Kdyby se psychedelika nezakázala, mohla být psychiatrie jinde, říká Páleníček

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Psychoaktivní nápoj z liány ayahuasca je pro domorodce v Brazílii nebo Peru posvátnou medicínou, která má člověka mimo jiné oprostit od zlých duchů. Tým výzkumníků z Národního ústavu duševního zdraví v čele s psychiatrem Tomášem Páleníčkem se rozhodl vydat do Amazonského pralesa, aby zjistil, jestli by kolektivní zkušenost s psychedelickou látkou nebylo možné využít také při léčbě zdejších pacientů trpících duševními obtížemi.

Časosběrný dokument Doktor na tripu režiséra Davida Čálka zachycuje jak jejich výpravu, tak příběhy třech Čechů s rezistentní depresí, kteří pod vedením odborníků podstoupili ketaminem asistovanou terapii. Ještě než film v červenci vstoupí do kin, mohou jej diváci zhlédnout v rámci speciálních projekcí s debatami ve vybraných městech. „Ayahuasca ani jiná psychedelika by neměla sloužit pro každodenní zábavu, ale pro práci s hlubším záměrem. Pak mohou být přínosná jak pro nemocné, tak pro zdravé,“ upozorňuje v rozhovoru Páleníček.

Dokument Doktor na tripu mapuje mezinárodní vědeckou expedici do městečka Santa Rosa v Brazílii, kam jste vyrazili za indiány z kmene Huni Kui. Jak těžko jste si získávali jejich důvěru, aby na natáčení s bílými Evropany vůbec kývli?

Naše spolupráce se utvářela velmi dlouho. Do Jižní Ameriky jsme začali jezdit kolem roku 2019 a vedle indiánů z kmene Huni Kui jsme navázali kontakt také s maestrem Juanem Floresem z kmene Ashaninka v peruánském Mayantuyacu. Hodně nám pomohlo, když jsme se v roce 2017 na konferenci v San Franciscu potkali s kolegou neurovědcem Eduardem Schenbergem. Věděl, že bychom při rituálech s ayahuascou rádi pořídili záznamy EEG, a slíbil, že nás propojí s jedním osvíceným brazilským šamanem, který by byl ochotný na výzkumu participovat. Asi o rok později jsme vyrazili do města Rio Branco, kde jsme se seznámili s náčelníkem Huni Kui Ninawou.

Přestože byl tehdy předsedou kmenové organizace FEPHAC neboli Federação do Povo Huni Kui do Acre, řekl nám, že musí svolat sněm, kde náš projekt představíme také dalším kmenovým lídrům. Během pár dní jsme tak museli naše záměry vysvětlovat asi čtyřiceti indiánům, kteří měli s bělochy špatné zkušenosti a tvrdili, že jim vždycky jen všechno ukradnou. Naše komunikace nicméně pokračovala a na dálku jsme se domluvili, že vezmeme Ninawu do Česka.

Jak jeho návštěva probíhala?

Ukázali jsme mu, čemu se v Národním ústavu duševního zdraví věnujeme. Zorganizovali jsme přednášku a pozvali jsme i spoustu dalších zajímavých lidí včetně švýcarsko-kanadského antropologa Jeremyho Narbyho. Ninawa si na vlastní kůži vyzkoušel EEG, vlezl si do tunelu magnetické rezonance. Následně se vrátil do Brazílie a řekl nám, že musí uspořádat ještě jeden větší sněm, kde se definitivně rozhodne, jestli s námi kmen Huni Kui bude spolupracovat.

Vydali jsme se tedy opět do Jižní Ameriky, abychom projekt obhájili. Už odlet z Prahy se nám ale zkomplikoval, v Paříži jsme přistáli se zpožděním a zjistili jsme, že nemáme spojení do Brazílie. Nakonec se mi přece jenom podařilo s aerolinkami vyhandlovat náhradu, která nás dopraví až do Ria Branca, jenom až na druhý den. Zároveň nám ovšem indiáni oznámili, že se sněm o týden posouvá.

