Novináři rozpletli, jak Bílý dům usilovně zametal kauzu Epstein

Sešli se v Situační místnosti Bílého domu, kam se prezidenti a jejich poradci zpravidla uchylují, aby učinili ta nejdramatičtější rozhodnutí v oblasti národní bezpečnosti. Barack Obama zde například se svými lidmi sledoval v přímém přenosu dopadení teroristy Usámy bin Ládina.

Tentokrát se zde ale sešel tým Donalda Trumpa, aby řešil skandál, který republikánského prezidenta mohl politicky zničit. Na počátku roku 2025 začala bujet aféra, která se točila kolem kriminálního jednání sexuálního predátora Jeffreyho Epsteina, který svým - často mocným a bohatým - klientům „dohazoval“ nezletilé dívky.

Mítinku se zúčastnili viceprezident J. D. Vance, personální šéfka Bílého domu Susie Wilesová, šéf komunikace Steven Cheung, tisková mluvčí Karoline Leavittová a další členové Trumpova kabinetu. Ke schůzce se přes telefon připojili ministryně spravedlnosti Pam Bondiová a šéf FBI Kash Patel.

Psal se 17. červenec roku 2025 a tým měl najít způsob, jak před skandálem ochránit prezidenta, který v místnosti chyběl a - jak se ukázalo - podobných debat se ani neúčastnil.

Na administrativu se přitom valila další a další obvinění, údajné důkazy či naprosto fantaskní obscénní zkazky o samotné roli Donalda Trumpa v „pedofilním klubu“ Jeffreyho Epsteina.

Zatímco v Situační místnosti probíhala výše zmíněná schůzka, konzervativní list The Wall Street Journal byl připraven otisknout článek o „narozeninové knize“ pro Epsteina, kam mu jeho přátelé a známí vepsali svá přání.

Donald Trump měl přispět dnes už notoricky známou siluetou nahého ženského těla s připsaným fiktivním dialogem mezi oběma muži o „úžasném tajemství“. Kresba byla podepsána něčím, co vypadalo jako Trumpův charakteristický zubatý podpis umístěný na místě ženského ochlupení.

O úsilí Trumpa před skandálem za každou cenu ochránit, o divokých vnitřních sporech mezi členy kabinetu a stavech paniky a zoufalství píše v exkluzivním textu americký list The New York Times. Článek je úryvkem z připravované knihy autorů NYT s názvem „Změna režimu: Pohled do nitra imperiálního prezidentství Donalda Trumpa“.

Autoři Maggie Habermanová a Jonathan Swan na publikaci pracovali tři roky mezi lety 2023 až 2026 a svá zjištění, která přetavili mimo jiné do textu o výše uvedeném mítinku v Situační místnosti, postavili na více než jednom tisíci rozhovorů s lidmi z profesního a soukromého okolí Donalda Trumpa. S novináři mluvili Trumpovi přátelé, poradci, zaměstnanci vládních agentur, ministerstev, členové jeho volební kampaně, zákonodárci či mecenáši.

Seznam Zprávy přinášejí sedm poznatků, které dávají nahlédnout do zákulisí Bílého domu Donalda Trumpa, do spletitosti tamních vztahů, často toxického prostředí, nejrůznějších strategií a faktu, že tento skandál Trumpovi lidé těžce podcenili.

Prezident dal svým spolupracovníkům jasně najevo, že nemá zájem zveřejňovat cokoli, co se mělo týkat Epsteina. Na každého, kdo toto téma nadhodil, vyjel, píšou Habermanová a Swan. I proto se jeho spolupracovníci naučili o Epsteinovi v prezidentově přítomnosti mlčet.

Jeho viceprezident J. D. Vance mezitím zažíval „stavy paniky“ a zasazoval se o to, aby „šlo všechno ven“, včetně těch vůbec nejlascivnějších (často nepodložených) materiálů. Měl za to, že jedině tak administrativa ukáže svou transparentnost.

Viceprezident se rovněž domníval, že by publikace materiálů zabila konspirační teorie. A že Trumpovi by zveřejnění některých nepodložených obvinění nevadilo, protože o něm kolují daleko horší zvěsti.

Vance byl ale přehlasován. Zvítězila snaha Trumpovu pověst chránit tím, že se některé materiály pozdrží, jiné začerní nebo vůbec nezveřejní. Vysvětlením měl být ohled na soukromí obětí či pornografický obsah spisů. Tým se také pokusil odpovědnost převést na někoho jiného.

Takovou strategii navrhl uplatnit Todd Blanche, tehdejší zástupce ministryně spravedlnosti Pam Bondiové. Ve zkratce se jednalo o následující: měla se podat žádost u federálních okresních soudů na Floridě a v New Yorku o odtajnění výpovědí před velkou porotou.

Dalo se přitom očekávat, že soudce něco takového nepovolí, protože materiály velké poroty jsou tradičně považovány pro svou citlivost za téměř nedotknutelné.

Blanche kalkuloval, že by Bílý dům mohl tvrdit, že zveřejnění spisů zbrzdila nebo přímo zarazila soudní moc. A pokud by daný soudce byl považovaný za liberálního, tím lépe. Vina by padla nejen na soudce, ale rovněž na politické rivaly.

