Článek
Když sedmaosmdesátiletý Jiří Svoboda vysvětluje, jak přišel k ohromnému majetku, zní to jako souběh extrémní pracovitosti a skoro až pohádkového štěstí.
U jeho syna, v pondělí odvolaného ředitele státní Správy železnic, našli před týdnem detektivové prošetřující dopravní zakázky v hodnotě 20 miliard při domovní prohlídce koruny, dolary a eura v přepočtu za 80 milionů.
Svoboda mladší vzápětí prohlásil, že se jednalo o tatínkovy peníze. O několik dní později pak přišel s tvrzením, že pocházejí z otcova podnikání. A také právě z prodeje rodinného zlata, které jeho překvapený otec objevil před mnoha lety - tentokrát zase po svém otci, tedy Svobodově dědečkovi.
Svoboda starší říká, že celý život neměl o ukrytém zlatém pokladu potuchu. Dozvěděl se prý o něm až v roce 1990. „Řekla mi to maminka, když umírala. Ale to nemá cenu, nikdo mi to nebude věřit,“ odhadl Svoboda v rozhovoru s reportérem Seznam Zpráv, který Svobodu zastihl v Ústí nad Orlicí v areálu, kde rodina od 90. let provozuje rybárnu.
V téhle verzi o původu 80 milionů nalezených u ředitele vlivné státní organizace s rozpočtem desítek miliard skutečně zůstává řada nevysvětlených míst. Která zajímají i detektivy z Národní centrály proti organizovanému zločinu.
Svoboda starší řekl, že už ho vyšetřovatelé oslovili - a že s nimi odmítl bavit. „Já jsem řekl policii, že nebudu vypovídat,“ prohlásil Jiří Svoboda starší.
Zlato: kde se vzalo?
Jeho syn minulý pátek tvrdil, že mu tatínek 80 milionů objevených u něj při policejní domovní prohlídce svěřil, ať se mu o ně stará. „Je to mix, zejména z prodejů cenin,“ řekl tehdy bez podrobností v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
„Modlil jsem se: To mi snad Bůh dal, že mě takhle obdaroval,“
Tento týden to pak exředitel Svoboda upřesnil v deníku E15: „Převážná část je ze zlata, které můj děda skryl před nacisty a po válce ho i nadále skrýval před komunisty. Mému otci o této historii řekla jeho matka až mnoho let poté, co jeho otec zemřel, konkrétně v roce 1968. Až po revoluci začal můj otec tento majetek zpeněžovat spolu s dalšími cennostmi.“
Ani jeden ze Svobodových nemluví o tom, kolik zlata po svém předkovi získali. Svoboda-otec jen reportérovi Seznam Zpráv popsal, že nález zlata byl pro něj šok. „Modlil jsem se: To mi snad Bůh dal, že mě takhle obdaroval,“ řekl.
A stručně povyprávěl, jak v 90. letech začal zlato prodávat. „Za to vám trhali ruce,“ vzpomínal.
Co ho přimělo měnit zlato na peníze, nebo proč tyto peníze neinvestoval do svého podnikání, nevysvětlil. Svoboda starší vede oblíbenou rybárnu už 34 let, jeho živnost není dohledatelná jako plátce DPH. Což znamená, že obrat Rybárny U Svobodů nedosáhl povinné hranice dvou milionů korun za rok.

Rybárna rodiny Svobodových v Ústí nad Olrlicí.
Byli a jsou bohatí?
Odvolaný šéf železnic Svoboda naznačoval, že jeho rodina byla v minulosti zámožná - základ prý položil už jeho dědeček (ten, jemuž patřilo zlato). „Měl továrnu - slévárnu, vyráběl například textilní stroje,“ říkal s dovětkem, že rodině v restituce vrátili „velký majetek“.
Záznamy v katastru nemovitostí a z vyprávění Svobody staršího vyplývá, že rodině se v restituci vrátily budovy a rybník v části města Hylváty. A také soubor pozemků přiléhajících k sousední železniční trati. Stojí na nich garáže. Svoboda starší, což opět dokládají dokumenty z katastru, téměř všechen tento majetek v posledních dvaceti letech postupně přepisoval na syna - ředitele Správy železnic - a na dceru.

