Ukrajina — země videoher. Místní vývojáři stojí za Metrem či Stalkerem

Prvním velkým ukrajinským videoherním hitem byla série S.T.A.L.K.E.R. Její úvodní díl s podtitulem Shadow of Chernobyl vyšel už před dlouhými patnácti lety v roce 2007.

Vývojáři ze studia GSC Game World se inspirovali románem Piknik u cesty z pera sovětsko/ruských bratrů Strugackých a vytvořili survival střílečku s hororovými a RPG prvky z prostředí oblasti bývalé jaderné elektrárny Černobyl stižené známou havárií.

Recenzenti v době vydání hře vyčítali především její technický stav, který byl tristní. Co ale GSC nezvládli vyladit při programování, to hře dokázali dodat ve hratelnosti a atmosféře.

Hráči si pochvalovali děsivé prostředí v okolí černobylské elektrárny, na svou dobu vysoký počet různých konců (první Stalker jich má sedm), ale i propracované systémy interakce. Nutností pak bylo hlídat si přísný váhový limit nebo potřeba jíst a dávat si pozor na radiaci.

Na svou dobu přinesla hra také inovativní chování nestvůr, které v Zóně (tak se nazývá videoherní svět Stalkera) žijí. Radiací znetvořená zvířata totiž proti sobě bojovala o jídlo, sdružovala se do smeček a obecně hráči dost zatápěla. Ostatně, kdo by si chtěl Stalkera dnes zahrát, bude dost možná překvapen vysokou obtížností hry.

V rozmezí dvou let pak přišly na svět další dvě pokračování — S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky (2008) a S.T.A.L.K.E.R.: Call of Pripyat (2009), které rozvíjejí příběh i herní svět, ale základní formule hry podstatných změn nedoznala.

V roce 2010 pak vývojáři oznámili práci na S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chernobyl. Původně měl titul vyjít za dva roky, ale místo vydání se hráči dočkali série odkladů. Hra uvázla ve vývojářském pekle.

Přitom to byla škoda, neboť franšíza jako taková do roku 2010 prodala údajně přes čtyři miliony her a v létě 2021 GSC oznámili, že prodeje celkem dosáhli patnáct milionů kusů. Stejně tak úspěch videoherní série, tak jako třeba seriál Černobyl z dílny HBO, znamenal nárůst zájmu o turistické prohlídky v okolí bývalé jaderné elektrárny na území Ukrajiny.

S.T.A.L.K.E.R. 2: Heart of Chernobyl měl po všech průtazích konečně vyjít na začátku prosince 2022. Jednalo se navíc o jeden z nejočekávanějších titulů roku. Avšak plány vývojářů zhatily ruské tanky a vydání hry proto bylo přeloženo na neurčito.

Pozitivní zpráva je, že vývojáři mají údajně všechna data zálohována a invaze vývoj hry zbrzdila, neposlala však úplně k ledu. Podle posledních zpráv navíc část GSC najde pravděpodobně svůj azyl v Praze, odkud budou vývojáři pracovat. Existuje tedy šance, že ukrajinští vývojáři připraví hru k vydání v Čechách.

Globálního úspěchu dosáhlo i původně kyjevské studio 4A Games, když v roce 2010 vydalo hru Metro 2033, což je videoherní adaptace stejnojmenného románu. Opět se jedná o střílečku s hororovými a RPG prvky, jen místo Černobylu jste uvázli v moskevském metru.

Děj se odehrává dvacet let po nukleárním holokaustu a celá civilizace existuje smrsknutá v prostředí moskevského metra, které sovětští architekti navrhli zároveň jako atomový kryt. Existují zde různě frakce od nacistů přes komunisty až po obchodníky z tzv. Hanzy. K tomu všemu připočtěte armádu odporných nestvůr, které na vás čekají nejen na povrchu, ale dostávají se i do podzemí.

Vy se ujímáte role mladého Arťoma, jehož činy rozhodnou fakticky o osudu celého Metra. Kromě tíživé atmosféry postapokalyptického podzemí plného nestvůrných lekaček se hráči musí potýkat ještě s jedním problémem. V moskevském metru totiž jako platidlo nefungují peníze, nýbrž náboje. Každá vámi vystřelená kulka má proto doslova cenu zlata a hráči to musí mít neustále na paměti.

