Poslední šance vidět unikátní depo na Masaryčce. Za pět let tu bude ráj šotoušů

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když v roce 1845 poprvé zahoukal vlak na prvním pražském nádraží, znamenalo to významný mezník v rozvoji železniční dopravy v českých zemích. Bylo to dnešní Masarykovo nádraží, tehdy zvané jednoduše „Praha“, které patří k nejstarším dochovaným železničním stanicím na evropském kontinentě. V době, kdy se budovalo, jeho plochu ještě rozdělovaly městské hradby.

Stavby výtopny i dílenských prostorů projektoval inženýr Antonín Jüngling, kolejiště pak Jan Perner, který později sám přivedl první parní lokomotivu do města. Součástí nádraží byly i nákladiště kočárů a první vlečka v českých zemích, směřující k celnímu úřadu v místě dnešní ulice v Celnici.

Místní železniční dílny sloužily svému účelu bez větších stavebních úprav více než 155 let. Jejich hlavní budova, která se nyní krčí na okraji Masarykova nádraží u magistrály a křižovatky U Bulhara, má však vysokou památkovou hodnotu. Představuje největší klasicistní průmyslovou stavbu ve střední Evropě.

Umístění podobné památky ve středu města je dneska zcela unikátní. Velké průmyslové stavby se totiž během 20. století mimo jiné kvůli ochraně ovzduší stěhovaly z center měst na jejich okraj. Provozní zázemí Masarykova nádraží se zrušení i přes řadu vážně míněných pokusů vyhnulo.

Bývalé depo přitom brzy dostane nové využití. Dočká se rekonstrukce a moderní dostavby. Národní technické muzeum plánuje v bývalých dílnách vybudovat Muzeum železnice a elektrotechniky. Inspirací pro něj byla i významná světová železniční muzea v Norimberku nebo v japonském Kjótu. Dokončení je plánováno na rok 2030, projekt by měl celkově vyjít na necelé dvě miliardy korun.

Konverze areálu vrátí památkově chráněným budovám původní vzhled, zastřený nedostatečnou údržbou a nevhodnými přístavbami z druhé poloviny 20. století. Kromě rekonstrukce historických staveb přibydou i nové prostory.

„Cílem je zachovat podstatnou část areálu včetně stávajících provozních budov a citlivě areál doplnit několika nezbytnými novostavbami s ohledem na dosažení požadovaných kapacit expozičních ploch,“ říká Jiří Čermák, ředitel Muzea železnice a elektrotechniky a vedoucí odboru projektového řízení Národního technického muzea.

Nyní trochu zanedbaný a neutěšený kout se promění v příjemné místo plné zajímavostí. Mezi severní a jižní budovou v areálu vznikne zastřešené centrální kolejiště se třemi kolejemi o délce 150 metrů, které umožní vystavit největší exponáty – lokomotivy a další kolejová vozidla.

Dalším výrazným novým prvkem bude přístavba v podobě kostky pro expozici elektrotechniky, která historické dílny převýší o několik pater a bude vyčnívat nad magistrálu. Dle Jiřího Čermáka se s její výškou pracovalo velmi citlivě, aby nerušila okolní historické domy, výškou nepřesáhne jiné novostavby v místě.

Autorkou projektu rekonstrukce a dostavby je architektka Mariana Remlová. Přesná podoba nových částí se ovšem ještě bude ladit. Muzeum má být totiž i příkladem udržitelného stavitelství. Záměrem je postavit jej jako energeticky úsporné a efektivní a takové, aby v teplých dnech nepřispívalo k ohřívání města. Na přípravě zadání pro projektanty se proto nyní podílí i odborníci z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT.

Ekologická opatření ještě mohou ovlivnit vzhled nových částí muzea. „Lze očekávat variantní řešení zastínění prosklených ploch, využití přirozeného nočního předchlazování, biosolární střechy, vertikální zeleně a dešťové vody a umožnění vsakování vody na pozemku,“ vyjmenovává Jiří Čermák.

Počítá se i s tepelnými čerpadly se soustavou zemních vrtů, s inteligentním řízením budovy s monitorováním potřeby energií a s automatizovaným řízením vnitřního prostředí. Vybrané řešení se bude nakonec ještě ladit s městskými památkáři.

Z dochovaného vybavení zůstanou na místě dílenské jeřáby nebo dvacet metrů široká a funkční přesuvna – pojízdná kolej k přesouvání vozidel z koleje na kolej. K vidění bude i stavědlový přístroj z roku 1952, jímž se více jak 50 let ovládala návěstidla na příjezdu do nádraží.

