Hlavní obsah

Český lev zůstává setrvačný. I letos miluje historická dramata

Pavel Sladký
kulturní publicista
Foto: Falcon/Film Zátopek

Běží si Zátopek pro České lvy? Nebo ho překoná Okupace?

Šedesát filmových premiér navzdory bezmála půlroční uzávěře kin. Další mezinárodní úspěchy animace. Rozmanité dokumenty. To všechno přinesl rok 2021. Jak na to zareagoval Český lev coby nejvýznamnější domácí filmové ceny?

Článek

Třináct nominací na Českého lva má Zátopek a Okupace. Zátopek je na české poměry vysokorozpočtový film se zvládnutou výpravou i hereckými výkony, který ale trochu přešlapuje v tom, co chtěli autoři v čele s režisérem Davidem Ondříčkem o jednom z nejslavnějších českých atletů říci.

Zátopek je trochu love story, trochu sportovní film, trochu dobové drama o člověku čelícím totalitě. A trochu portrét životní energie legendárního běžce. Tyto polohy spíše střídá, než propojuje. Ale vypadá dobře a výpravné historické snímky má Česká filmová a televizní akademie (ČFTA), která o Českém lvu rozhoduje, v oblibě. Vždy na ně v nominacích pamatuje, dokonce i když jde o velmi nefunkční díla, jako byla například v roce 2017 Milada.

Podobně jako Zátopka akademie vyzdvihla debut Michala Nohejla Okupace, který barevnou i hudební stylizací provokativně míří pryč od dobového dramatu z doby normalizace. A to směrem k načernalé, absurdní historce o nehrdinství. Film, který v množství letních premiér roku 2021 zapadl, karlovarský festival k hořkosti tvůrců odmítl, ale v recenzích a nominacích se Okupace dočkala svého druhého života.

Kdo má černého Petra?

Je pravděpodobné, že si Česká filmová a televizní akademie vybere jen jednoho z těchto dvou nominovaných favoritů. Každý rok se totiž objeví snímek, který vypadá jako favorit, ale nakonec odejde skoro nebo zcela s prázdnou. Jako Toman v roce 2017 (13 nominací, ale ani jedna cena) nebo Fair Play v roce 2014 (patnáct nominací a ani jedna cena) a další. Je to dané především tím, že filmů soupeří pět a jeden nakonec jen stínuje. Letos může černého Petra držet Okupace nebo ještě pravděpodobněji jeden z filmů, které v počtu nominací následují – Atlas ptáků nebo Muž se zaječíma ušima.

Návštěvnost obou zmíněných filmů zaostala daleko za očekáváním a kritické přijetí bylo vlažné. Muž se zaječíma ušima je hořká podívaná o stárnutí jednoho spisovatele, ačkoli byl film propagován jako komedie s Miroslavem Krobotem. Atlas ptáků je scenáristicky problematický film s aktuální zápletkou digitálního podvodu s identitou v rodinné firmě, kde probíhá boj o moc. Děj doprovázejí bizarní ptačí komentáře. Olmo Omerzu se po snímcích jako Příliš mladá noc nebo Rodinný film vydal směrem blíže k mainstreamu. ČFTA ho začala cenami vyzdvihovat právě až v tento moment, se snímkem Všechno bude, který se stal nejlepším filmem roku 2018.

Animaci a dokument stranou

Pětici nominací v hlavní kategorii Českých lvů doplňují Chyby Jana Prušinovského. Ty portrétují turbulentní život venkovského páru, který se musí vyrovnat s tím, že žena se kdysi objevila v pornografii. Akademici tak dávají najevo, že do „nejvyšších“ kategorií nejlepší film a nejlepší režie nepatří dokumenty ani animované filmy. Přitom z hlediska intenzity audiovizuální výpovědi nebo emočního prožitku přinesl loňský rok například snímky Láska pod kapotou a Jednotka intenzivního života, o kterých by se takto uvažovat rozhodně dalo. (Na Cenách české filmové kritiky podobnou hranici loni konečně prolomil sledovaný snímek V síti. Český lev by nejdřív musel změnit stanovy.)

Animace prožívá dobré roky už dlouho, k mezinárodním úspěchům krátkých filmů se však letos přidaly hned dva podařené celovečerní filmy, a to Moje slunce Mad a Myši patří do nebe. Oba mají mezinárodní potenciál i schopnost oslovit například rodinné publikum, což se o řadě domácích hraných filmů říct nedá. Moje slunce Mad, film Michaely Pavlátové podle předlohy Petry Procházkové, si nicméně připsal nominace za zvuk, hudbu a scénář. V kategorii nejlepší animovaný film oba celovečerní počiny doplňují krátkometrážní Rudé boty Anny Podskalské, které český film reprezentovaly v Cannes.

V zajetí setrvačnosti

Akademie zcela opomenula formálně výrazný debut Zrcadla ve tmě, do televizních seriálových nominací nepochopitelně zařadila scenáristický šlendrián Zločiny Velké Prahy, spoléhající na kriminální žánr, známé tváře a prvorepublikovou diváckou nostalgii. S akademiky rezonovala i televizní Božena a vstřícně pokynuli také aktivitám Novy a Voyo s dvěma nominacemi pro Případ Roubal.

Jsou to sice spíše jednotlivosti, ale dohromady dávají obraz akademie, která preferuje výpravně zpracovaná výrazná historická nebo kriminální témata před formálně komplikovanějšími výpověďmi o současnosti. Má nemalou setrvačnost v tom, jaký typ děl a jaké tvůrce má v oblibě. A že filmem rozumí film hraný, který moc nechce konfrontovat s animací a dokumentem.

Doporučované