Hlavní obsah

Komentář: Válková maká na lidských právech, jedeme dál

Jan Lipold
šéfkomentátor
Foto: Profimedia.cz

Rada pro lidská práva možná funguje efektivněji, hlavní problém je ale v něčem jiném.

Reklama

Schizofrenní situace kolem Heleny Válkové je vlastně jen verzí Babišova vládnutí. S morální kvalifikací existuje problém, ale rozhoduje obraz výkonnosti a výsledků.

Článek

Poslankyně ANO Helena Válková zůstává vládní zmocněnkyní pro lidská práva. Její minulost, tedy členství v KSČ a společný článek s protagonistou hrdelních politických procesů Josefem Urválkem i způsob, jakým se teď text pokoušela hájit, není na překážku. To si myslí i většina členů vládní rady pro lidská práva, ukázalo se ve čtvrtek.

„Uznáváme přínos současné zmocněnkyně vlády pro lidská práva na prosazování lidskoprávní agendy a zefektivnění činnosti rady,“ usnesli se.

25členné radě pro lidská práva nominálně předsedá premiér Andrej Babiš, podle ČTK nicméně stačí, když se ročně zúčastní dvou zasedání. Místo něj řídí jednání Válková.

Schizofrenní situace kolem Heleny Válkové je vlastně jen verzí celého Babišova vládnutí a – měřeno volebními výsledky a preferencemi – zatím úspěšného pobytu v politice. S morální kvalifikací existuje problém, ale rozhoduje obraz „odbornosti“, „výkonnosti“ a „výsledků“ (teď nechme stranou, nakolik je pravý, nebo falešný).

Válková, víceméně se shodli zainteresovaní, jako zmocněnkyně odvádí kus práce. Dejme tomu. Ale také ještě před týdnem prohlásila, že na konci 70. let „netušila, kdo je Urválek“, se kterým je podepsaná pod článkem o ochranném dohledu. A řekla, že o zneužívání dohledu proti režimu nepohodlným osobám „jsme se dozvěděli po roce 1990“, což je neuvěřitelné tvrzení. V plném významu toho slova.

Podtrženo, sečteno: Válková maká na lidských právech, to je hlavní. Jestli má dostatečný osobnostní kredit, je vedlejší.

To je ale rovnice, ze které vypadly principy a vůbec nezměřitelné veličiny.

Tak jako nemohla být ombudsmankou (kandidaturu vzdala s odvoláním na členství v komunistické straně), není správné, aby zůstala vládní zmocněnkyní pro lidská práva. Tváří lidských práv. Vlivným zmocněncům se někdy přezdívá „pan euro“ nebo „pan Evropa“. Může snad být Válková „paní lidské právo“? To sotva.

Ombudsman je volená funkce s velkou mírou autonomie, kdežto zmocněnce jmenuje a odvolává vláda, je to její „podřízený“. To ale není zásadní rozdíl, protože důvěryhodnost ve vztahu k lidským právům je zapotřebí v obou případech. Nejde jen o odbornost, ale o celoživotní postoje.

Jsou funkce, kde se tento rozpor – pro někoho ovšem ne – ještě dá nějak vstřebat, protože spočívají do značné míry v technokracii a prostém administrování moci. Ministři průmyslu, zemědělství, méně už kultury. U agendy lidských práv je to něco jiného: na minulosti záleží hodně.

Asi rozumíme, proč mezi předchůdci Heleny Válkové ve zmocněnecké funkci byli i Petr Uhl, Jan Litomiský nebo Svatopluk Karásek, aktivní odpůrci komunistického režimu a oběti jeho perzekuce. Všichni tři byli z politických důvodů ve vězení (zhruba v době, kdy Helena Válková odborně studovala ochranný dohled). Jejich zásluhy o lidská práva jsou – také – jiného typu než profesorsko-právnické. Ručili osobností.

I tento kontrast umožňuje pochopit, proč Helena Válková zmocněnkyní nemá být.

Vláda o ní tento týden jednala, ale nehlasovala. Nezdá se, že by se kabinetu nad celou záležitostí zmocnilo nějaké markantní vzrušení, řeč je hlavně o členech za ANO. Andrej Babiš ovšem razantně odmítl spolupráci s Urválkem: „To je komunistický esesák, to je zrůda, a bohužel ona má smůlu, že měli ten společný článek. To se nedá obhájit.“

To řekl v souvislosti s kandidaturou Válkové na ombudsmanku. Ale totéž platí i ohledně vládní zmocněnkyně pro lidská práva.

Matoucí je, že o vládním zmocněnci a vládní radě pro lidská práva se jinak moc nemluví, rozhodně o nich moc nemluví politici a členové vlády. Speciálně v té Babišově to není klíčová agenda. Jen obtížně se na ní ukazují výsledky typu „našli jsme miliardy“, žádný národní investiční plán lidských práv nemáme, žádné ranveje, silnice a zimní stadiony se do něj nedají napsat. Lidská práva se dokonce mohou jevit i jako „překážka“ budovatelskému úsilí, viz nálepkování „ekoteroristů“ a „zelených aktivistů“. Nic takového v Číně nemají, i proto se tam betonuje jako na drátkách. Pro někoho důvod k obdivu.

S třiceti procenty Babišových preferencí spor o Helenu Válkovou nehne ani o fous. Z tohoto pohledu na politiku, který se tu v posledních letech ustálil a dominuje, jde o málo významný příběh. Bohužel.

Reklama

Doporučované