V rekonstruovaných památkově chráněných prostorách vzniknou expozice, které představí historii železniční dopravy v českých zemích v evropském i celosvětovém kontextu. Z velké železniční sbírky Národního technického muzea, čítající dnes 232 kolejových vozidel, je pro expozici vybraných zhruba čtyřicet.

„V zastřešené dvoraně se návštěvníci mohou těšit například na soupravu nákladního vlaku tvořenou souborem čtyř 130 až 150 let starých, šetrně restaurovaných nákladních vozů v čele s parní lokomotivou 411.019 Conrad Vorlauf z roku 1873, restaurovanou předloni. Dále zde budou funkční dílenské vozové točny z konce 19. století, sloužící k manipulaci v depech a dílnách. Muzeum tyto historické kusy získalo při demolici dílen v Praze–Bubnech a nyní procházejí kompletní renovací,“ popisuje Jiří Čermák.

Kvůli časové náročnosti a omezené kapacitě restaurátorských dílen se už s renovací sbírkových předmětů začalo s předstihem. Kromě zmíněné lokomotivy byla rekonstruována jedna další – 210.001 „Serényi“ z roku 1905. Lokomotiva Serényi bude vítat návštěvníky přímo ve foyer, lokomotiva Conrad Vorlauf bude v hlavním výstavním prostoru na jedné z průběžných kolejí v čele soupravy historického nákladního vlaku.

Nyní se pracuje na renovacích historických předmětů s náklady asi 26 milionů korun. „Patří sem mimo jiné parní lokomotiva, parní motorový vůz, nákladní vozy, osobní vůz, železniční točny, soubor obloukových lamp, soubor hnacích strojů a další. Z dokončených věcí lze zmínit restaurovanou repliku kočárového koněspřežního vozu Hannibal, kterou bude moci veřejnost vidět letos v červenci v rámci oslav 200. výročí zahájení stavby koněspřežní železnice v jihočeském Bujanově,“ říká Jiří Čermák.

Restaurovaná vozidla ovšem nebudou všechna jen stát na místě. Některá budou vozit zájemce na výlety po Praze a do okolí. Vedle moderních expozic má totiž v muzeu vzniknout i deponie provozních vozidel, využívaných pro zážitkové jízdy.

Vedle cenných historických železničních vozidel se budou vystavovat i další zařízení související s historií železniční dopravy. „V části elektrotechnické expozice, která bude umístěna v novostavbě ve čtyřech ze sedmi nadzemních podlaží, naleznou návštěvníci sbírkové předměty výkonové i sdělovací elektrotechniky, řídicí a automatizační techniky, informatiky a výpočetní techniky,“ přibližuje Jiří Čermák.

Železniční muzeum mohlo být na místě už dávno hotové. Vznik myšlenky na něj sahá až do 80. let minulého století, v roce 2000 ji posvětila i česká vláda. Prostory depa na Masarykově nádraží pro ně získalo Národní technické muzeum o dva roky později. Poté se však projekt začal komplikovat.

Když v roce 2002 povodeň vyplavila depozitáře muzea v Invalidovně, místo chystané rekonstrukce depo poskytlo na téměř 20 let prostor pro uložení tisíců kusů zachráněných exponátů. Ty se odsud postupně přesouvaly do nových depozitářů v Čelákovicích až do předloňska. Snahy o budování muzea zbrzdila i stavební uzávěra, která platila pro Masarykovo nádraží v letech 2004-2012 kvůli stavbě nového železničního spojení pod Vítkovem.

Příprava se pak o několik let posunula i kvůli covidu, energetické krizi a inflaci ve stavebnictví. Ještě vloni avizoval generální ředitel Národního technického muzea Karel Ksandr, že se bude muzeum otvírat v roce 2028. Ani tento termín už neplatí, ale muzeum už dostává opravdu reálné obrysy.

„V prosinci 2024 schválila vláda na návrh Ministerstva kultury nový program Péče o národní kulturní dědictví II., v rámci něhož byl projekt Muzea železnice a elektrotechniky potvrzen pro realizaci,“ uvádí Jiří Čermák s tím, že plánované otevření muzea se posunulo na rok 2030. Letos v dubnu pak ministr kultury Martin Baxa projekt prezentoval v rámci investičních priorit pro letošní rok.

Příprava je už v pokročilé fázi. Architektonická studie je zpracovaná, kromě restaurátorských prací muzeum vykupuje zbývající pozemky a budovy, dokončují se průzkumy a příprava zadávací dokumentace pro výběr generálního projektanta, dělají se předběžné tržní konzultace. Celkové náklady projektu mají dosáhnout částky 1,895 miliardy korun.