Vaše výprava tedy byla od samého začátku plná dobrodružství…

Ano, kvůli změně letů jsme navíc měli delší přestup v hlavním městě Brasília, kde se shodou okolností konaly obrovské demonstrace indiánů proti tehdejšímu prezidentu Bolsonarovi. Jakmile se dostal k moci, povolil těžařům a pěstitelům krav vypalovat prales, a dokonce s tichým souhlasem domorodé obyvatele regulérně vyvražďovat. Ocitli jsme se tak přímo uprostřed protestů, kde jsme se zcela neplánovaně znovu potkali s Ninawou. O den později jsme konečně dorazili do Ria Branca, odkud jsme se vypravili podívat do městečka Santa Rosa za hlavním představeným místní komunity Nashimou.

Jak vás lidé z jeho komunity přivítali?

Hned první den uspořádali ceremonii s ayahuascou. Říkali, že to je nejlepší způsob, jak je můžeme poznat. Ukázali nám, jak to vypadá v džungli, a vzali nás po řece do nejbližší aldeia neboli osady, kde se obyvatelé živí zemědělstvím, výrobou drobných řemeslných produktů a dekorací a kde nemají ani stabilní elektřinu. Santa Rosa je tak trochu výspa civilizace, na místní poměry má slušnou infrastrukturu. Leží na hranici s Peru a žijí tam indiáni i bílí. Dál do pralesa už se ale dostáváte jen po řekách, které jsou lemovány indiánskými aldeias.

Na jiné konferenci jsem se potkal s italskou antropoložkou a psycholožkou Taniou Re, která mi zase zprostředkovala kontakt do duchovního centra v Mayantuyacu. Z Brazílie jsme tak rovnou pokračovali do Peru, abychom se seznámili s maestrem Juanem Floresem, který byl spolupráci také velmi otevřený. Tamní prostředí není taková divočina, středisko disponuje zázemím, které je pro pilotní měření pomocí EEG mnohem příznivější. Mohli jsme si tak ozkoušet, jestli prostřednictvím technologie vůbec dokážeme nahrát záznamy několika lidí najednou. Nedávno jsme tam byli podruhé. Zatím jsme EEG otestovali pouze sami na sobě. Velká studie, do které by se měli zapojit také indiáni, nás teprve čeká.

S kolegy z Národního ústavu duševního zdraví vás zajímalo, jestli má ayahuasca potenciál pří léčbě psychických onemocnění. Indiáni vám ovšem ve filmu říkají, že pojmy jako deprese nebo úzkost vůbec neznají. K jakým účelům tedy psychoaktivní nápoj z liány ve své kultuře využívají?

Indiáni se samozřejmě s psychickými obtížemi potýkají, jen je tak nedefinují a přičítají je spíš špatné spiritualitě. Ninawa říká, že jejich tradiční medicína čistí hlavu a duši, aby pak člověk mohl uzdravit i svoje tělo. Zrovna včera mi vyprávěl, že lidé z jeho kmene čelí chorobě, v důsledku níž bývají unavení, mají zatemněnou mysl, postrádají energii a motivaci. Je tedy možné, že trpí něčím na způsob deprese. V rámci léčebného rituálu nejprve užívají šňupací tabák rapé a posléze také ayahuascu.

Nashima mi zase popisoval nemoc, při níž lidé slyší hlasy nebo bojují s halucinacemi. Což v naší terminologii odpovídá schizofrenii, která se sice častěji vyskytuje v městských aglomeracích, ale najdeme ji prakticky v každé společnosti. Indiáni postižení schizofrenií se jen vzhledem k odlišnému kulturnímu kontextu nedostávají do takové sociální izolace.

