Zprávy z bojiště: Rusko dobylo mimořádně velký kus území

Pohled do kalendáře by mohl svádět k optimismu. Podzimní deště a nástup zimy v minulých letech v konfliktu na Ukrajině obvykle znamenaly zpomalení operací. Letošní listopad se však vymyká. Podle dostupných dat se ruským silám podařilo během uplynulého měsíce obsadit přibližně 530 kilometrů čtverečních území.

Pro kontext: jde o druhý nejvyšší měsíční zisk okupantů za poslední rok. Větší část této plochy přitom nepřipadá na mediálně sledovaný Donbas, ale na jihovýchodní úsek fronty na pomezí Dněpropetrovské a Záporožské oblasti a také na okolí města Pokrovsk.

Statistiky ukazují, že ruská armáda si udržuje stabilní ofenzivní tlak již od května a ani vyčerpání materiálu, ani nástup zimy její velení zatím nepřiměly k operační pauze.

Vliv počasí je přitom dvojsečný. Rozbahněný terén sice komplikuje pohyb těžké techniky a zásobování, zároveň ovšem špatné počasí pomáhalo chránit vojáky ve volném terénu před drony, které (v dobrém i zlém) tvoří páteř ukrajinské obrany.

Ale než se budeme věnovat situaci na bojišti, pojďme rozebrat dění v týlu, konkrétně vedení ukrajinské armády. V té probíhá pro další vývoj války možná poměrně důležitá proměna. Týká se způsobu, jakým armáda doplňuje ztráty a jak využívá své rezervy. Prezident Volodymyr Zelenskyj 26. listopadu po jednání s generálním štábem oznámil změnu pravidel pro distribuci nováčků mezi jednotlivé brigády.

Tato administrativní formulace v sobě skrývá konec jednoho kontroverzního experimentu. Doposud totiž v ukrajinské armádě fungoval systém, který výrazně favorizoval takzvané útočné jednotky.

Tyto formace, často označované jako „osobní armáda“ vrchního velitele Oleksandra Syrského, měly absolutní přednost při náboru. Zástupci těchto pluků (například známý 425. útočný pluk „Skala“) si mohli přímo ve výcvikových centrech vybírat až 70 procent dostupných branců. Zbytek armády se musel podělit o zbývajících 30 procent.

Logika tohoto systému spočívala ve vytvoření vysoce mobilních a početných záloh – jakýchsi „hasičských sborů“ –, které velení posílalo na nejkritičtější úseky fronty, aby zastavily ruské průlomy. Jednotky byly tedy nasazovány do nejtěžších bojů a celkem logicky měly vyšší ztráty – a „vysávaly“ tedy rekruty ze systému. Měl to být jeden z důvodů, proč jiné jednotky trpěly chronickým nedostatkem personálu.

Změna systému naznačuje, že ukrajinské velení ustupuje od strategie lepení děr pomocí ad hoc formací a vrací se k tradičnějšímu modelu doplňování standardních brigád. Roli rychlé reakce by tak mohly znovu převzít spíše výsadkové jednotky (VDV) než narychlo poskládané útočné prapory. Jak velký dopad bude opatření mít, ale teprve uvidíme.

Ke změnám dochází i v oblasti materiálního vedení války. Ukrajinská obranná strategie pro rok 2025 se výrazně posouvá od budování klasických zákopových systémů k budování inženýrských překážek. Tento posun je přímou reakcí na technologickou proměnu bojiště, kde drony a přesné naváděné pumy (KAB) učinily ze statických zákopů smrtící pasti.

Původní opevnění z let 2014 až 2023 byla koncipována především jako ochrana před dělostřelectvem. Události u Vuhledaru, Avdijivky či Pokrovska (měst, která Rusko po dlouhých bitvách dobylo nebo se k tomu blíží) však ukázaly limity tohoto přístupu.

Koncentrace pěchoty v první linii zákopů dnes vede pouze k vysokým ztrátám, jak poznamenává třeba server Válka online. Nová filozofie obrany proto sází na souvislé pásy protitankových příkopů, dračích zubů a ostnatého drátu.

