Kdo vyhyne dříve? Sci-fi film staví dinosaury proti Američanům z předměstí

David Robert Mitchell si udržuje pověst autorské hvězdy americké nezávislé kinematografie, přestože jeho filmy se vzájemně výrazně liší. Po komediálním dramatu na téma dospívání Mýtus o pyžamové párty natočil horor s nadpřirozenými prvky Neutečeš, po něm surreálný neo-noir Záhada Silver Lake. Jeho novinka Konec Oak Street, kterou od čtvrtka promítají česká kina, je pro změnu v zásadě rodinný snímek s vraždícími dinosaury.

Konkrétně v něm dojde k časoprostorové anomálii, která pošle kus amerického předměstí z 80. let minulého století do jurské džungle plné prehistorických predátorů. Mezi cestovateli do pravěku je i rodina Plattových, jež právě prochází krizí způsobenou nedostatkem vzájemné důvěry.

K tomu, že otec hraný Ewanem McGregorem tajil před ostatními ztrátu zaměstnání a matka v podání Anne Hathaway zase pokoutně ve sklepě napsala román o ženě, která se odhodlává opustit rodinu, teď Plattovým přibyl trochu jiný typ starostí – třeba jak se vypořádat s hladovým tyranosaurem, který jim pobíhá po dvorku, nebo co dělat, až definitivně dojdou tenčící se zásoby jídla. Během této poněkud extrémní návštěvy DinoParku k sobě protagonisté musejí znovu najít cestu. Nakonec půjde především o to, aby rodina táhla za jeden provaz, zvlášť když má na tom provaze přivázaného zajatého velociraptora.

Může se zdát s podivem, proč režisér Mitchell tentokrát nešel cestou uměleckého hororu, kdy by zápletku spojil se společenským přesahem jako v Neutečeš, ani proč novinku nepojal coby labyrint vypravěčských zákrutů a filmových odkazů po vzoru Záhady Silver Lake. Konec Oak Street je překvapivě přímočarý a nezáludný boj o přežití, v první řadě přehlídka napínavých scén s rozlícenými obludami.

Zápletka dlouho působí zcela bezvýchodně – středostavovští hrdinové se zničehonic ocitají v prehistorii, kdy ještě nežijí ani první přímí předchůdci lidí. Zároveň nejde o apokalyptický scénář, který by momentálně jakkoli společensky rezonoval. Nesledujeme ekologický kolaps ani občanskou válku, a dokonce ani jadernou zkázu.

Představa, že by nás jakýsi metafyzický jev teleportoval do šerého dávnověku, může být v současné vlně veder dokonce perverzně atraktivní – v jurské džungli bude jistě příjemnější klima a člověk si před smrtí alespoň zdravě zaběhá na čerstvém vzduchu.

Na tom, že Konec Oak Street neřeší žádné aktuální problémy, samozřejmě v principu není nic špatného – pokud to dělá dobře. Je příznačné, že se jedná o Mitchellův první snímek natočený pro společnost Bad Robot producenta a režiséra J. J. Abramse. Ten celý život obdivuje Stevena Spielberga a otevřeně mu vzdal poctu ve svém filmu Super 8.

Konec Oak Street se v mnoha ohledech pokouší o totéž. A dělá při tom i podobné chyby. Má velmi spielbergovský vyprávěcí rámec: Běžná rodina ze střední třídy zažije zázrak, podobně jako rodiny z filmů E. T. – Mimozemšťan či Válka světů. Jde o zázrak moderního kvazivědeckého typu a nese s sebou zásadní výzvu, která může rodinu buď definitivně rozbít, nebo znovu stmelit.

Mitchellův film odvádí dobrou spielbergovskou práci i v tom, že nás na onen zázrak postupně připravuje, že nechává nadpřirozeno pronikat do každodenní reality amerického předměstí nejprve pozvolna a teprve po nějaké době naplno otevře stavidla. Chytře si připravuje půdu rozehráváním několika civilních motivů, které zúročí, až když se hrdinové úplně propadnou do zázračného světa.

Tu půdu si však film připravuje někdy chytře, jindy ne až tolik. Vedlejší linie s kluky, kteří chtějí zbít mladšího syna, i linka s jejich novou dospívající sousedkou jsou k hlavnímu ději spíš přilepené a nemají moc prostoru, aby se rozvinuly a nějak obohatily dynamiku mezi hlavními postavami. Také na řešení ústřední manželské krize není mezi utíkáním před dinosaury příliš času a rozuzlení přijde velmi přímočaře, tváří v tvář otázce přežití, či smrti.

Vzhledem ke Spielbergově tvorbě je ale ještě větším problémem Konce Oak Street to, že ani zdaleka nedosahuje strhujícího perfekcionismu ohledně vedení kamery a střihu, jaký slavný tvůrce prokázal třeba v původním Jurském parku.

Mitchell se často pokouší o efektní práci s prostorem, v některých scénách se mu to daří. Do Spielbergova úhledného stylu, kde do sebe každý záběr i pohyb kamery hladce zapadají, navíc s neobyčejným citem pro načasování, má ale daleko. Dokonce i klasický trik se záběrem, kde se v druhém plánu za postavami blíží v popředí dinosaurus, o němž hrdinové nevědí, se tu častým používáním postupně okouká.

Samotný vzhled dinosaurů odpovídá současnému trendu zobrazovat je spíš s ptačími než plazími rysy. Pořád ale vypadají dost děsivě a jejich útoky jsou natočené tak, aby byly co nejkrvavější při zachování přístupnosti PG-13, to znamená nevhodné pro děti do 13 let – tato kategorie mimochodem vznikla v roce 1984 díky dvěma filmům ze Spielbergovy produkce, konkrétně Gremlini a Indiana Jones a Chrám zkázy.

Přestože útoky působí děsivě, snímek jako celek příliš tísnivou atmosféru nevyvolává. Je to tím, že nám nedává jasná pravidla toho, kdy se dinosaurů máme bát. Teoreticky bychom se měli strachovat neustále, avšak v mnoha scénách se postavy během dne klidně procházejí prostředkem ulice, aniž by se snažily ukrývat nebo alespoň vyhlížet krvelačná zvířata. Děj se navíc ve druhé polovině čím dál víc rozpadá a ohýbá podle potřeb okamžité situace, až přestává dávat smysl jako konkrétní prostředí.

Přes to všechno není Konec Oak Street špatný film. Chybí mu ale jakákoli rafinovanost, která by z něj udělala něco víc než víceméně napínavý rodinný boj o přežití, ve kterém těžko hledáme intenzivnější autorský vklad.