Ayahuascu nicméně při rituálech užívají také samotní šamani…

Ano, užívají ji i proto, aby díky zkušenosti s látkou viděli, co se nemocným lidem děje, jaké má jejich choroba příčiny, a mohli jim doporučit další medicínu. Indiáni tedy mají vlastní diagnostický proces, byť je založený na jiných principech než ten náš. Ninawa studuje i západní medicínu, takže může srovnávat. Říká, že na rozdíl od nás neléčí v prvé řadě tělesné příznaky, ale hledají příčinu. Nacházejí ji právě v duševních pochodech, proto se snaží uzdravit především nemocnou mysl.

Za jakým účelem indiáni užívají šňupací tabák rapé?

Rapé má stimulační účinky. V každodenním životě je tak pro indiány snad ještě důležitější než ayahuasca. Nikotin například umí narušit běžnou strukturu spánku, posílit fáze, kdy se nám zdají sny, které si dokážeme pamatovat. Indiáni je pak sdílejí se svým šamanem, který jim je pomáhá interpretovat. Nikotin je ovšem také insekticid, který vás zbaví infekcí a parazitů. Nebo vás má chránit v džungli před divokými zvířaty, která z vás tabák údajně cítí.

Jak už jste zmiňoval, vzali jste si s sebou do Amazonie přístroje pro měření mozkové aktivity, abyste zachytili, co se s lidmi po požití nápoje děje. Co jste z výsledků EEG vyčetli?

Stále máme k dispozici jen pilotní data. Nahrát v podmínkách Amazonského pralesa mozkovou aktivitu je poměrně složité. V džungli sice oproti našim končinám není tolik elektromagnetického šumu, ale zase je tam extrémně horko. Běžně používané elektrovodivé gely tak najednou nefungují a musíte použít jiné. Standardní přístroje pro snímání signálu zase nejsou stavěné na prostředí se stoprocentní vlhkostí, takže si musíte sehnat odolnější. Nám se při experimentu jeden přehřál a vypověděl službu, což je ošemetné, protože stojí tři čtvrtě milionu. Frank Zanow – klíčový člen expedice, partner našeho projektu a ředitel firmy ANT Neuro, jež přístroje vyrábí, s podobným úskalím naštěstí počítal.

Zároveň jste v prostředí bez stabilního přísunu elektřiny. Všechna technika tedy musí běžet na baterky, které mají omezenou výdrž. V tropických podmínkách se také nemusíte cítit úplně fit, chytíte typicky nějakou střevní infekci či virózu a celý proces se zkomplikuje. Lidé po ayahuasce mohou také zvracet nebo dostat průjem, takže musíte zajistit, aby se přístroje neponičily, když jsou nuceni konat potřebu. Do Jižní Ameriky jsme tím pádem dosud jezdili hlavně proto, abychom získali know-how, co všechno je při měření třeba ošetřit.

Přesto se vám v rámci pilotních pokusů nějaká data získat povedlo.

Ano, předloni se nám podařilo synchronně nahrát sedm lidí najednou. Pomocí EEG jsme se snažili zjistit, jestli se na sebe během ceremonie více napojí. Jinými slovy – jestli se jejich mozková aktivita vzájemně natolik připodobní, že v podstatě vstupují do nějakého sdíleného prostoru. Zůstává samozřejmě otázkou, jestli je synchronizátorem ayahuasca, šaman nebo prostředí. Naší hypotézou bylo, že jím je právě požitá látka v kombinaci s rituálními zpěvy.

Když jsme data podrobili analýze, bylo vidět, že se mozková aktivita při obřadech skutečně synchronizuje. Na základě audio záznamů jsme ovšem zjistili, že se na sebe lidé více napojují ve chvíli, kdy se nezpívá. Osobně proto předpokládám, že zpěv každého člověka naladí na jeho vlastní příběh, zatímco když se nezpívá, ponoří se naopak všichni do společného prostoru. Jak ale říkám, zatím jde pouze o pilotní data.

Proč jste se rituály s ayahuascou vůbec začali zabývat?