Dům rodiny Svobodových.
Jiří Svoboda starší neupřesňuje, o jakou firmu se jednalo. Jen že tato společnost vyráběla pro armádu a působila právě v areálu jeho dnešní rybárny. „Můj otec dělal zbrojařskou výrobu…V šedesátém pátém se to muselo všechno zrušit a zlikvidovat,“ vzpomínal Svoboda starší.
Podle některých místních pamětníků v této místní části Hylváty kdysi skutečně stávala slévárna a továrna na textilní stroje.
Zdeněk Skalický, zástupce ředitele Městského muzea v Ústí nad Orlicí, dohledal, že v prohlášení podnikatelů z roku 1926 je uveden i Otto Svoboda, jakožto majitel slévárny Ústí nad Orlicí. Není ale potvrzené, že jde o tentýž podnik, z něhož má pocházet jmění Svobodových.
„Nemám ověřeno, že je slévárna Otto Svobody je totožný podnik jako ten, o němž se dnes hovoří,“ poznamenal muzejník Skalický.

Snímek z výlovu rybníka Svobodových, jak ho rybárna zveřejnila na Facebooku. Uprostřed stojí Jiří Svoboda starší se synem.
Zlato - jak už zaznělo - tvoří podle Svobodových jen část z 80 milionů z trezoru. Podle exředitele Svobody jeho otec vždy „nadstandardně vydělával“. A to i za komunismu. Ať už rybářstvím, chovem zvířat nebo obchodem s kožešinami.
„To je prostě geneticky dané. Odjakživa jsem šetřil. I moji předci,“ odsouhlasil to nyní Svoboda starší.
Jak si rybárna založená v roce 1991 ekonomicky vedla, není možné ověřit: Svobodovi ji provozují jako živnost, nikoli firmu, která zakládá výsledky do obchodního rejstříku.
Proč měl 80 milionů doma?
Jestli dnes už bývalý ředitel železnic Svoboda tvrdí, že se měl otcovy o 80 milionů v hotovosti postarat, není jasné, proč je uchovával u sebe v trezoru - kde jen ležely a nevydělávaly. Což je v rozporu s tím, jak Svoboda starší vystupuje: jako mimořádně spořivý dříč.
Luděk Niedermayer, europoslanec za TOP 09 a bývalý viceguvernér centrální banky, spočítal, že vložení peněz na účet s tříprocentním úročením by Svobodovi seniorovi vyneslo ročně 2,4 milionu. Nebo jinak: tím, že je měl u syna, přicházel o 6575 korun denně.
Šéf Správy železnic, firmy, která investuje desítky miliard korun, "spravuje" majetek svého otce i svůj tím, že ho drží v podobě bankovek v sejfu.
— Luděk Niedermayer (@LudekNie) November 30, 2025
Pokud by je investoval jen s 3% úrokem či výnosem, měl by z toho denně 6 575 korun. Za rok takto přichází o 2,4 milionu.
Vzdát se… pic.twitter.com/ABC1aFyhGj
Svoboda-syn říká, že s otcem o zhodnocení peněz mluvil. „Opakovaně jsem ho žádal, aby alespoň část ze svého jmění uložil do banky nebo nějaké investice, ale bránil se tomu. Pramení to z jeho celoživotní zkušenosti, kterou si nese od dětství. Nikomu a ničemu v těchto věcech v žádné době nevěřil,“ nastínil tento týden pro deník E15.
Tou špatnou zkušeností z dětství, o níž mluví, měla být pro jeho tatínka měnová reforma v roce 1953. Ovšem to nesedí: při této reformě přišli o nejvíc právě ti, kdo drželi peníze v hotovosti.
Svoboda starší připouští, že dřív do bank peníze nosil. Ale pak že se začal bát. „Aby mě po cestě někdo nepřepadl,“ řekl. A také mu prý nebylo příjemné, že si lidé o jeho údajných slušných výdělcích povídají: „Když jsem dal do banky třeba dva miliony, tak ty holky říkaly: Pane Svoboda, to je krásné, takové peníze… A to jsem slyšel furt.“
Proto, jak vysvětluje, svěřil peníze pětapadesátiletému synovi - se sedmimilionovým ročním platem jednomu z nejlépe placených státních manažerů. Teď toho lituje. „To mě nejvíc mrzí - že jsem zničil syna,“ rozplakal se Svoboda starší.
















