Řev motorů, oblaka prachu. Jeden šílený den na Rally Portugalska

Rally Portugalska je jedním z nejstarších a nejoblíbenějších závodů v seriálu WRC. Rychlé a technické štěrkové cesty z Porta na sever a ve středu země jsou zpočátku měkké a písčité, už při druhém průjezdu se ale mohou změnit v kamenité a rozježděné. Skrývají spoustu záludných míst, která se schovávají za nepřehlednými horizonty.

Díky značce Pirelli, která zásobuje celé startovní pole pneumatikami, se Seznam Zprávy dostaly i tam, kam člověk normálně nepronikne. Viděli jsme kousek závodu na vlastní oči, navštívili obří servisní zónu Exponor v Portu, obdivovali zkušené mechaniky-virtuózy, vyzkoušeli si dva trenažéry a mluvili se zajímavými lidmi ze zákulisí závodu. Ten den měl nejmíň 12 pracovních hodin.

Jedenadvacet rychlostních testů zahrnuje 338 kilometrů na trase dlouhé 1 523 kilometrů. Podívaná vrcholí poslední den – v neděli – obřími skoky mezi pylony větrných mlýnů při závěrečné etapě ve Fafe u španělských hranic. Jezdci tam s auty létají desítky metrů daleko a divákům vstávají vlasy hrůzou.

Je sobota, třetí a předposlední den závodu. Přesně v okamžiku, kdy jsme přišli poprvé do servisního prostoru Exponor v Portu a podívali se na velkoplošnou obrazovku, havarovala superhvězda, Francouz Sébastien Ogier. Nic dramatického, auto nešlo přes střechu, ale naděje se rozplynuly: „Byla to dnes moje vina, vyrušil mne alarm na obrazovce, který signalizoval výpadek hybridní jednotky. Na zlomek sekundy jsem ztratil koncentraci, auto se roztočilo a už jsme byli zadkem v příkopu,“ říkal osminásobný mistr WRC.

Rally se jezdí na uzavřených rychlostních zkouškách. Závodníci musejí projet určený počet úseků a na konci se jim sečte čas plus případné penalizace.

Kategorie jsou čtyři. Nejvyšší a nejprestižnější je WRC-1. Tucet jejích speciálů Toyota, Hyundai a Ford jsou od nového roku plug-in hybridy a mají finální výkon okolo 500 koní. Dále WRC-2 (tovární a další profesionální týmy), WRC-3 (ostatní soukromé týmy) a JWRC (MS v rally pro juniory). Všechny jezdí na stejné trati, každá má však své vítěze.

Průvodkyně Laurence nás přivádí k první „atrakci“ – rally trenažeru v Casa Pirelli uprostřed areálu. Do sportovní sedačky zapadneme jako v závodním speciálu. Odbrzdíme, šlápneme na plyn, zařadíme pádlem pod volantem jedničku, pak dvojku, trojku a… Bum! Už jsme venku z šotolinové cesty. Vysoko nad námi se točí vrtule větrného mlýnu. Scéna na obrazovce odpovídá rychlostní vložce v již zmíněném Fafe. Někteří to zvládají perfektně, jako by jezdili WRC pravidelně. Nebo spíš „pařili“ počítačové hry?

Úplně zpocený z neúspěšné rychlostní zkoušky se přesunuji do skladiště pneumatik. Jsou jich tu stovky. Nové, ještě vonící gumovou směsí, mírně ojeté nebo takové, které vypadají, jako by je rozžvýkal tyranosaurus rex.

Právě pneumatiky a jejich výběr jsou skoro klíčovou kapitolou rally. Je to alchymie, která může lehce rozhodnout o vítězi. V Portugalsku o to víc: je to první závod v sezoně, který se jede na přírodním povrchu. Zhruba 100 závodních vozů ve všech kategoriích jede na novém modelu štěrkových pneumatik značky Pirelli, která je výhradním zásobovatelem. Firma jich přivezla do Portugalska kolem 2 400, 520 z nich bylo pro nejvyšší třídu vozů WRC-1.

Rally pneumatika se s těmi, které jsou běžně na autech, nedá srovnat. Ta závodní je větší a má mohutné drapáky. Nový zesílený štěrkový model Pirelli Scorpion KX WRC vypadá jak útočná zbraň. Zatímco na normálním autě váží devět kilo, tahle má 16. 

Je sice také z gumy či speciální směsi, ale jinak je na ní všechno jinak. Běžná pneumatika musí ujet pár tisíc kilometrů, tahle jich nevydrží ani pár stovek. Musí ale odolat několika rychlostním zkouškám, obrovskému zatížení, vysokému točivému momentu, neustálému ďábelskému zrychlování a hned brzdění na šotolině. Cena? Je několikanásobně vyšší než u velmi kvalitní běžné pneumatiky.