Když u nás při léčbě deprese podáváme psychedelické látky, pracujeme většinou v poměru jeden pacient na jednoho až dva terapeuty. Takový přístup ale není dost efektivní a také je hodně drahý. V psychoterapii se přitom často pracuje s dynamikou skupinového procesu, která může být velmi nápomocná. Zahrnuje interakci a zpětnou vazbu, mnohem věrněji simuluje realitu. Psychedelika se ostatně také užívají hlavně ve skupinovém kontextu. Proto jsme si říkali, že kolektivní dynamice nejlépe porozumíme právě v prostředí, které je s látkami tradičně spojené. Zajímá nás, jak se zkušenost liší od individuálního podání.

Ve filmu Doktor na tripu můžeme vidět také jedny z prvních dobrovolníků, kteří v rámci vašeho ústavu vyzkoušeli ketaminem asistovanou terapii. Jde o lidi s depresí, jimž dlouhodobě nepomáhají antidepresiva. V jakých případech psychedelické látky v současnosti využíváte?

V Národním ústavu duševního zdraví a na naší klinice Psyon s psychedeliky pracujeme jednak výzkumně a jednak máme k dispozici právě ketamin, který už patří mezi registrovaná léčiva a využívá se u pacientů s rezistentní depresí. Přitom existuje evidence, že se s ním dá léčit celá řada dalších poruch – od posttraumatické stresové poruchy přes generalizovanou úzkostnou poruchu až po závislosti. Práce s látkami jako psilocybin, LSD, DMT neboli dimethyltryptamin či ayahuasca zatím zůstává v experimentálním stádiu. I ty by nicméně podle dosavadních studií mohly být u širokého spektra poruch účinné.

S psychedeliky se dá pracovat různým způsobem. V současnosti je na vrcholu zejména psychedelická terapie, při níž se podává plná dávka psychoaktivní látky. Ještě předtím se člověk musí na psychedelickou zkušenost připravit, otevřít s terapeutem témata, která mohou souviset s jeho psychickými obtížemi. Posléze zase s asistencí terapeuta psychedelickou zkušenost integruje.

Dokážou pacienti duševní obtíže překonat po podání jediné dávky, nebo je třeba psychedelickou zkušenost opakovat?

Některým skutečně otevře oči už první dávka a deprese či úzkosti na různě dlouhou dobu zmizí. Účinky ketaminu většinou bývají trochu kratší, po psilocybinu efekt pravděpodobně vydrží déle. Stále častěji se ale ukazuje, že jedna dávka nestačí. Pozitivní změny po čase odezní a je nutné intervenci podstupovat opakovaně. Nabízejí se přitom různá schémata. Někdy se podává několik dávek krátce za sebou, aby psychedelická zkušenost nastartovala dlouhodobější odpověď. Jindy se látka v rámci udržovací terapie užívá s delším rozestupem, třeba jednou za půl roku.

V případě ketaminu existují i čistě farmakologické modely, kdy se látka podává například dvakrát týdně intranazálně, bez terapeutické podpory. Na trh pomalu vstupují i prolongované formy ketaminu, kdy člověk užívá každý den jednu tabletu, která nedosahuje psychoaktivních hladin, a přesto může mít antidepresivní efekt. Pokud nicméně zůstaneme u psychedelické terapie, bavíme se o plných dávkách, které indukují hluboký prožitek.

Psychedelika bývají spojována s rozšířením lidského vědomí, ale také rozpadem ega a zkušenostmi blízkými smrti. S čím vším se po užití látek můžeme konfrontovat?

Psychedelická zkušenost zahrnuje změny emocí a myšlení i posuny vnímání, které mají typicky vizuální charakter. Člověk vidí věci, s nimiž se normálně nesetkává, se zavřenýma očima. Vjemy mohou být pouze mírné – například jednoduché obrazce, ale i poměrně komplexní. V případě ayahuascy nebo DMT se dokonce hovoří o setkání s entitami, jakýmisi bytostmi. Podle indiánů se jedná o duše všeho kolem nás – rostlin, zvířat nebo božstev. Ninawa říká, že psychedelická zkušenost je také něco jako zrcadlo našeho bytí, které ukazuje něco z minulosti, něco ze současnosti a něco z budoucnosti.

