Článek
Studovali jste v zahraničí, ale chcete pokračovat na vysoké škole v Česku. Potřebujete k tomu uznat diplom, tedy získat takzvanou nostrifikaci. Stejně tak tohle potvrzení vyžadují někteří zaměstnavatelé, nostrifikace je rovněž nutná v případě regulovaných povolání, například u lékařů, nebo u některých profesních zkoušek.
Pro navrátilce z ciziny nebo experty ze zahraničí je to ale často velmi dlouhá a náročná administrativní pouť, která navíc může skončit i neúspěšně. Tím si ale Česko zbytečně zavírá bránu před nadějnými akademiky nebo zajímavými absolventy, kteří pak raději volí jinou z evropských zemí, kde jsou kroky na úřadech snazší.
Kolem nostrifikací se v posledním roce odehrála řada změn, která svým způsobem vyvrcholila nedávným a poměrně přelomovým rozhodnutím Městského soudu v Praze ohledně uznání amerického vzdělání českého studenta.
Tomáš Pitra je absolventem studijního programu Bachelor of Business Administration americké Wisconsinské univerzity v Madisonu, která patří ke světové špičce. V Česku by nebyl problém s uznáním jeho vzdělání na úrovni bakaláře, jenže Pitra žádal o srovnání s českým magisterským studiem.
Odůvodnil to tím, že ve Spojených státech má s tímto vzděláním přístup k doktorskému studiu, proto žádá o uznání stejných akademických práv i v Česku. K respektování tohoto principu se mimochodem Česko zavázalo podpisem Lisabonské úmluvy.
Jenže ani Vysoká škola ekonomická jako první instance řízení, ani Ministerstvo školství jako odvolací orgán s tímto jeho pohledem nesouhlasily. Navzdory tvrzením, která Pitra dokládal. Tedy že co se týče znalostí a dovedností bylo jeho studium v podstatných částech stejné jako na pětiletém magisterském oboru v Česku a navíc mu i nejprestižnější americké univerzity jako MIT, Harvard nebo Stanford potvrdily, že absolutorium mu dává právo být přijat na jejich doktorské programy.
„Mnou vystudovaný program odpovídá jednu ku jedné co se týče obsahu, rozsahu a délky tomu, co se tady učí na magisterských programech. Studium na mé škole v Americe sice trvá formálně čtyři roky, ale málokdo to v tomhle čase zvládne. Semestry jsou navíc o tři týdny delší než v Česku. Mně to tak trvalo přes pět let – 120 kreditů, které jsem na škole potřeboval, odpovídá zhruba 120 týdnům výuky, což je úplně stejné jako na českých magisterských programech,“ popisuje svůj případ pro Seznam Zprávy Tomáš Pitra.
A Městský soud v Praze mu dal zapravdu. Podle něj Ministerstvo školství nepostupovalo správně, když „zcela rezignovalo“ na srovnání jeho studia s českým magisterským programem, a pouze obecně konstatovalo, že tohle americké studium se prostě bere jako český bakalář. O soudním rozhodnutí jako první informoval server Hlídací pes.
Může to změnit postupy
Mohlo by to vypadat jako jeden spor konkrétního studenta. Má to ale hned dva zásadní dopady. Zaprvé s komplikovaností celého procesu se rozhodně nepotýká jen pár jednotlivců, kteří by chtěli v Česku dále studovat nebo pracovat. Seznam Zprávy zmapovaly celou řadu případů z aktuální doby.
„Bohužel člověk je v byrokratickém systému až na posledním místě,“ říká Monika, která o nostrifikaci žádala.
Jí kvůli čistě formální nesrovnalosti odmítli zahraniční vzdělání uznat. Bez něj ale nemůže nastoupit na pozici, ve které by ji paradoxně potřeboval český stát využít. Podrobnosti případu Seznam Zprávy znají, Monika je ale kvůli obavě o své soukromí uvádět nechce. Zvláštní ale například u jejího případu je, že jiný státní úřad nemá s jejím vzděláním problém a uznal ho.
Další absolventka Tereza zase vůbec neví, na čem je. Lhůty jsou v jejím případě dávno překročené, žádné rozhodnutí přitom neobdržela. I ti studenti, kteří jsou nakonec úspěšní, jsou překvapení, že celý proces trvá dlouhé měsíce a někdy i přes rok. K tomu často českým vysokým školám nestačí ani oficiální dokumenty od zahraničních univerzit, třeba proto, že nejsou na formulářích, které by si česká strana představovala, nad čím v zahraničí jen kroutí hlavou.
Zadruhé ale může Pitrův případ změnit dosavadní rozhodovací praxi, která ohledně nostrifikací platí.
„Nejen české kvalifikační rámce, ale i evropské vychází z nabytých znalostí a dovedností. Ale MŠMT to úplně otočilo a řeklo, že se tím nebude zabývat. Podívalo se pouze na stupeň mého vzdělání a podle toho rozhodlo. Což je protizákonné, ale i nesmyslné, protože v USA jsou školy autonomní a žádné stupně nebo kvalifikační rámce neexistují,“ dodává Pitra pro Seznam Zprávy.
Ministerstvo školství v odpovědi pro Seznam Zprávy uvádí, že ke konkrétnímu probíhajícímu řízení se jakožto rozhodující správní orgán nemůže vyjadřovat. Soud totiž nerozhodoval o tom, jestli se má vzdělání uznat, nebo ne. Pouze zrušil rozhodnutí Ministerstva školství, které se na to musí podívat znovu, ale zároveň už brát v potaz pohled soudu.