Cílem těchto fortifikací, které jsou nově budovány napříč východní Ukrajinou, není útok fyzicky zastavit na jedné čáře, ale maximálně ho zpomalit.

Ruská technika a pěchota jsou nuceny překonávat sérii překážek v otevřeném terénu, kde se stávají snadným terčem pro ukrajinské drony a dělostřelectvo operující z menších, rozptýlených a maskovaných pozic v zázemí. Jde o racionální adaptaci na nedostatek personálu: překážky nevyžadují jídlo ani spánek a šetří životy obránců.

Právě existence (či neexistence) těchto linií je klíčovým faktorem v debatách o tom, zda má smysl bránit zbývající část Donbasu. Jak upozorňuje francouzský analytik Clément Molin (jehož mapa opevnění je extrémně zajímavá), stažení z Donbasu - na kterém v jednáních trvá ruský prezident Vladimir Putin - by v tuto chvíli nedávalo vojenský smysl. A to právě proto, že za současnou frontou v mnoha úsecích další připravené linie dosud neexistují.

Pokud by se ukrajinská armáda stáhla na administrativní hranice Dněpropetrovské oblasti, ocitla by se v nechráněném terénu. Ostatně, nedávný rychlý postup ruských sil v Záporoží byl umožněn právě tím, že v ose Pokrovsk–Huljajpole nebyl systém opevnění souvislý a obsahoval mezery, kterých útočník využil.

Budování nových linií pro rok 2025 je sice masivní, ale jde o závod s časem, ve kterém ruský postup zatím na některých úsecích vyhrává.

Pohled na konkrétní úseky fronty, jako tradičně od severu k jihu, nabízí v těchto dnech jedno „lokální“ překvapení. Zatímco na většině linie dotyku čelí ukrajinská armáda pomalému, ale setrvalému vytlačování, u Kupjansku v Charkovské oblasti se jí podařilo převzít iniciativu.

Tento železniční uzel byl v posledních měsících pod enormním tlakem a ruské jednotky již pronikly hluboko do městské zástavby. Ukrajinské síly ovšem v posledních dnech vytlačily ruské jednotky ze čtvrti Jubilejnyj a podle geolokalizovaných záběrů dochází k ničení malých ruských posádek v severní části města, kde se dříve okupanti uchytili.

V kontextu celkové situace je tento vývoj anomálií, který ovšem ilustruje důležitý fakt: ruské zdroje nejsou nevyčerpatelné. Po měsících intenzivních útoků v tomto sektoru zřejmě došlo – byť dost pochopitelně možná jen do příchodu posil – k vyčerpání útočného potenciálu invazních sil.

Situace se zde statisticky zlepšila a město, byť těžce poničené, zůstává z podstatné části pod ukrajinskou kontrolou.

Zcela odlišná dynamika panuje o desítky kilometrů jižněji, v donbaském Pokrovsku. Ačkoliv ruská propaganda a Vladimir Putin již hovoří o „osvobození“ města, realita na místě je složitější – a pro zbývající obyvatele i vojáky o to horší. Pokrovsk se nestal ruským týlovým městem, ale spíše rozsáhlou „šedou zónou“.

Ačkoliv ruské síly statisticky kontrolují většinu území města (vyjma severního okraje), nemají v ruinách pevnou nadvládu. Město je územím nikoho, kterému vládnou drony.

Ukrajinští vojáci popisují situaci jako „lov“, kdy jakýkoliv pohyb techniky či větší skupiny osob okamžitě trestají FPV drony druhé strany. Ruské jednotky zde údajně nebudují trvalé pozice, ale snaží se oblast zaminovat a nastražit léčky, aby znemožnily ukrajinský návrat.

Tato situace má devastující dopad na logistiku pro sousední Myrnohrad a zbývající ohniska odporu. Tradiční zásobování po silnicích se prakticky zastavilo. Vše, co se dostane k obráncům, musí být dopraveno buď v noci pěšky s obrovským rizikem, nebo pomocí dronů.

