Recenze: Svět po jaderné katastrofě. Seriál Fallout ukazuje trosky civilizace

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jak vypadá apokalypsa ve světě, kde se prodávají cereálie s názvem Sugar Bombs a kde slavný nápis Hollywood v kalifornských kopcích má dole připsáno „Sponzorováno Nuka-Colou“? V roce 2277 většina obyvatel Země netuší, co se stalo před dvěma stovkami let, když dopadly bomby. K těm nevědoucím patří i hrdinové na začátku druhé řady seriálu Fallout, jenž se inspiroval stejnojmennou sérií počítačových her. Sledovat ho lze ve videotéce Amazon Prime Video.

Naivní a idealistická obyvatelka podzemního krytu Lucy si nadále zvyká na život tam nahoře, v takzvané Pustině, kde neplatí řád a pravidla jako v podzemí, kde vyrůstala. Celou první řadu protagonistku poháněla touha najít a zachránit otce, kterého unesli nájezdníci z Pustiny. Ve světě chaosu se však nyní i poslední jistoty rozplývají. Dobro a zlo se stávají zcela relativními pojmy. Či spíše toto dělení ztrácí smysl.

Původní hra z roku 1997 pozoruhodně oživila žánr RPG neboli Role Playing Games. V době, kdy retrofuturistické sci-fi zdaleka nebylo tak trendy, mísila design 50. let s temnou budoucností, kdy je civilizace v troskách. Svět se dělí na obyvatele takzvaných vaultů a na ty, co žijí na povrchu a různými způsoby se vypořádávají s následky radiace. Lidé dole jsou naopak vychováváni v iluzi, že svět je v pořádku a jejich komunita představuje nejlepší možné společenství.

První řada seriálu z roku 2024 ukázala, jak je toto napětí nosné. A jak dobře se sarkastický pohled na konec světa pojí s brutálním násilím. V pokračování teď Lucy v podání Elly Purnell opět pátrá po svém otci a znovu ji doprovází tajemný Ghúl, který se z amorálního monstra proměnil ve spíše tragického hrdinu.

Walton Goggins sice hraje lehce ohnilou bytost, která má ve tváři místo nosu díru, ale ani to ho nelimituje. Jeho hrdina v klobouku se ve druhé řadě stává tahounem celé show. Ani Lucyin otec Hank ztvárněný Kylem MacLachlanem není tím, kým se zdál být v jedničce. Z oblíbeného vůdce vaultu se vyklubal muž, který zažil dávné časy před výbuchem a nepatřil k těm na „správné“ straně. Lucy mu tak je na stopě, ale rozhodně ne proto, aby ho zachránila. Chce ho předat spravedlnosti. Ne tak Ghúl, ten má o vykonávání spravedlnosti trochu jiné představy.

I druhá řada seriálu těží z toho, jak se Lucy pokouší žít podle mravních zásad ve světě, kde to není možné. A tak, když už musí dojít k násilí, střílí protivníky „do zadků a čéšek“, abychom citovali Ghúla.

Už v tom, jak jsou napsané postavy a jejich peprné slovní výměny, seriál mezi videoherními adaptacemi vyniká. Druhá řada pokračuje v odhalování kontur světa, kde přežijí jen ti nejcyničtější a kde nic nemůže být dost odpudivé, aby to později nešlo něčím trumfnout. A tak když uprostřed pustiny stojí malý rezavý stánek s polévkou, je pochopitelně bleší. A vaří se tak, že vrásčitá ženština vyklepe do hrnce obsah svojí hlavy.

Hrdinové se pohybují ve westernově vyprahlé kalifornské pustině, ale oproti někdejším dobrodruhům z dob Divokého západu nemají v plánu nic kolonizovat. Civilizace tu nevzniká, naopak se všichni pasou na troskách toho, co z ní zbylo. A všechny komunity, jež předstírají civilizovanost, svým počínání připomínají spíš sekty či režimy, které nemají mnoho společného s demokracií.

Cosi podezřelého se děje jak ve vaultech číslo 31, 32 a 33, odkud pochází Lucy, tak i všude jinde. Třetí z protagonistů, mladík Maximus, se nadále snaží vymanit z vlivu Bratrstva, které ho vychovalo a jež připomíná jakousi parodii antických hodnot.

Fallout se odehrává ve světě, který zvláštním způsobem popírá čas. Čas, jak tu opakovaně zaznívá, je ta nejmocnější zbraň. To dávno v minulosti říkali cyničtí představitelé moci a budovatelé krytů, když plánovali řízenou apokalypsu. A spoléhali na to, že právě čas je zbaví potenciálních nepřátel, tedy všech, co zůstali ve světě mimo vaulty.

Zároveň je čas zrádná veličina také v tom ohledu, že se tu vyskytují postavy, co přežily staletí. V neposlední řadě existují ve světě Falloutu prastaré analogové spotřebiče, televizory a rádia spolu s mnohem pokročilejšími technologiemi, ať už jde o studenou fúzi, či lidi pohybující se v obřích létajících robotických skeletonech.

Většina dobrých sci-fi potřebuje svět dostatečně široký na to, aby v něm šlo pobývat, objevovat jeho nová zákoutí a žasnout nad nimi. To u Falloutu nepochybně platí, jakkoli možná své bizarní atributy někdy dává až moc na odiv.

Občas je třeba se ptát, jak společnost ve vaultech může přežívat, když jde o jakousi parodii demokracie, kde se vyskytují i zjevně zcela neschopné bytosti. I když je ale někdy tato karikatura dnešní společnosti trochu okatá, zábavná být nepřestává.

Druhá řada přidává na všem, na čem stavěla ta první. Je tu více scén plných brutálního, stylizovaného násilí za doprovodu popových songů. Ale také více ponorů do různě vzdálených hlubin minulosti. Především do doby, kdy vše začalo. A také tu konečně dostává prostor představitel Hanka Kyle MacLachlan, který většinu první řady absentoval. Roli padoucha si náležitě užívá a moment, kdy si v robotickém exoskeletonu připravuje kávu a náruživě k ní čuchá, potěší nejen fanoušky Městečka Twin Peaks, v němž tento herec ztvárnil agenta Coopera.

Fallout nás přivádí do světa, který stvořila nukleární paranoia a propaganda 50. let minulého století. Je stejnou měrou mrazivý jako laciný. A v tom je jeho kouzlo a šarm. I když působí až nepatřičně používat podobná slova pro popis prostředí, kde po sobě lidé z podomácku vyrobených pistolí střílejí shnilé zuby.