„Řízení ve věci pana Tomáše Pitry je individuální správní řízení, které se rozhodnutím Městského soudu v Praze vrátilo do stavu před vydáním napadeného rozhodnutí MŠMT. MŠMT se samozřejmě bude řídit rozsudkem Městského soudu v Praze v dané věci a při pokračování v daném řízení je vázáno jeho právním názorem,“ říká mluvčí Ministerstva školství Veronika Lucká Loosová.
Změna, která byla zastavena
V podstatě stejným způsobem, jakým Ministerstvo školství argumentovalo v této soudní při, se úřad rozhodl také změnit zákon o vysokých školách. Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) ale na základě případu Tomáše Pitry připravila pozměňovací návrh, který znění novely upravil tak, aby se větší ohled bral na znalosti a dovednosti získané absolventy než na formální získanou úroveň.
„Ministerstvo školství vytvořilo pro vysoké školy metodiku, jak mají k nostrifikacím přistupovat. Jenže tenhle dokument neodpovídá tomu, co je v zákoně napsané. Novelou se proto snažilo ministerstvo nezákonnou praxi zlegalizovat, což by bylo ale v rozporu s Lisabonskou úmluvou. To jsem tedy nedopustila,“ popisuje Zajíčková, proč přišla se svým návrhem, který vracel body vysokoškolského zákona věnující se nostrifikacím v podstatě do původní podoby.
A tenhle pozměňovací návrh nakonec navzdory pohledu Ministerstva školství prošel. Novelizovaný zákon nabyl účinnosti od 1. března.
„Je nutné přizpůsobit legislativu studentům přicházejícím ze zahraničí, ne jim házet klacky pod nohy,“ doplňuje Zajíčková.
Ukazuje se totiž, že právě náročná administrativa je jedním z nejčastějších důvodů, proč se čeští absolventi zahraničních vysokých škol nakonec rozhodnou raději zůstat v cizině. Nebo zahraniční studenti a odborníci spíše zvolí jinou zemi než Česko.
„V našem výzkumu zahraniční studenti uvádějí nostrifikaci jako čtvrtou nejčastější překážku, která je vedla ke zvolení jiné studijní destinace. Z celoevropského pohledu je navíc zefektivnění uznávání kvalifikací dlouhodobě označováno za klíčový předpoklad pro konkurenceschopnost a otevřenost vysokého školství,“ dodává Martina Nevolná, mluvčí Domu zahraniční spolupráce, tedy české národní agentury pro mezinárodní vzdělávání a výzkum.
Na druhou stranu nelze říct, že by se věci neposouvaly dopředu. Po novele vysokoškolského zákona se například podle Masarykovy univerzity systém nostrifikací usnadnil.
„Změny, které novela přinesla, výrazně zjednodušily celý proces. V současné době je tedy snazší pro žadatele dosáhnout uznání svého zahraničního vzdělání a kvalifikace,“ říká mluvčí Masarykovy univerzity Radim Sajbot.
A Masarykova univerzita to dokumentuje i čísly. Zatímco v roce 2024 přijala 525 žádostí a vyhověla 277, od prvního března letošního roku, tedy po novelizaci zákona, vyřídila přes 200 žádostí a 160 skončilo s kladným výsledkem. I Ministerstvo školství potvrzuje, že i u ostatních vysokých škol eviduje podobné výsledky – lhůty u běžných řízení se zkrátily a objevuje se minimum odvolání.
„V minulosti se stávalo, že celý proces trval několik měsíců a absolventi během něj museli překonávat někdy až absurdní administrativní překážky. V poslední době ale pozorujeme zlepšení, ke kterému snad přispělo i podepsání memoranda mezi naší nadací a Univerzitou Karlovou v roce 2024,“ doplňuje také Tereza Bůžková, ředitelka Nadace The Kellner Family Foundation, která podporuje talentované studenty při studiu na prestižních univerzitách po celém světě.
Zároveň se letos odstranila i další překážka, a to při přijímání zaměstnanců do služby státu. Pokud kandidáti vystudovali v Evropské unii, Velké Británii, Švýcarsku, Norsku, Lichtenštejnsku nebo na Islandu, považuje se stupeň jejich vzdělání za rovnocenný s českým a není už nutné žádat o nostrifikaci.
Ekonomové: Je potřeba zjednodušovat
Zároveň je ale nutné říct, že to jsou jen první kroky k větší otevřenosti českého vysokého školství, trhu práce, ale i ekonomiky jako takové, což je u nás v proexportně orientované zemi ve středu Evropy naprosto zásadní úkol.
„Jakékoli zjednodušení, digitalizace nebo větší předvídatelnost procesu by mohly přispět k tomu, aby české vysoké školy byly pro zahraniční studenty i vracející se Čechy dostupnější,“ doplňuje Nevolná z Domu zahraniční spolupráce.
Proto už jednou zmíněná poslankyně Renáta Zajíčková chce vyvolat debatu o širší proměně nejen nostrifikací, ale i otevření vysokého školství a pracovního trhu.
„Zjednodušení, zkrácení, větší prostupnost, přizpůsobení se vývoji světa. Chceme, aby lidé ze zahraničí u nás studovali a pak tady třeba pět nebo deset let pracovali. Musíme jim ale k tomu vytvořit podmínky,“ dodává Zajíčková.
Ostatně i Národní ekonomická rada vlády v návrhu balíčku prorůstových opatření, která loni představila, zmiňuje hned v prvních dvou bodech z 37, že je potřeba snižovat neúměrné požadavky na výkon profese cizinců – tedy mimo jiné zjednodušit proces zbytečně komplikovaných nostrifikací.
