Český diplomat: V Íránu je jeden Čech, na Blízký východ teď vůbec nejezděte

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Izrael a USA od sobotního rána útočí na Írán. Země zahájila odvetu - odpálila rakety a drony na Izrael, ale i na několik arabských zemí.

Český diplomat Petr Hladík útok nečekal, ale nepřekvapil ho. Hladík situaci v Íránu proto v posledních dnech s napětím sledoval, protože působí na Ministerstvu zahraničí na Odboru Blízkého východu a severní Afriky.

„Už v pátek večer jsme byli v přípravném módu, ale byla to jen výzva k opatrnosti. Když to v sobotu ráno začalo, nečekali jsme to,“ řekl Seznam Zprávám.

Čeští diplomaté podle Hladíka rozumí důvodům, které k útoku vedly. V rozhovoru vysvětluje postoj Česka a shrnuje doporučení pro Čechy, kteří jsou na Blízkém východě nebo do regionu plánovali cestu. „Pokud to není opravdu nutné, jako například návštěva vážně nemocného člena rodiny, necestujte,“ apeluje.

Situace je napjatá dlouhodobě, o riziku útoku se mluvilo. Nejde navíc o první útok. Přesto - překvapil vás?

Úplným překvapením to nebylo, očekávali jsme, že k něčemu takovému může dojít. Samozřejmě, že nikdo neznal operační plány, ať už americké nebo izraelské armády. Ale vzhledem k tomu, že vojenská přítomnost v oblasti byla nejsilnější od doby druhé irácké války v roce 2003 a tomu, že jsme dostávali nějaké informace od spojenců, jsme první upozornění našim občanům v zahraničí posílali už v pátek večer - aniž bychom předvídali vývoj akcí.

Takže už v pátek večer jsme byli v přípravném módu, ale byla to jen výzva k opatrnosti. Když to ale v sobotu ráno začalo, nečekali jsme to.

Ministerstvo uvádělo, že v Íránu jsou tři Češi. Platí to?

Poslední informace od našeho pana velvyslance Grepla je, že v Drozdu (projekt Dobrovolné registrace občanů České republiky při cestách do zahraničí, pozn. red.) už zůstali jen dva. Jednomu se ale už podařilo zemi opustit a je, tuším, v Turecku, přestože v systému stále oficiálně je. Druhý člověk je ještě v Íránu, ale zastupitelský úřad je s ním v kontaktu a je v pořádku.

Stěhovala se i česká ambasáda v Teheránu?

Naši lidé tam stále jsou, nepřikročili jsme k evakuaci. Z bezpečnostních důvodů nemohu operovat s přesnými čísly. Máme tam ale příslušníky Policie ČR, konkrétně Útvaru rychlého nasazení, kteří se starají o bezpečnost našich lidí. Jsme s nimi v kontaktu, dodržují specifický bezpečnostní režim. To se netýká jen Teheránu, ale všech našich zastupitelských úřadů v regionu.

Celkově jsou ale na Blízkém východě tisíce lidí. Jak s nimi komunikujete, jaké dostávají pokyny?

Tady narážíme na náš setrvalý problém, že stát nemá vymahatelnou možnost, jak se dozvědět o cestovatelích. Proto při každé příležitosti apelujeme na to, aby se lidé registrovali v Drozdu, což je dobrovolná registrace občanů v zahraničí. Jenomže pokud se cestovatelé nezaregistrují, ať už jde o dobu krize v Zálivu, nebo například jen cestu do Německa, nemůžeme je kontaktovat.

Vycházíme jen z údajů, které s námi občané chtějí sdílet, a je to zabezpečeno. Využíváme to v případě války, ozbrojeného konfliktu, přírodních katastrof nebo zdravotních krizí, jako byl covid.

V Izraeli je v systému zaregistrováno kolem 250 lidí, ve Spojených arabských emirátech jich je do tisícovky. Reálně jich samozřejmě může být víc. Prostřednictvím mobilů a e-mailů se snažíme předávat nejaktuálnější informace.

Máte pro ně nějaké obecné doporučení?

Situace se u každé země mění v řádu hodin a minut. Lidé, kteří tam jsou, musí sledovat informace od zastupitelských úřadů a leteckých dopravců.

Ti, kdo se tam chystali na dovolenou, by se měli vyhnout zbytným cestám. Pokud to není opravdu nutné, jako například návštěva vážně nemocného člena rodiny, necestovat. Obecně doporučuji vyhnout se cestám v celém regionu Blízkého východu.

Jak se ke konfliktu staví česká diplomacie?

Rozumíme důvodům, které vedly k současnému stavu. Írán bohužel dlouhodobě nedodržoval mezinárodní závazky, jeho civilní nukleární program nebyl transparentní. Potvrdili to i inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii.

Írán dlouhodobě neumožňoval přístup na některá místa spojená s jeho jaderným programem, kde existovalo podezření, že program nebyl jen čistě civilního charakteru. To je ta největší hrozba, nebyla ale bohužel jediná.

Írán také pracoval na balistickém programu a represivně se choval k obyvatelům, například při protestech mezi 28. prosincem až lednem, s údaji o tisících až desetitisících mrtvých. Zhoubně působil i v regionu prostřednictvím spřátelených organizací, označovaných jako teroristické – ať už je to Hizballáh nebo jemenští Húthíové.

Česká diplomacie samozřejmě upřednostňuje diplomatickou cestu. Írán její možnost měl a nedokázal ji zužitkovat. Shodou okolností jsem byl v Íránu loni v dubnu, trefil jsem se mezi první dvě kola íránsko-amerických nepřímých vyjednávání. Apeloval jsem na ně, aby udělali všechno pro to, aby rozhovory dopadly dobře. Situace ale vedla k červnové dvanáctidenní válce.

Kdybych byl na místě íránského vedení, kumulaci vojenských sil bych bral velmi vážně. Evidentně to neudělali. Dovedli to do bodu, kdy druhé straně došla trpělivost a vyhodnotila to tak, že hrozby jsou natolik zásadní, že přikročila k tomuto zásahu. Česká diplomacie pro to má pochopení.

Jaká je aktuální nálada mezi Íránci? Ptám se na to i s ohledem na to, že se diskutuje o tom, zda režim vydrží.

Víme od našich lidí v Teheránu, že panuje velká nervozita, ale ne panika. Kdo může, snaží se z hlavního města vycestovat a chránit. Útoky směřovaly na vojenská zařízení a představitele režimu. Jsou nepotvrzené informace, že byl zabit ministr obrany nebo šéf revolučních gard. Lidé v Teheránu se snaží zásobit a přesunout tam, kde je menší riziko útoku.

Viděli jsme to i při červnové dvanáctidenní operaci, kdy se izraelské a americké síly soustředily na místa spojená s vojenským či jaderným výzkumem a programem. Bohužel i tak byli civilisté zasaženi, ale útoky byly vedeny se snahou o co největší přesnost. Myslím si, že tomu tak je i v tomto případě - podle informací, které máme zatím k dispozici.

Chápu, že předvídat cokoliv je těžké. Přesto - co považujete za nejpravděpodobnější scénáře, které nyní mohou nastat?

Nemáme křišťálovou kouli, mohu mluvit jen o tom, co bychom si přáli. Ideální scénář je, aby Írán splnil požadavky, které na něj jsou kladeny, tedy aby se zřekl vojenské části jaderného programu a změnil politiku. Bohužel podle signálů, které dostáváme, si myslím, že tato varianta nenastane. Otázkou je, jak dlouho a jakým směrem konflikt bude pokračovat. Diplomaticky si přejeme co nejmenší počet civilních obětí.