Hra se dočkala dalších dvou samostatných pokračování v podobě Metro: Last Light (hra však není adaptace knihy Metro 2034, která je druhým dílem v sérii) a Metro Exodus, které vyšlo v roce 2019. Především u druhé zmíněné hry si recenzenti i hráči pochvalovali, že zatímco jiní vývojáři v téže době vsázeli na občas nesmyslnou implementaci otevřených světů, Metro Exodus nadále preferovalo lineární průchod hrou. Vznikla tak sice fakticky jednoduchá střílečka, ve které jste neměli možnost zkoušet nekonečné scénáře a místo nich postupovali neustále vpřed, ale výměnou za variabilitu nabízeli vývojáři kvalitně zpracovaný svět, příběh a hratelnost. Hra si odnesla vysoká hodnocení a skvěle se prodávala.

V neposlední řadě je vzhledem k probíhajícímu konfliktu zajímavé, že se i zde ukrajinští vývojáři inspirovali ruskou literaturou. Autor románové série Metro, Dmitry Glukhovsky, se narodil v Moskvě, avšak v současné době žije v Evropě. Klíčové pro náš příběh ale je, že v první polovině března Glukhovsky také napsal sloupek, v němž rozebral efekt kremelské propagandy při invazi na Ukrajinu. A připomněl tak obyčejným Rusům, že tohle není jejich válka a neměli by za sebe nechat mluvit Vladimira Putina.

Ukrajinští videoherní vývojáři sklízí ve světě úspěch s hrami, které se vyznačují ponurou atmosférou a temnou tematikou. Platilo to ale ještě mnohem dříve než v roce 2014, když začal aktuální konflikt ruskou anexí Krymu a snahou o odtržení rusky mluvícího východu země.

V roce 2000 vzniklo v Kyjevě studio Frogwares, které za více než dvacet let dalo světu devět her z universa Sherlocka Holmese. Ukrajinci za tu dobu zpracovali nespočet případů nejslavnějšího britského detektiva.

A když začal v minulé dekádě žánr adventur pomalu vymírat, dali Frogwares v roce 2014 světu hru Sherlock Holmes: Crimes & Punishments. Ta posunula hranice žánru. Ukrajinci dokázali z vyšetřování zločinů udělat opět zábavu. Inovativní hádanky, důraz na detail, možnost jít ve vyšetřování různým směrem a mnohé další prvky ukázaly videohernímu světu, jak se má dělat moderní detektivní hra.

Po Crimes & Punishments pak vyšly ještě dva tituly nesoucí jméno detektiva z Baker Street, konkrétně Sherlock Holmes: The Devil's Daughter a Sherlock Holmes Chapter One. Bohužel druhá zmiňovaná hra je na dlouhou dobu poslední, na niž se můžeme od studia Frogwares těšit.

Přitom je to škoda, neboť v Chapter One vývojáři experimentovali s otevřeným světem a odvážili se jít do vod, kam v minulosti šla snad jen detektivní hra L.A. Noire od videoherního giganta Rockstar Games.

Kromě her se Sherlockem a Watsonem se však z dílny Frogwares sluší připomenout i hororovou adventuru The Sinking City. Ta vyšla v roce 2019 a vývojáři z Kyjeva se zde snažili vytvořit hru na úrovni skutečně špičkových západních studií.

Opět se jedná o detektivku, jen místo viktoriánského Londýna se ocitáte v městečku Oakmont ve státě Massachusetts v meziválečném období. Z příběhu se nehodí příliš mnoho prozrazovat, inspirací pro něj je však dílo amerického spisovatele H. P. Lovecrafta. Takže počítejte s kultisty, psychologickým hororem a strachem z neznámého.

Atmosféru, svět a hlavně vyšetřování v kůži soukromého očka Charlese Winfield Reeda zvládli vývojáři opět na jedničku. Avšak kritici a hráči hře vytýkali špatný technický stav, prázdný otevřený svět a nudné soubojové sekce. Hra pak zároveň rok po vydání byla kvůli právním tahanicím na nějaký čas stažena z různých internetových obchodů. Aktuálně je však dostupná na všech platformách.

Kromě všech zmíněných titulů pak existují i další skvělé tituly, které přímo vyvinuli nebo se na nich podíleli ukrajinští vývojáři. Série historických real time strategií Cossacks, z téhož žánru oceňovaná hra Men of War nebo ve spolupráci s německým Crytekem vyvinutá střílečka Warface. Zároveň nám videohry ukazují, že Ukrajina je víc než jen „obilnice Evropy“ a tamní vývojáři dokážou vyrobit produkt, jenž je schopný dobýt světové trhy.