Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Slovo zženštilost se znovu dostalo do oběhu poté, co arcibiskup Jan Graubner řekl při pohřební mši o zesnulém kardinálu Dominiku Dukovi: „Syn vojáka, který měl rád lidi v uniformě, dominikán s dobrou formací, muž s povahou cholerika, bojovník za pravdu a svobodu byl v současné zženštilé kultuře jasně rozeznatelný.“
Výrok zaznamenala média a právě termín „zženštilá kultura“ vyvolal největší pozornost. Proč asi?
Důvody jsou, můžeme-li to z redakce Šuplíku odhadnout, dvojí.
Jedny souvisí s tím, jestli je „zženštilá kultura“ aspoň přibližně výstižná charakteristika reality, nahlížené z české kotliny. Nebudeme milé čtenářky a čtenáře napínat, náš názor zní: Není, ani náhodou.
„Současná kultura“ - alias „současné poměry“ - je stokrát vrstevnatější a má takovou spoustu tváří, že dát jí přívlastek zženštilá znamená silně subjektivní názor. A ne konstatování, na kterém se v klidu shodneme všichni, jako když se řekne třeba „v současném globalizovaném světě“.
Druhé, důležitější důvody spočívají v tom, že slovo zženštilý má pejorativní význam. Což jistě ví i vzdělanec a rodilý mluvčí Graubner. Dalo by se místo toho použít „změkčilý“, „přecitlivělý“ nebo i „rozmazlený“ a vyšlo by to skoro nastejno. Bohužel, slovo „zženštilý“ do neblahých souvislostí instaluje ženy. Český jazyk to tak má nastavené - mužské charakteristiky jsou žádoucí, kdežto ty ženské často vyjadřují, že se tu z něčeho slevuje.
Kdyby někdo kulturní poměry viděl opačně než pražský arcibiskup, a kdyby čeština nebyla češtinou, tak by mohl něčí osobnost vyzdvihnout v protikladu k „současné zmužilé kultuře“. Až na to, že to by naslouchajícím nedávalo moc smysl. Zmužilosti přece rozumíme jako známce kvality.
Vzmužit se. Nebo přímo pochlapit. Zachovat se mužně, pevně, hrdě, jako pravý muž, jako starý mazák - nic z toho své rovnocenné ženské protějšky v řeči nemá. Respektive má, jenže s opačnými znaménky zženštilosti. Zmužilost je úkol, kdežto zženštilost bláto. Lehce se to ověří i jazykově-genderovým testem: zatímco muži se mají snažit, aby byli mužní a zmužilí, čeština to po nich chce, tak zženštilé ženy nijak vynikající nejsou a je zbytečné to o nich říkat.
Vzhledem k tomu, po jakých scestích se civilizace orchestrovaná hlavně muži ubírala a ubírá, aktuálně i vzhledem k existenci „mužných“ narcisů Trumpa a Putina, stálo by za to koncepty zmužilosti a zženštilosti upravit. Ale to se jen tak nestane, protože by se musel také přeformátovat - minimálně český - jazyk, a to ne vědomou korektností, ale mnohasetletou evolucí.
Říct o kultuře nebo o společnosti, že je zženštilá, je ve skutečnosti kompliment. Jenom ho zatím nepoznáváme. Nerozumíme mu.
