Článek
Průřez tvorbou ilustrátora, grafika a typografa Václava Sokola, sedmaosmdesátiletého mladšího bratra filozofa Jana Sokola, nově vystavuje pražské Museum Kampa. Přehlídka potrvá do 24. května.
Sokola podle kurátorky Martiny Vítkové formovalo intelektuální prostředí pražského Břevnova. Vyrostl v domě, který postavil jeho otec, architekt Jan Sokol, a kde sídlil také první z mluvčích Charty 77, filozof Jan Patočka.
Na výtvarné scéně má Václav Sokol dodnes pozici solitéra, podobně jako před ním třeba básník a grafik Bohuslav Reynek nebo výtvarník Jan Zrzavý. „Sokol už na konci 60. let kresbami doprovodil Čtení z bible, pasáže vybrané bratrem Janem. V posledních letech kongeniálně převedl školu moudrosti Komenského Světa v obrazech (Orbis pictus) do nadčasových pastelů,“ zmiňuje kurátorka.
Sokol pracuje se starými metaforami a zdánlivě jednoduchými obrazy, jako je déšť dopadající na zem, loď na vodní hladině, hrozen vína či sklenice na stole. Při představení výstavy na Kampě řekl, že ho k tomu inspirovala postava ukrajinského mnicha z 18. století Hryhorije Skorovody. Ten se při putování setkával s lidmi, kteří neuměli číst, a podle Sokola hledal jasné obrazy. Čerpal přitom ze starších symbolů. „Déšť není jen tak, odněkud se bere. Loďka se drží nad vodou,“ uvažuje Sokol.
Podle Vítkové v jeho obrazech ožívá řeč symbolů, jíž rozuměl celý svět. V ilustracích i volných kresbách, které tvoří především uhlem a pastely, Sokol využívá geometrické principy. Věnuje se křesťanské tematice.
Výstava v konírně Sovových mlýnů sleduje jeho cestu od raných ilustrací k Bibli až po nadčasové pastely inspirované Komenským. Má více tematických oddílů. Diváky mohou zaujmout například Sokolovy vertikální betlémy vytvořené pro různé kostely.
Umělec, jenž žije ve středočeských Úvalech, spolupracuje s komunitou při kostele sv. Klimenta v obci Odolena Voda. Jeho dílo označuje kurátorka za soustředěné, lze v něm číst svět jako smysluplný celek. Název výstavy Hojnost odkazuje k naplněnosti, nikoli ke kapitalizaci majetku.
Václav Sokol absolvoval v Praze Střední uměleckou školu Václava Hollara, kvůli kádrovému profilu však za komunismu nemohl dále pokračovat ve studiu. Jeho otec, architekt a památkář Jan Sokol, který působil také v pařížském ateliéru Le Corbusiera, byl do roku 1945 rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Šlo o silně křesťansky smýšlející rodinu. Maminka Jiřina byla kunsthistorička, dědeček, astronom František Nušl, patřil mezi zakladatele ondřejovské hvězdárny.
Václav Sokol byl od 70. let do sametové revoluce zaměstnán v Památníku národního písemnictví a ve státním podniku Stavby silnic a železnic. V oddělení propagace zastával pozici grafika. Od 90. let pracuje především jako grafik, ilustrátor a volný umělec, věnuje se knižní typografii, publikuje. „Ať jsem dělal, co jsem dělal, vždycky mě to bavilo,“ dodává umělec.
