Hlavní obsah

Konec nekonečných lánů řepky. Zemědělci budou muset obří pole rozdělit, jinak nedosáhnou na dotace

Foto: Mapy.cz

Letecký záběr česko–rakouské hranice. Zatímco v Rakousku převažují malá rozmanitá pole, českou stranu pokrývají širé lány. To se má postupně měnit.

Čeští zemědělci budou pěstovat monokultury na polích do 30 hektarů. Větší lány musí rozdělit. Od ledna příštího roku se to bude týkat zhruba poloviny území, jež ohrožuje eroze, o rok později už vládní nařízení bude platit plošně.

Článek

Stačí si zobrazit leteckou mapu jakékoliv zemědělské krajiny na hranicích s Rakouskem či Polskem a ten rozdíl je viditelný na první pohled. Zatímco sousední země jsou plné drobných různorodých polí, Česko je země širých lánů.

Prozatím. Už od příštího roku bude možné jednu plodinu pěstovat jen na plochách do 30 hektarů v lokalitách ohrožených erozí. Od roku 2021 by se k nim měly přidat i zbývající zemědělské plochy. Ministerstvo zemědělství zakomponovalo nová pravidla do nového nařízení vlády, které by měla vláda schválit do konce letošního roku.

„Pokud zemědělci přestanou pěstovat monokultury na rozsáhlých, ničím nepřerušovaných polích, zlepšíme i schopnost krajiny zadržovat vodu. To je v těchto suchých letech, a s výhledem nepříznivého klimatu i do budoucna, velmi důležité,“ zdůvodnil tento krok ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD).

Novinka zasáhne zejména do hospodaření středních a velkých zemědělských podniků, pro něž bude mít dopad zejména na organizaci práce a také na osební postupy, které mají podniky už dlouhodobě naplánované. „Bude trvat několik let, než se to srovná, a to především u zemědělců, kteří hospodaří na polích přes 200 hektarů. Každá plodina vyžaduje něco jiného, ošetřování, sklizeň, přípravu půdy, posklizňové práce. Na pozemek se tedy bude muset jet víckrát. Když vedle sebe například vysadíte ozimou pšenici a ozimý ječmen, kombajn je nemůže sklidit současně, protože každá plodina dozrává jinak,“ dává příklad Jiří Pátek ze Zemědělského družstva Libčany. Zemědělcům podle něj přibude práce a náklady. „Vzhledem k tomu, že sehnat zaměstnance do zemědělství je náročné, to budeme muset zvládnout se současným počtem zaměstnanců,“ říká, ale zároveň dodává, že chápe, že toto nařízení přírodě pomůže.

Asociace soukromého zemědělství s návrhem ministerstva vesměs souhlasí, byť s částečnými výhradami. „Ideální by samozřejmě bylo, aby se sedlák mohl rozhodovat sám a nebylo nic podobného potřeba, ale v podmínkách českého, téměř průmyslového, zemědělství převážně na nájemní půdě zřejmě nic moc jiného nezbývá,“ říká předseda Asociace Jaroslav Šebek.

Podle něj by bylo vhodné, aby stát zemědělcům dal víc času na to, aby se na plnění nařízení připravili. „Řekněme tak dvě tři sezóny. Obáváme se, aby zemědělci nebyli postihování za nějaké drobné nesoulady nebo hraniční porušení, protože praktická stránka věci přímo v terénu je velmi různorodá,“ dodává.

Podle ministerstva budou mít zemědělci dva možné způsoby, jak nařízení splnit. „V případě větších pozemků bude nutné plochy monokultury oddělovat ochranným pásem zatravněným nebo osetým pícninami a alespoň 22 metrů širokým. Další možností je na pozemku střídat několik plodin, každou na ploše nepřevyšující 30 hektarů,“ vysvětluje mluvčí resortu Vojtěch Bílý. Tyto požadavky na hospodaření musejí zemědělci dodržovat, aby měli nárok na některé hlavní dotace, například přímé platby na plochu.

Aktivitu ministerstva zemědělství oceňují i ochránci přírody, podle nich je prvním krokem k proměně, kterou česká krajina potřebuje. „Jakákoliv změna tímto směrem je určitě pozitivní. Otázka je, jestli to není málo, a my si myslíme, že to málo je, ale alespoň se něco děje. Česká republika přitom má zpracovanou výbornou Strategii 2030+, která říká, jak bychom měli v zemědělské krajině hospodařit, abychom ji připravili na všechny negativní vlivy změny klimatu, je ale potřeba ji začít překlápět do praxe. Tohle je jedna z prvních vlaštovek, ale nesmí to tím skončit a změna musí pokračovat dál,“ říká David Číp, předseda východočeské pobočky Českého svazu ochránců přírody Jaro Jaroměř.

Zmenšování polí a zvyšování rozmanitosti zemědělské krajiny podle něj pomůže návratu hmyzu, savců a ptáků, kteří vlivem intenzivního zemědělství mizí. Aby to však mělo efekt, byla by podle Čípa potřeba pole do budoucna dál zmenšovat. „Česká republika má vlivem toho, že jsme postkomunistická země, velký problém s tím, že má jedny z největších lánů v Evropě. Pochopitelně je nutné najít rozumný kompromis a není možné to udělat skokově, všechna řešení ode zdi ke zdi jsou špatná. Teď jsou všichni i technicky přizpůsobeni velkým polím a nejsou uzpůsobeni na to, že budou malá políčka. Je tedy potřeba hledat rozumný kompromis tak, aby se pole dalo pořád udržovat relativně těžkou technikou, ale současně nebyl ten druhý extrém, který máme teď.“

Rozsáhlost lánů však neovlivňuje jen polní faunu, ale i kondici samotných polí. Na to upozorňuje zemědělec Šebek. „Sto či dvěstěhektarový sklizený lán znamená, že je velká plocha holá, a to nepomáhá půdě, která je ohrožena větrnou erozí či vysušováním. Není to zkrátka přirozené.“

Podle dat Českého statistického úřadu z roku 2018 obhospodařují střední a velké zemědělské podniky dvě třetiny půdy v Česku. Malí zemědělci však převažují, tvoří skoro 60 procent ze skoro 27 tisíc zemědělských subjektů v zemi.

Byť se pole scelují ve velké lány, podle statistiků za posledních sto let rozloha zemědělské půdy v Česku klesla. V roce 1918 hospodařily zemědělské podniky na 5,1 milionu hektarů. V roce 2017 činila obhospodařovaná zemědělská půda jen 3,5 milionu hektarů. Osevní plocha poklesla z 3,8 milionu hektarů na 2,5 milionu.

Doporučujeme