Pokrovsk tedy technicky „padl“ v tom smyslu, že přestal plnit roli ukrajinského logistického uzlu a pevnosti. Zároveň však není plně pod kontrolou Ruska, které musí o každý blok svádět boj s drony a malými skupinami obránců. Organizovaný odpor ve městě údajně stále existuje, podobně jako tomu bylo dlouhé týdny po pádu centra v Torecku.

Pro Ukrajinu nejnebezpečnější dění probíhá nadále na jihu, u Huljajpole v Záporožské oblasti. Ruské uskupení vojsk „Východ“ zde nasadilo masivní sílu, která zahrnuje prvky několika armád, posílené o tankové a motostřelecké brigády.

Výsledkem byl postup o hloubce až 17 kilometrů během několika dní a obsazení území na široké frontě. Rychlost ruského postupu v jednu chvíli dosahovala až tří kilometrů denně, což je na poměry této fáze války mimořádné číslo.

Hlavním cílem tohoto úderu je zjevně obchvat města Huljajpole a přetnutí jeho zásobovacích tras, zejména silnice na Pokrovsk.

Ruské jednotky již pronikly na východní okraj města do čtvrti Bočani a boje probíhají v bezprostřední blízkosti řeky Hajčur, která nyní tvoří hlavní obrannou linii. Ruská pěchota k infiltraci do předměstí opět efektivně využívá ranních mlh, které omezují viditelnost ukrajinských dronů.

Ukrajinské velení si vážnost situace uvědomilo a pokusilo se hrozící kolaps obrany stabilizovat. Do oblasti byla převelena velitelství a jednotky 33. útočného pluku, které převzaly odpovědnost za obranu od vyčerpané 102. brigády teritoriální obrany.

Zprávy z posledních dní naznačují, že se situaci podařilo prozatím alespoň částečně stabilizovat, a to i díky tomu, že ruské síly narazily na přirozenou překážku v podobě řeky.

Přesto zůstává tento úsek kritickým bodem. Pokud by se ruským silám podařilo Huljajpole obejít a stočit postup na západ, hrozilo by „srolování“ celého jižního frontového systému, který Ukrajina budovala roky. Analytik Kosťantyn Mašovec varuje, že operační rizika v tomto směru jsou momentálně vážnější než situace na Donbasu.

První dny prosince potvrzují trend nastolený v listopadu. Ukrajina vyměňuje území za čas a životy svých vojáků, zatímco se snaží narychlo vybudovat systém opevnění a reformovat způsob doplňování ztrát. Rusko, vědomo si své momentální převahy, tlačí na pilu bez ohledu na počasí a vlastní ztráty.

Nejbližší týdny ukáží, zda „betonová strategie“ a nové zálohy dokáží zastavit ruský postup u Huljajpole dříve, než dojde k ohrožení klíčových logistických tepen na jihu země. Zima, která zbavuje krajinu vegetace, bude v tomto souboji hrát do karet těm, kteří mají lepší oči – tedy drony – a více munice.

Na závěr se jen krátce zastavme u vzdušné války. Rusko v listopadu dále vystupňovalo svou kampaň leteckého bombardování. Na ukrajinské pozice a města dopadlo podle údajů generálního štábu přes 3500 (některé zdroje uvádějí až přes 5000) naváděných klouzavých bomb (KAB). To představuje průměr přes 100 těžkých bomb denně, které systematicky demolují jakékoliv opevnění.

Ukrajina na tuto asymetrii odpovídá údery na ekonomické zázemí nepřítele. Listopad byl rekordním měsícem v útocích na ruskou ropnou infrastrukturu. Drony zasáhly nejméně 14 rafinerií a skladů paliva, což vedlo k poklesu ruského denního zpracování ropy na přibližně pět milionů barelů.

Jde o strategii vyčerpávání, jejíž efekt se neprojeví okamžitě na frontě, ale v dlouhodobém horizontu podkopává ruskou schopnost financovat a logisticky zajišťovat válku.

Ukrajina rozšířila také kampaň proti ruským tankerům i do částí Černého moře, které pro ně byly zatím bezpečné. Škody zatím zjevně nejsou tak bolestivé, aby změnily ruské záměry.