Recenze: Strhující odcházení. Festival Divadlo nabídl zážitek desetiletí

Televizní reportérka před chvílí vedla interview s oceňovanou spisovatelkou. Teď sedí s jejím synem osamoceně v křeslech, zády k publiku na rozlehlé scéně. Intimitu jejich dialogu, který je navíc naplněn nevyřčenou touhou, zprostředkovává kamera, jež protagonisty čelně snímá. Vedle projekce jejich tváří se na plátně objevuje další obraz live cinema, tentokrát přenášející pouze sterilní, bíle vykachlíčkovanou koupelnu z krajní části scény. Na plazmové obrazovce opodál pak září ještě personalizované hotelové uvítání.

Hned jedna z úvodních sekvencí ukazuje, co bude typické pro inscenaci režiséra Krzysztofa Warlikowského nazvanou Elizabeth Costello, kterou koncem minulého týdne na plzeňský Mezinárodní festival Divadlo přivezl varšavský soubor Nowy Teatr. Jinak neosobní, extrémně široký a hloubkou mělký hrací prostor definují spolu s omezeným počtem kusů nábytku a nesmírně přítomnými herci rafinované projekce.

Nowy Teatr, který od roku 2016 sídlí ve zrekonstruované postindustriální hale v centru Varšavy, přijel na plzeňskou přehlídku teprve podruhé. A byl to návrat dle očekávání velkolepý. Zvláště proto, že inscenace Elizabeth Costello, jež měla premiéru v dubnu 2024, do jisté míry navazuje na témata a inscenační principy předešlého počinu režiséra Warlikowského nazvaného (A)pollonie. Ten mohli plzeňští diváci vidět v roce 2015.

Už tehdy se na jevišti objevila postava fiktivní spisovatelky Elizabeth Costello, kterou si vymyslel skutečný držitel Nobelovy ceny za literaturu John Maxwell Coetzee a jež se objevuje v několika knihách tohoto šestaosmdesátiletého autora. V (A)pollonii jen pronesla kontroverzní přednášku, v níž průmyslové zabíjení zvířat přirovnala k holokaustu. V inscenaci, kterou mohli lidé vidět letos, už je Elizabeth Costello ústřední figurou.

Warlikowski a jeho dvorní dramaturg i spoluautor textových předloh Piotr Gruszczyński vytvářejí nelineární scénické eseje. Často propojují více zdánlivě nesouvisejících literárních látek, jejichž shodné motivy přesně zrcadlí realitu i nezpracovaná traumata z minulosti. Častým katalyzátorem, který tyto skutečnosti obnažuje, se pro dvojici stala právě postava Elizabeth Costello, která figurovala nebo byla zmíněna již v pěti Warlikowského inscenacích. Zastupuje téma stáří, s ním spojenou životní bilanci i přípravu na smrt, včetně motivů umělecké a osobní integrity na konci života.

Domnělá stárnoucí australská spisovatelka Elizabeth Costello, které Coetzee v roce 2003 věnoval stejnojmenný román, má pro svého stvořitele i pro Warlikowského hluboký význam: slouží jako jejich umělecké alter ego. Oba stejně jako fiktivní umělkyně dosáhli světového úspěchu, Coetzeemu bylo v době napsání knihy o Elizabeth Costello třiašedesát a byl čerstvým držitelem Nobelovy ceny za literaturu. Hvězda současné světové režie Krzysztof Warlikowski oslavil v premiérovém roce inscenace Elizabeth Costello dvaašedesátiny.

V původních osmi esejistických příbězích oslavovaná stárnoucí spisovatelka cestuje po světě a u příležitosti přijímaných ocenění pronáší přednášky, jež vzbuzují nevoli i úžas. Tyto epizody polští divadelníci rozšířili o další Coetzeeho práce. V inscenaci se tak vyskytují fragmenty, respektive postavy z také česky vydaného románu Pomalý muž nebo motivy ze souboru spisovatelových pozdních povídek, anglicky publikovaných pod názvem The Pole and Other Stories a věnujících se stárnutí i etickému vztahu ke zvířatům. Na scéně zaznívá též úsek z Warlikowského oblíbené povídky od Franze Kafky nazvané Zpráva pro jistou akademii, referující o polidštění opice, a úryvek z Fausta od Johanna Wolfganga von Goetha.

O postavu Elizabeth Costello se dělí šestice protagonistů, z nichž většina přitom sehrává i další role. Protagonistka promlouvá o filozofii, životním prostředí i společenských a existenciálních otázkách, dovolává se při tom svědomí a etiky. Souběžně s osobním apelem se stále více dotýká tématu osamělosti, sociální segregace starých i jinak společensky neproduktivních, nemocných lidí a nakonec i smrtelnosti.

Co na tom, že byla slavnou spisovatelkou, když i ji brzy pohltí nicota. Naposledy by chtěla být viděna a slyšena. I přes pokročilý věk by si ještě přála vzbuzovat touhu. Je to niterný souboj s plénem posluchačů, členy vlastní rodiny i sebou samou. Intelektuální vzpoura tam, kde bouřit se nemá žádný význam.

Ruku v ruce s pocity hrdinky se hroutí i svět, jak jsme jej znali. Široký horizont na jevišti plzeňského Depa2015 pokrývá animace tajících ledovců, stejně jako v trosky a prach proměněné dříve blyštivé megalopole.

Krzysztof Warlikowski ve svých dílech stírá hranice mezi skutečností a fikcí. Smyšlené postavy se potkávají s historickými osobnostmi, kamery snímající dění na scéně vytvářejí iluzi dokumentární reality, která však kontrastuje s umělým prostorem divadla.

V inscenaci Elizabeth Costello se slovo realita v jednu chvíli přímo objeví na plátně. Fiktivní hrdinka, v tu chvíli hraná Andrzejem Chyrou, sleduje výplod vlastní autorské fantazie, když zinscenuje setkání invalidního, po vášni lačnícího Paula Raymenta s ošetřovatelkou, chorvatskou imigrantkou Marijanou. Ztvárnil jej Mariusz Bonaszewski, který ztělesnil i skutečného autora románu Pomalý muž, v němž se všechny tři jmenované postavy vyskytují, tedy Johna Maxwella Coetzeeho. Beznohý, zpustošený Rayment se doma uzavřel před světem, aniž by vzdal poslední záchvěv touhy. Na jevišti vytváří paralelu k osudu groteskně po lásce a obdivu dychtící stařeny Elizabeth Costello.

Režisérův styl je charakteristický zpomaleným, meditativně analytickým rytmem. Vyžaduje velkou otevřenost od publika, jehož pozornost však celou dobu poutají špičkové herecké výkony. Warlikowski spolupracuje se stabilním týmem, po léta adaptovaným na způsob jeho práce – především fyzické herectví vycházející z vnitřního napětí, které je interpret schopen udržet navzdory nestandardní délce inscenace až do závěrečného potlesku.

Vedle stálic souboru, jako jsou Magdalena Cielecka, Maja Ostaszewska a Jacek Poniedziałek, se v Plzni představila také osobnost polského divadla a filmu Maja Komorowska, jejíž dráha započala v 60. letech minulého století spoluprací s režisérem Jerzym Grotowským. Její závěrečný výstup, v němž zosobňuje do poslední chvíle za práva zvířat bojující, avšak zároveň i smířenou a od vnějšího světa osvobozenou Elizabeth Costello, patřil k vrcholům večera.

Setkání s Warlikowského Elizabeth Costello přineslo zážitek desetiletí. Bylo přímo transformační, nebo minimálně člověka přimělo si uvědomit, jak precizní a intenzivní může být divadelní umění.