Recenze: Bez bázně a hany. Do světa Hry o trůny přibyl nečekaný hrdina

Uprostřed planiny stojí muž, jenž se nad okolní krajinou tyčí podobně jako jediný strom široko daleko. U jeho kořenů mladý dlouhán a novopečený rytíř pohřbí svého pána, poté s oporou kmene vykoná potřebu a divák si může být jistý, že se opět ocitl ve světě Hry o trůny, kde nebude ušetřen různých tělních tekutin či exkrementů.

Nový šestidílný seriál Rytíř sedmi království, který vychází ze stejnojmenné povídkové knihy George R. R. Martina a nově ho lze sledovat na platformě HBO Max, se však od slavného předchůdce docela odlišuje.

Poněkud pomalý, zato čestný kolohnát jako by od prvních chvil nezapadal do prostředí plného pletich, kde není mnoho místa pro hrdiny „bez bázně a hany“. Takřka dvoumetrový Dunk putuje krajem v doprovodu tří koní, zprohýbaného štítu a meče po svém pánovi. V drsném prostředí se vyznačuje donkichotskou naivitou.

Nacházíme se desítky let před událostmi původních Martinových románů a jejich seriálového zpracování. Rytíř sedmi království je spíše drobnou jednohubkou z tohoto drsného fantasy světa než dalším regulérním pokračováním. Jako by si i tvůrci užívali fakt, že mohou pobývat tak trochu na okraji tohoto univerza. A jako by si pohrávali se samotnou pověstí ságy, která se nikdy nebála ohavností, brutalit a středověké špíny.

Možná i proto hned první, zprvu dojemná scéna pohřbu končí záběry na hrdinu, který musí vykonat velkou potřebu. V retrospektivní scénce z úvodu druhé epizody pro změnu nahý muž s obřím penisem a lehce šíleným výrazem močí přímo na kameru.

Jenže jinak seriál naopak empaticky vypráví o hrdinovi, který mnohem více pobral na výšce a smyslu pro morálku než na intelektu, a jeho nečekaném pážeti. Chlapec jménem Egg je pro změnu holohlavý a podměrečný, ale zase neobyčejně bystrý. Jde o prostý příběh dvou nesourodých protagonistů. Prakticky celý se odehrává během jednoho rytířského turnaje a sází především na to, jak hrdinové různým způsobem nezapadají do zdejšího světa.

Dunk je odhodlaný klání vyhrát, nejspíš prostě proto, že po smrti pána najednou nemá žádný cíl. Stal se potulným rytířem, na jehož rytířský status neupozorňuje nic kromě meče. Jeho mrtvý ser – jak se tu rytířům říká – byl kromě jiného ochlasta, který se sice nejspíš zúčastnil lecjakých turnajů a bitev či bitek, ale nikdo si nedovede vybavit jeho jméno. A bez záruky od jiného rytíře se Dunk nemůže zapojit do šampionátu.

Než spisovatele George R. R. Martina proslavily obsáhlý románový cyklus Píseň ledu a ohně a jeho seriálové zpracování Hra o trůny, byl uznávaný hlavně jako povídkář. A na šestidílném Rytíři sedmi království je cítit, že vychází z drobnějších literárních tvarů.

Kratší, zhruba pětatřicetiminutové epizody stojí povětšinou na kontrastu Dunka a jeho okolí, s nímž se jen pozvolna učí komunikovat, ale nakonec často díky bezelstnosti slaví alespoň dílčí úspěch. Protagonista odmítá hrát mocenské či jiné hry, respektive často ani netuší, že by je měl hrát, nebo že je zatahován do nějakého pochybného podniku.

Jeho upřímnost je natolik nečekaná, až působí odzbrojujícím dojmem. Často se bezděky stává vítanou komoditou. Ačkoli tu pochopitelně nechybí kruté a syrové scény, v nichž jsou lidská těla vystavená všemožnému mrzačení či přímo fatálním následkům, seriál nepostrádá nadhled.

Martin svou ságu vždy psal i jako jakýsi „korektiv“ dřívějších vznešených fantasy, jejichž otcem byl J. R. R. Tolkien. Martinova říše chce být surovější, realističtější, morálně ambivalentnější než Tolkienova Středozemě. O to pozoruhodněji v ní funguje hrdina, jenž jako by sem dorazil z nějaké báje.

Peter Claffey hraje Dunka jako prosťáčka, ale rozhodně ne jednorozměrnou figurku. Jeho tápání působí spíše dojemně než směšně a nakonec si umí získat respekt, aniž by se musel „ušpinit“ tím, jak svět funguje.

Tvůrcům se daří vystavět tuto jednoduchou zápletku velmi uvěřitelně a balanc mezi nadhledem, upřímností a drsnými konturami místního prostředí je klíčový. Někdy seriál hraje na divácky vděčnou notu, model nesourodé dvojice známe z mnoha děl a stále funguje. Ale nikdy se nedostavuje pocit, že by mělo jít o jakýsi přístupnější „kus“ z fantasy prostředí pro dospělé. Jednoduchost a nadsázka jsou naopak vítanou komoditou tam, kde doposud vládlo komplikované politikaření.

V Rytíři sedmi království nechybí mocenské pře, sledujeme napjatou náladu uvnitř rodu Targaryenů i to, jak ho zevnitř rozkládají nejen rozdílné názory, ale především rodící se šílenství. O jeho síle a nevyzpytatelnosti se okolní svět o pár generací později dozví ještě ledacos. Ale i do těchto zákulisních pří umí hrdina vpadnout jako nečekaná rozbuška.

Dunk si v průběhu seriálu zvolí přízvisko Duncan Vysoký a nechá si vyrobit štít i zbroj. I tak ale zůstane jen Dunkem, jedincem, co do okolního světa nezapadá, a právě proto ho může ovlivnit až nečekanou měrou. V tom je jeho síla.