Každá posádka měla v Portugalsku k dispozici 28 gum s měkkou a tvrdou směsí. Jejich používání a prostřídávání je ohromná strategie. Nelze prostě na začátku závodu obout auto a vyrazit. Musíte dopředu vědět, co uděláte v další a pak v té následující etapě. Musíte mít plán, jinak se může stát, že zůstanete ke konci závodu bez kvalitních gum a máte smůlu. Strategie se přitom neustále mění. Ovlivňuje ji i teplota a povětrnostní podmínky, sucho nebo vlhko.

„Jako první šotolinová rally sezony je Portugalsko velkým testem pro týmy a jejich nové vozy a první šancí vidět, jak si stojí na nejběžnějším povrchu. Tvrdý a kamenitý podklad etap v Portugalsku znamená, že tvrdá směs je zde hlavní volbou, ale měkká směs je oblíbenou pro první průjezd etap, zvláště pokud prší,“ říká manažer rally WRC Terenzio Testoni.

„Odpolední etapy byly rozhodně nejtěžší, i když dopolední etapy byly také extrémně náročné. Do té míry, že byly často přirovnávány spíše k extrémnímu terénu Turecka než k tradičním portugalským etapám,“ dodává.

Přemisťujeme se rychle do „kuchyně“ WRC televize. Provází nás manažer komunikace Jared Grellet z Nového Zélandu a přirovnává přenos z rally k Tour de France. „Používáme stacionární kamery z atraktivních míst, kamery ze závodních vozů a helikoptéry. Nikdy ne drony. Celý prostor rally je pro drony uzavřen, aby si je nepouštěli diváci. Je to i z bezpečnostních důvodů,“ vysvětluje.

Televizní tým má na 80 lidí, kteří se pokaždé přesouvají na novou štaci. Takže teď po Portugalsku na Sardínii, pak do Keni, na Nový Zéland a nakonec do Japonska.

Čas je neúprosný, čeká nás další trenažér. Tentokrát nic neřídíme ani neřadíme. Jen sedíme v uzavřené tmavé kabině, před námi raketově ubíhá závodní trať, jak ji promítá kamera WRC speciálu. Jen se modlíme, protože zažíváme prakticky vše, co normální pilot s navigátorem při ostré jízdě. Do zatáček jedeme „na štorc“, centimetry od kamenů a příkopů. S autem akcelerujeme, brzdíme a nakláníme se tak, jak jsme to dosud při žádné jízdě autem ještě nezažili. A pak přijde skok…

Raději rychle na skutečnou „erzetu“. Drkocáme se tři hodiny z Porta přes město Braga na severní hranici se Španělskem. Kdesi v horách nejdřív bloudíme, pak konečně zastavíme. Klušeme 1,5 km z kopce a zase do kopce, abychom si konečně užili to pravé rally.

Podél polní cesty se hromadí zaparkovaná auta. Jako na Tour de France. Najednou se ozve praskavý zvuk WRC výfuku. Ano, jsme tu správně. Nahoře na kopci je tisícovka lidí, která kamsi civí a křičí. Nejdřív nechápeme. Asi tři kilometry v dálce se vznáší obří oblak prachu. Tam jede auto a raketově se blíží. Jeden z hlavních favoritů WRC-1 se přiřítí na 50 metrů od kotle diváků, brzdí a za příšerného řevu motoru a diváků to zlomí do pravotočivé vracečky. Pilot přidá plyn a v oblaku prachu znovu mizí v nenávratnu.

Vidíme čtyři, pět speciálů, pak zase utíkáme k autu a hurá zpět do Porta. Poslední scénickou „erzetu“ v centru města nestíháme, protože v Braze se běží maraton a pak hned jiný běh, takže ulicemi jedeme krokem. Den končí pozdě večer u skleničky červeného portského ve starém centru Porta.

V neděli si pak lížeme rány a hodnotíme výsledky. Dva nejúspěšnější jezdci historie WRC, Sébastien Loeb a Sébastien Ogier, se po epické bitvě o vítězství v lednové Rallye Monte-Carlo vrátili ke svému druhému startu v sezoně. Bohužel neuspěli. Loeb vypadl kvůli poškození odpružení, zatímco Ogier zůstal pouze s jedním rezervním kolem. Třetí soutěž v řadě vyhrál 21letý mladíček Fin Kalle Rovanperä, který si upevnil průběžné vedení v šampionátu.

„Je tu vždycky skvělá atmosféra,“ vypráví průvodkyně Laurence. „Úplně jiná než třeba při formuli 1. Lidé, kteří se pohybují kolem rally, jsou jiní, úplně normální. Řídit nebo dávat dohromady auta nabitá nejmodernější technikou je přitom tak náročné!“