Článek
O vítězi v úterý odpoledne informovala agentura AFP. Podle ní osmapadesátiletý spisovatel na 750 stranách zachycuje život svých příbuzných, jejichž osudy poznamenaly obě světové války. V mozaice složené ze střípků skutečné historie i fikce vypráví příběh vlastní rodiny z pohledu žen.
Podle listu Le Monde tohoto autora francouzské literární instituce dlouho neprávem přehlížely. Deník Le Figaro označuje oceněnou knihu za vrchol vypravěčského umění, které Mauvignier zdokonaluje již více než čtvrt století.
Rodák z Tours vystudoval dějiny umění, první román vydal v roce 1999. Od té doby publikoval mimo jiné thriller Histoires de la nuit, prózu Des hommes vyprávějící o alžírské válce nebo knihu Dans la foule zpracovávající tragédii na bruselském stadionu Heysel z roku 1985, kde bylo ušlapáno či udušeno 39 lidí a dalších šest stovek vyvázlo se zraněním.
Do češtiny dosud žádné z Mauvignierových děl nebylo přeloženo, autor nicméně roku 2006 navštívil Prahu a poskytl interview časopisu A2. „Psaní mě zajímalo již od dětství. Vystudoval jsem výtvarnou školu, ale otázka psaní se stále vracela, i když tu byla neustále obava, zda mám opravdu co říct,“ řekl tehdy mimo jiné.
V roce 2008 český překlad ukázky z jeho románového dialogu Pouto otiskl měsíčník zaměřený na světovou literaturu Plav.
Laurent Mauvignier pózuje fotografům poté, co jej porota vybrala jako laureáta Goncourtovy ceny.
Mauvignierův román, vydaný nakladatelstvím Les Éditions de Minuit, vybrala porota Goncourtovy ceny hned v prvním kole hlasování. Do užšího výběru se dostali ještě spisovatel Emmanuel Carrère a dvojice autorek Caroline Lamarche s Nathachou Appanah. Ta si za nominovaný román La Nuit au cœur nakonec o den dříve odnesla jiné ocenění zvané Prix Femina.
Vítěz Goncourtovy ceny byl v úterý jako tradičně oznámen v pařížské restauraci Drouant. Všichni členové poroty měli na oblečení připnutý odznak na podporu vězněného francouzsko-alžírského spisovatele Boualema Sansala, který se už rok nachází v alžírském vězení.
„Vzdáváme hold autorovi, který už má za sebou velmi významné dílo,“ řekl předseda poroty Philippe Claudel. Mauvignier označil ocenění za velkou čest. „Mám radost,“ vzkázal.
V úterý byl zároveň oznámen laureát druhé významné francouzské knižní Renaudotovy ceny. Odnáší si ji novinářka a spisovatelka Adélaïde de Clermont-Tonnerre za knihu Je voulais vivre, v překladu Chtěla jsem žít. V tomto svém čtvrtém románu představuje jinou verzi života Milady, hrdinky klasiky Tři mušketýři od Alexandra Dumase. Devětačtyřicetiletá autorka působí jako ředitelka magazínu Point de vue.
V esejistické kategorii Renaudotovy ceny porota ocenila Alfreda de Montesquioua za dílo Le crépuscule des hommes, česky Soumrak lidstva.
Goncourtova cena je udělována od roku 1903, nese jméno dvou spisovatelů z konce 19. století. Renaudotova cena vznikla v roce 1926, jmenuj se po lékaři Théophrastu Renaudotovi ze 17. století, pokládaného za otce francouzské žurnalistiky. Vítězové obou ocenění bývají oznamováni současně, rozhodují o nich ale rozdílné poroty. Ceny jsou spojené jen se symbolickou finanční odměnou, laureátům však zajišťují věhlas a výrazný nárůst prodeje jejich děl.
