Seznam mrtvých v íránském vedení bobtná. Přibyl exprezident i šéf armády

Smrt Chameneího a Ahmadínežáda potvrdily íránské úřady. O zabití dalších prominentů informovaly izraelská armáda nebo agentura Reuters s odkazem na své zdroje.

V sobotu pozdě večer se potvrdily i zvěsti o smrti samotného nejvyššího vůdce Alího Chameneího. Jeho zabití oznámil americký prezident Donald Trump.

Od roku 1989 byl nejvyšším vůdcem Íránu a měl rozhodující slovo v politických, vojenských i náboženských otázkách. Předtím byl osm let prezidentem.

Po smrti vůdce islámské revoluce Ruholláha Chomejního byl jeho přirozeným nástupcem. Dlouhá léta byl garantem protizápadní politiky Íránu a udržoval ho v mezinárodní izolaci.

Jeho režim tvrdě pronásleduje odpůrce, zabil desítky tisíc lidí při několika vlnách protivládních protestů, například v letech 2009, 2019, 2022 nebo na přelomu let 2025 a 2026.

V neděli informovala íránská média o tom, že americké a izraelské útoky zabily i bývalého íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. Ahmadínežád funkci vykonával mezi lety 2005 a 2013.

Během svého mandátu získal pozornost v zahraničí jako hlasitý nepřítel existence státu Izrael, popírač holokaustu a veřejná tvář íránského jaderného programu a zbrojení. Až po jeho odchodu z úřadu se podařilo uzavřít mezinárodní dohodu o kontrole programu, kterou pak zase vypověděl americký prezident Donald Trump během svého prvního mandátu.

Kvůli údajným volebním podvodům vyvolalo Ahmadínežádovo znovuzvolení v roce 2009 vlnu nepokojů po celé zemi. Na protesty, přezdívané „zelená vlna“, režim odpověděl násilně, nejméně desítky lidí íránské bezpečnostní složky zabily.

Po skončení svého funkčního období zůstal politicky aktivní. Veřejně kritizoval korupci mezi vysokými politiky, i přesto, že jeho kabinet čelil podobným obviněním. O funkci íránského prezidenta se plánoval ucházet znovu. Podle zákulisních informací mu v tom zabránily spory s nejvyšším vůdcem Chameneím a režim mu další kandidaturu zakázal.

Působil jako íránský ministr obrany, poté postupně vystoupal v hierarchii ozbrojených sil. Před nástupem do funkce zastával pozici zástupce náčelníka generálního štábu íránské armády.

Kariéru začínal jako pilot stíhačky F-14 Tomcat v íránském letectvu na samém konci války s Irákem. Patřil ke generaci důstojníků formovaných konfliktem osmdesátých let, který dodnes určuje bezpečnostní myšlení íránských elit.

Dotáhl to na funkci brigádního generála a stal se jednou z klíčových postav íránského obranného plánování a strategie vývoje zbraňových systémů.

Ministrem obrany a logistiky ozbrojených sil se stal v srpnu 2024. Současně řídil i Národní organizaci pasivní obrany, která má na starosti ochranu civilní, vojenské i jaderné infrastruktury. Odpovídal také za obrannou spolupráci s Arménií a za regionální vojenská cvičení.

Profilově šlo spíše o technokratický typ politika než o ideologického jestřába, byl však pevně zakotvený v systému a podílel se na obranném plánování Íránu i strategii vývoje zbraňových systémů.

Jeho smrt patří k nejcitelnějším ztrátám, které íránské vojenské vedení v posledních letech utrpělo.

Íránská státní televize v neděli oznámila, že mezi mrtvými je i náčelník generálního štábu armády Abdar Rahím Musáví.

Náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil byl od roku 2025. Mezi lety 2017 a 2025 byl vrchním velitelem armády.

Od loňského června stál v čele Íránských revolučních gard. Po nástupu pohrozil Izraeli, že se pro něj brzy „otevřou brány do pekla“ za útok, při kterém zemřel mimo jiné Pakpúrův předchůdce Hosejn Salámí.

„Při odplatě za prolitou krev našich velitelů, vědců a občanů se brzy otevřou brány do pekla pro režim vraždící děti,“ hrozil loni Pakpúr. Ještě letos 16. února dohlížel na vojenské cvičení revolučních gard v Hormuzském průlivu, klíčové dopravní tepně spojující Perský záliv s Ománským zálivem a Arabským mořem.

Do gard vstoupil bezprostředně po islámské revoluci v roce 1979. Bojoval ve válce s Irákem i proti kurdským povstalcům na severozápadě země a velel i elitním jednotkám Saberin. Ty zasahovaly například při sebevražedném teroristickém útoku na parlament a mauzoleum ajatolláha Ruholláha Chomejního v Teheránu v roce 2017.

Od roku 2009 do roku 2025 vedl pozemní síly revolučních gard. Loni v červnu ho íránský nejvyšší vůdce Alí Chámeneí jmenoval do čela gard. Pakpúr byl na sankčním seznamu EU.

Pakpúr byl na rozdíl od ministra obrany Násirzádího mužem z absolutního mocenského jádra režimu. Revoluční gardy nejsou jen ozbrojenou složkou, ale také ekonomickou a politickou sítí prorůstající státem. Úder na jejich velitele znamená zásah do mocenské struktury režimu.

Podle izraelské armády je mezi zabitými i poradce nejvyššího vůdce Alího Chameneího a tajemník íránské obranné rady Alí Šamchání. Jde o významného íránského vojenského a bezpečnostního činitele a jednoho z klíčových architektů íránské bezpečnostní politiky. Šamchání figuroval na sankčních seznamech USA.

Podle Izraelců je mrtev i šéf vojenského zpravodajství krizového vojenského velení Salah Asadí. Podle izraelské armády byl rovněž zapojen do íránského „plánu na zničení Izraele“.

Po smrti má být i vedoucí vojenské kanceláře Chámeneího, jenž funkci vykonával 37 let. Na starost měl koordinaci mezi nejvyššími veliteli ozbrojených sil a nejvyšším vůdcem a patřil mezi klíčové postavy na vrcholných patrech íránské mocenské struktury.

Vedl Organizaci pro obranný výzkum a inovace, která vyvíjela pokročilé technologie a zbraně pro íránský režim. Součástí byly i projekty související s jadernými, biologickými a chemickými zbraněmi.

Aktualizovali jsme informaci o smrti Mahmúda Ahmadínežáda.