Článek
O smrti obou vojenských představitelů íránského režimu informovala v sobotu agentura Reuters s odkazem na tři zdroje obeznámené se situací. Írán smrt ministra ani velitele revolučních gard dosud nepotvrdil.
Objevily se také nepotvrzené zprávy o smrti samotného nejvyššího vůdce Alího Chameneího - vysoce postavený izraelský zdroj agentury Reuters tvrdí, že se našlo jeho tělo. Se stejnou informací přišla i další izraelská média nebo americký server Axios a stanice Fox News.
Premiér Benjamin Netanjahu předtím prohlásil, že „přibývá náznaků“ o jeho smrti. Americko-izraelský úder na Írán už ráno zničil Chameneího sídlo.
Azíz Násirzádí
Působil jako íránský ministr obrany, poté postupně vystoupal v hierarchii ozbrojených sil. Před nástupem do funkce zastával pozici zástupce náčelníka generálního štábu íránské armády.
Kariéru začínal jako pilot stíhačky F-14 Tomcat v íránském letectvu na samém konci války s Irákem. Patřil ke generaci důstojníků formovaných konfliktem osmdesátých let, který dodnes určuje bezpečnostní myšlení íránských elit.
Dotáhl to na funkci brigádního generála a stal se jednou z klíčových postav íránského obranného plánování a strategie vývoje zbraňových systémů.
Íránský ministr obrany Azíz Násirzádí.
Ministrem obrany a logistiky ozbrojených sil se stal v srpnu 2024. Současně řídil i Národní organizaci pasivní obrany, která má na starosti ochranu civilní, vojenské i jaderné infrastruktury. Odpovídal také za obrannou spolupráci s Arménií a za regionální vojenská cvičení.
Profilově šlo spíše o technokratický typ politika než o ideologického jestřába, byl však pevně zakotvený v systému a podílel se na obranném plánování Íránu i strategii vývoje zbraňových systémů.
Jeho smrt patří k nejcitelnějším ztrátám, které íránské vojenské vedení v posledních letech utrpělo.
Mohammad Pakpúr
Od loňského června stál v čele Íránských revolučních gard. Po nástupu pohrozil Izraeli, že se pro něj brzy „otevřou brány do pekla“ za útok, při kterém zemřel mimo jiné Pakpúrův předchůdce Hosejn Salámí.
„Při odplatě za prolitou krev našich velitelů, vědců a občanů se brzy otevřou brány do pekla pro režim vraždící děti,“ hrozil loni Pakpúr. Ještě letos 16. února dohlížel na vojenské cvičení revolučních gard v Hormuzském průlivu, klíčové dopravní tepně spojující Perský záliv s Ománským zálivem a Arabským mořem.
Mohammad Pakpúr s portrétem svého zabitého předchůdce. Fotografie ze začátku letošního února.
Do gard vstoupil bezprostředně po islámské revoluci v roce 1979. Bojoval ve válce s Irákem i proti kurdským povstalcům na severozápadě země a velel i elitním jednotkám Saberin. Ty zasahovaly například při sebevražedném teroristickém útoku na parlament a mauzoleum ajatolláha Ruholláha Chomejního v Teheránu v roce 2017.
Od roku 2009 do roku 2025 vedl pozemní síly revolučních gard. Loni v červnu ho íránský nejvyšší vůdce Alí Chámeneí jmenoval do čela gard. Pakpúr byl na sankčním seznamu EU.
Pakpúr byl na rozdíl od ministra obrany Násirzádího mužem z absolutního mocenského jádra režimu. Revoluční gardy nejsou jen ozbrojená složka, ale také ekonomická a politická síť prorůstající státem. Úder na jejich velitele znamená zásah do mocenské struktury režimu.
