobile, O2 i Vodafone už mají svou síť zaplacenou. Místo pěti miliard ročně si na dividendách mohou vyplatit čtyři, aniž by to někoho výrazně bolelo. Nový operátor by byl naproti tomu pod neskutečným tlakem, aby splnil podmínky pokrytí dané v aukci v českém legislativním prostředí, a to ještě s vyhlídkou, že právní a úřední rámec se neustále mění.
Bez spolupráce s někým ze současných telekomunikačních firem, bez možnosti pronajmout si místa na stožárech a optické kabely k nim by to zřejmě vůbec nešlo. Pomiňme fakt, že ne všude optické kabely jsou a pro skutečné 5G jich bude potřeba mnohem, mnohem víc.
Stávající mobilní operátoři tedy vždy měli v ruce silnější karty a mohli případnému novému hráči řádně zatápět. Anebo by jim musel jít alespoň částečně na ruku. A vedle toho by neustále bojoval se státní byrokracií.
Přesto šance na příchod silného čtvrtého mobilního operátora existovala. Například se mohlo k problému přistoupit stejným způsobem, jakým se v minulosti řešila kdejaká montovna: stát mohl zlákat strategického zájemce silnou investiční pobídkou. Nabídnout mu daňové prázdniny, dotace na vysoce kvalifikovaná pracovní místa, a kde by to šlo, ochránit ho před současnou mobilní trojkou a státní byrokracií. To vše výměnou za slib cenově dostupných služeb, klidně třeba pro vybrané sociální skupiny, a také třeba za to, že své sídlo bude mít dejme tomu v Brně nebo v Ostravě, kde bude úzce spolupracovat s tamními technickými univerzitami a vysokými školami.
Vydělali by na tom všichni. Stát a regiony podporou vysoce kvalifikovaných pracovních míst, která by na sebe navázala další služby, nebo lepším propojením akademického a komerčního světa. Pomohly by si ony vybrané sociální skupiny levnými tarify, ale o něco později i všichni ostatní, až by se nové cenové hladině přizpůsobil trh.
Lze to určitě kritizovat z pohledu zásahů do ekonomiky a do konkurenčního prostředí. Ale nebylo by to rozhodně poprvé, ani naposledy, kdy by stát něco takového udělal.
Jenže to všechno se stejně zkrátka a dobře nestalo. Ani předseda vlády, ani ministr Havlíček, ba ani speciální vládní pověřenec neudělali žádnou roadshow u potenciálních strategických telekomunikačních partnerů v zahraničí a následně nezahájili exkluzivní vyjednávání s několika málo vybranými zájemci.
Ono by rozhodně nešlo o lehký úkol. Ale byl by splnitelný, pokud by si ho někdo na nejvyšší politické úrovni skutečně vzal na starost a pokud by se kolem čtvrtého operátora neřešilo v první řadě politické PR. Těžko nyní Českému telekomunikačnímu úřadu vytýkat výsledek aukce, z níž tedy čtvrtý operátor opravdu nevzešel a nevzejde.
Státu chybí dlouhodobá strategie v rozvoji telekomunikací. Vzhledem k podmínkám aukce, které jsme za poslední dva roky měli možnost číst v několika variantách, se jiný výsledek nedal čekat.
Vlastně je úplně špatně i to, že se úkol přivést čtvrtého operátora na český trh hází na hrb Českému telekomunikačnímu úřadu. Ten má regulovat stávající trh, ne určovat státní či vládní strategii. To má dělat vláda a prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ji má prosazovat, prostřednictvím ČTÚ pak „jen“ hlídat a naplňovat.
Ministerstvo a telekomunikační úřad v případě aukce 5G zkrátka jen nejlépe, jak mohly, naplnily neexistující strategii vlády. Jenže vláda je evidentně spokojená – formální úkol byl splněn, peníze do rozpočtu budou, telekomunikační trh si nějak poradí a zákazníci budou dál čekat na levná mobilní data.
K nim teď bude třeba zvolit jinou cestu. Nemusí jít jen o čtvrtého mobilního operátora. Svou roli mohou sehrát rozumné velkoobchodní podmínky pro virtuální operátory. Jako třeba v Rakousku, kde jsou jen tři síťoví operátoři, ale k nim spousta virtuálních s mnohem levnějšími daty než u nás. A tak nějak tušíme, že o kus vyšší rakouské platy a mnohem vyšší rakouské hory výstavbu mobilních sítí spíše zdražují oproti českému „specifickému trhu“.
Nebo si taky může vláda sednout s dnešní telekomunikační velkou trojkou a zeptat se, jak jí může usnadnit fungování – jak může zjednodušit výstavbu mobilních sítí a optických linek s podmínkou, že úspory (finanční i časové) se promítnou do cen pro koncové zákazníky. Státní orgány můžou třeba přestat nakupovat mobilní služby za směšné ceny, které v důsledku doplácejí ti, kdo platí podle ceníku – což jsou často ty nejslabší sociální skupiny. Opět výměnou za to, že se ceny sníží.
Nemusí to být skokově a nemusí to být hned. Stačil by dlouhodobý plán, jak jsme to viděli na evropské úrovni při snižování cen za roaming. Vzpomínáte? To bylo napříč Evropou křiku, že operátoři půjdou div ne o žebrácké holi a nebudou mít na investice. Dnes jsou roamingové ceny shodné s cenami doma a na finančním zdraví velkých telekomů se to nijak viditelně neprojevilo. Naopak inovují a investují.
Jenže to jsme zase u potřeby strategického přístupu vlády k telekomunikačním službám a jejich dlouhodobému rozvoji. Tak nějak tušíme, že nic takového v nejbližší době čekat nemůžeme. A zcela férově je třeba říci, že vláda má a bude mít jiné starosti. Zapadnout by ale tahle strategická mezera neměla.
K levným datům ale mohou ještě více než vláda, Ministerstvo průmyslu nebo ČTÚ nyní přispět sami zákazníci. Měli by si o mobilní data hlasitě říkat. A měli by více než dříve pravidelně operátory měnit. Dnes už to jde opravdu velmi snadno. Nevadí, že nedostanou o moc výhodnější podmínky, než měli dosud. Rozhýbou tím trh.
Mobilní operátoři totiž vycítí příležitost, a stejně jako vám dnes při výměně SIM karty na prodejně umějí prodat nepotřebný levný čínský tablet a k němu zbytečný tarif, budou rozhýbaným zákazníkům nabízet vždy o trošku lepší služby, než měli dosud.
Dá-li se do pohybu velká masa zákazníků, nabídky se přizpůsobí.
Ceny mobilních dat za poslední roky klesly, už to přece jenom není taková hrůza jako dříve. Ještě to ani zdaleka není ono, trend je ale jasný. A když se zákazníci naučí znát svá práva, budou na nich trvat a nebudou brát nevýhodné nabídky, naopak budou jasně formulovat svoji představu a budou vyjednávat, tak se jim i stávající mobilní operátoři přizpůsobí. I když to tak podle internetových diskusí nevypadá, nejsou to nepřátelé spotřebitele. Prostě jen využívají toho, že si český spotřebitel nechá všechno líbit.
Zapomeňte na čtvrtého operátora, na aukce a na to, že vám levná mobilní data někdo zařídí. Jako skoro u všeho platí, že pro to musíte nejdřív začít něco dělat sami.
