Recenze: Už to není úplně sci-fi. Seriál ukazuje výchovu dívek za diktatury

Když se v roce 2017 začal vysílat seriál Příběh služebnice podle stejnojmenného románu spisovatelky Margaret Atwoodové, vypadala země Gileád, kde se děj odehrával, jako dystopická verze Ameriky ovládané náboženskou bigotností.

Nynější navazující série Svědectví přichází v době, kdy už Gileád působí o poznání méně jako sci-fi. Je otázka, do jaké míry stále může jít o varovné podobenství a nakolik už realita představy spisovatelů či filmařů v některých ohledech překonala. Nežijeme sice v dystopii, zato sledujeme v přímém přenosu, jak dnešní autoritáři popírají a destruují vše kolem sebe – nahodile, bizarně, nepochopitelně. Seriál Svědectví je nově možné vidět ve videotéce Disney+.

V Gileádu i čtyři roky po konci Příběhu služebnice vládne pevný řád. Vše je pod dohledem zraku „našeho Pána“, jen perspektiva se drobně změnila.

Původní seriál vyprávěl o June Osborne, která byla do Gileádu vtažena zvenčí, aby tu sloužila doslova jako děloha pro potřeby místních ultrakonzervativních zvyků. Příběh služebnice byl zdrcující v tom, jak dehumanizující pohled na ženy a nejen na ně přinesl.

Svědectví natočená podle stejnojmenného románu Margaret Atwoodové z roku 2019 se odehrávají v domácnostech a školních lavicích. V nich režim vychovává dívky z privilegovaných rodin, jež se nemají stát pomyslnými chodícími dělohami. Jejich poslání je být manželkou velitelů Gileádu.

Hrdinka Agnes je takzvaná Švestka, tedy dívka, která už nepatří k nejmladším Růžovým, její fialové oblečení naopak upomíná, že se nachází ve věku, kdy čeká na první menstruaci. Ta je tu požehnanou a veřejnou událostí, značí, že od té chvíle nastává čas šít šaty a čekat na manžela.

Po lehce ubíjejících posledních řadách Příběhu služebnice je to celkem vítaná změna. Svědectví jsou v jádru dalším seriálem ze školního prostředí, jen tady není žádný prostor pro věci jako první láska. Agnes si dobře pamatuje, že jako menší holčička se jednou usmála na chlapce na hřišti. Za trest musela dva dny chodit s nápisem „coura“ a páskou přes ústa.

„Co teprve kdybych mu dala pusu?“ ptá se. A raději nechce znát odpověď. Jedna z nových služek, které v jejím domě pracují, má vyříznutý jazyk, protože si na něj v předchozí domácnosti nedávala pozor.

Agnes žije odmalička v Gileádu, nezná jiný svět. K její rutině patří pozorovat oběšence na kandelábrech, zatímco dívkám jejich vychovatelky zvané tety vysvětlují, co dotyční provedli. Stejně tak je na běžném pořádku hromadné souzení muže, který se prohřešil masturbací. Rozlícený dav dívek jinak držených zkrátka na něj pod dohledem tet z plna hrdla křičí, ať je potrestán. A pak bez mrknutí oka za bujarého skandování sledují, kterak je hříšníkovi uříznuta ruka cirkulárkou.

Dívčí vztek a hněv je třeba ventilovat, ale kontrolovaně a na povel. Stejně bedlivě režim kontroluje vše, včetně úplných drobností, třeba kdy si dívky mohou začít nezávazně povídat. Vše se děje ve skupinkách, mít nejlepší kamarádku je naopak zakázáno. Vede to k tajnostem a dalším věcem, které Pán nerad vidí.

Svědectví jsou příběhem o dospívání v autoritářském režimu. Ukazují, kterak se Agnes a její kamarádky vypořádávají se životem na povel, nakolik si připouštějí vlastní lidskost, režimem všemožně potíranou, nakolik se i v takovém prostředí rodí rebelie uvnitř dívčího kolektivu.

Agnes nemá podporu ani doma od své macechy Pauly, která s ní jedná přehlíživě, jako s loutkou.

Podobně jako Příběh služebnice stál na výkonu Elisabeth Moss, také Chase Infiniti v roli Agnes je dostatečně přesvědčivá, aby přiměla diváky strachovat se o její osud.

Svědectví spíše pozvolna představují prostředí, nepracují s tak intenzivním vykreslením zmaru jako úvodní epizody Příběhu služebnice. Sledují systém zevnitř, děsivé je to, s jakou samozřejmostí jsou tu některé věci přijímané – což vykreslí přítomnost Daisy, o niž se má Agnes postarat. Daisy patří k takzvaným Perlovým dívkám, které do místní školy přicházejí zvnějšku. Daisy pochází z Toronta, místa hříchu, jak sama praví.

Jedno z jejích přání je, aby Pán srovnal Toronto se zemí. Přesto zjevně ani její víra není tak pevně zakořeněná. Třeba sledovat amputaci ruky pilou kdesi ve školní tělocvičně za hlasité podpory kolektivu je pro ni šok. Zároveň Agnes a především její kamarádky mají pocit, že Perlovým dívkám se nedá věřit. Je třeba se mít na pozoru.

Příběh se nadále odvíjí očima Agnes, Daisy i tety Lydie, která místní školu vede. A patří k těm málo jedincům, jimž se postavily sochy ještě za jejich života.

Tvůrce seriálu Bruce Miller umí zachytit svébytné podoby chování dospívajících dívek ve svázaném autoritářském režimu. Agnes i Daisy musí z různých důvodů bojovat s tím, jak neprojevovat emoce. A zároveň novinka prostřednictvím skvělé Ann Dowd v roli Lydie sleduje ženu v mocenské pozici, aniž by ji vykreslovala čistě jako tyranku.

Přes mnoho pozitivních aspektů se přesto vtírají pochyby, nakolik životná Svědectví jsou, do jaké míry obstojí jako samostatné pokračování, a ne pouhý přídavek. Přídavek k seriálu, který se během svých šesti řad poměrně rychle vyčerpal.