Psychedelická zkušenost může být nabitá příjemnými i úzkostnými prožitky, které se často mohou prolínat. Těžko ji vyjádříte slovy. Mohou se při ní ovšem objevit nějaké vhledy, která pak člověka v psychologickém procesu zásadně posunou. Pomohou mu zpracovat věci, které dřív třeba nechápal nebo je vůbec neviděl. Díky zkušenosti se může vydat jiným směrem, změnit své vnitřní nastavení, které předtím změnit nedokázal. V rámci dozvuků může zažívat různá uvědomění a zasazovat je do kontextu poruchy, se kterou se léčí. Pokud má depresi, tak může zjistit, co je její příčinou.

Jedna scéna dokumentu zachycuje, jak příznivé účinky psychedelických látek na duševní zdraví vysvětlujete svému tátovi, který je vůči nim skeptický. Ayahuascu, psilocybin nebo ketamin vnímá jako drogy. Podařilo se vám ho nakonec přesvědčit?

Ne, tátův postoj k psychedelikům je stabilní, říká jim fujtajblíky. Myslím, že se té zkušenosti bojí. Je mu osmdesát a nechce se pouštět do neznámých věcí. Přijde mi, že je to škoda, protože by mohl nahlédnout někam jinam. Člověk ale musí druhého respektovat. Vzpomínám si, že když jsem byl náctiletý, zkusil si se mnou a mými kamarády zakouřit trávu. Jenže žádné účinky necítil a nerozuměl, proč to lidé vůbec dělají. Navíc vychází z ne úplně dobrých zkušeností s drogami, které jsme měli v našem blízkém okolí. I proto nechce mít s psychedeliky nic společného a dává je s drogami do jednoho pytle. Na druhou stranu chápe, že mohou někomu pomoci s problémy, které sám nepociťuje.

Předsudky vůči psychedelikům myslím může sdílet i velká část veřejnosti. Zvlášť když se třeba o ayahuascu stále více zajímají také lidé, kteří duševními obtížemi trpět nemusí.

Samozřejmě víme, že se s psychedelickými látkami experimentuje i mimo terapeutický kontext. Je otázkou, jestli je to dobře, nebo špatně. Z mého pohledu může být rituální zkušenost ve správných podmínkách naprosto zásadní a přínosná. Všimli si toho koneckonců už psychiatři a terapeuti v 50. letech minulého století, proto tenkrát psychedelika při léčbě používali.

Pak se ale masivně rozšířila mezi hnutím hippies, což nevyhovovalo establishmentu, a tak se látky začaly kontrolovat. Není vyloučené, že kdyby se tehdy striktně nezakázaly, mohla být dnešní psychiatrie úplně jinde. Už tenkrát se totiž zjistilo, že dobře fungují třeba v případě alkoholismu, neurotických poruch, nebo při odcházení ze světa u pacientů v terminálním stádiu chorob. Evidence byla robustní.

Jak se stavíte k rekreačnímu užívání psychedelik?

Psychedelika jsou velmi mocné nástroje a mají samozřejmě svoje limity. Musíme brát také v úvahu, v jaké společnosti se nacházíme. V Peru je ayahuasca kulturním dědictvím, stejně tak pro brazilské indiány. Na druhou stranu můžete přijet do velkých peruánských měst jako Cuzco nebo Iquitos a koupit si tam na tržišti ayahuascu bez jakékoli kontroly, což není v pořádku. Jde o zneuctění jejich medicíny, protože takhle ji domorodci sami nepodávají. Mají látku spojenou s konkrétními rituály, které naše společnost nezná. Ayahuasca ani jiná psychedelika by neměla sloužit pro každodenní zábavu, ale pro práci s hlubším záměrem. Pak mohou být přínosná jak pro nemocné, tak pro zdravé.