V textu se na několika místech objevuje postava Ghislaine Maxwellové. Jedná se o někdejší Epsteinovu přítelkyni a spolupachatelku jeho zločinů. Za své kriminální aktivity dostala dvacetiletý trest vězení.

J. D. Vance podle NYT navrhl ve spojení s touto ženou „riskantní tah“. Chtěl, aby do vězení za Maxwellovou odjel novinář pravicové televize Fox News a Trumpův stoupenec Tucker Carlson. Ten se s Trumpem později rozešel kvůli válce v Íránu a za svou podporu prezidenta se omluvil s tím, že toho lituje.

Vance doufal, že by Maxwellová svým způsobem zprostila Trumpa podezření ohledně prezidentova možného nevhodného či přímo kriminálního chování.

Mezi Trumpovými lidmi se následně ale rozběhla diskuze o tom, že by Maxwellová za svou výpověď jistě chtěla nějakou odměnu. Padaly přitom návrhy na udělení milosti nebo snížení trestu. Šéf komunikace Steven Cheung to však rezolutně odmítl jako „špatné PR“.

Nakonec Maxwellovou navštívil sám Todd Blanche. Odsouzená mu měla mimo jiné říct, že Trumpa nikdy neviděla dělat u Epsteina cokoliv nepatřičného.

A byla tedy nakonec odměněna? Faktem zůstává, že ji ministerstvo spravedlnosti „přesunulo“ z žaláře na Floridě s vysokou ostrahou a striktními podmínkami do ženské věznice s minimální ostrahou v jihovýchodním Texasu.

Za největšího rebela z vnitřní kliky Donalda Trumpa lze podle textu NYT jednoznačně označit tehdejšího zástupce šéfa FBI Dana Bongina. V den, kdy ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo memorandum, jehož cílem bylo uzavřít Epsteinovu kauzu, „soptící“ Bongino vtrhl na poradu a utrhl se na Pam Bondiovou.

„Tuhle věc jsi podělala už od samého začátku. To, jak jsi o tom mluvila – ta pitomá fraška s Epsteinovými spisy, ten nesmysl s tvrzením ‚mám to (seznam klientů) na stole‘, všechny ty sliby lidem venku,“ měl řvát Bongino. Ministryni Bondiovou prý mezi svými přáteli častoval urážkami jako „ta bloncka“.

Bongino se nezalekl ani personální šéfky Bílého domu Susie Wilesové, která je považována za Trumpova zástupce na mítincích, kde prezident chybí.

„No, jsme v tom všichni spolu,“ měla říci Wilesová konsternovanému Bonginovi, který ale odmítl, že by byl součástí podle něj netransparentního a především zpackaného procesu odtajňování Epsteinových spisů.

„Ne, ne, ne, ne, ne. My (v FBI) jsme se do ničeho nezapletli. Celou dobu jsem vás před tím varoval, ale vy jste mě ignorovali. A stalo se přesně to, co jsem předpovídal. A teď předstíráte, že jsem v tom jel s vámi. Já v tom nikdy nejel,“ odsekl Bongino. Chtěl na svůj post rezignovat, nakonec se ale nechal přemluvit a v týmu ještě nějaký čas zůstal.

Faktem zůstává, že způsob, jakým s aférou zacházela Pam Bondiová, dodnes budí údiv a podezření, že se pokoušela skandál zamést pod koberec. Článek NYT připomíná její rozhovor z února loňského roku pro Fox News, kde prohlásila, že „seznam klientů Jeffreyho Epsteina“ leží na jejím stole a ona je připravena ho odtajnit.

Ve stejném měsíci do Bílého domu svolala influencery trumpovského hnutí MAGA a rozdala jim složky, jež měly obsahovat odhalující podrobnosti.

„Bondiová rozdávala něco, čemu říkala ‚Epsteinovy spisy‘, které nikdo z Bílého domu předtím neprověřil,“ píší novináři NYT s tím, že jeden z úředníků začal freneticky stránkami listovat. Zajímalo ho jediné, zda se tam objevuje jméno prezidenta. Bylo tam.

Jiný úředník influencerům řekl, že na informace ve složkách je uvaleno embargo, protože sám Donald Trump o tom promluví. Uplynou ale měsíce a „projev“ o Epsteinových spisech se bude neustále měnit.

Mediální osobnosti MAGA měly kromě toho brzy zjistit, že složky Pam Bondiové neobsahují žádné nové informace, natož nějaké průlomové odhalení. „Bondiová souběžně přecenila a zlehčila význam Epsteinových dokumentů a influenceři měli pocit, že z nich někdo udělal hlupáky,“ píší Habermanová a Swan.

Jeden ze zdrojů NYT řekl, že sága Epsteinových spisů měla celou řadu surrealistických epizod. V Situační místnosti Trumpovi lidé například v srpnu loňského roku rozebírali nepodložená tvrzení z druhé ruky o tom, že prezident měl rád bradavky dívek a „agresivně je sál“.

Opět přitom došlo k rozkolu: Vance chtěl i tento obscénní detail zveřejnit, Susan Wilesová nikoliv a takový krok také zatrhla.

O Trumpově údajné „slabosti“ pro ženské bradavky mluvila jedna z Epsteinových obětí, dívka jménem Sarah Ransomeová.

V e-mailech, jež jsou součástí spisů predátora, Ransomeová tvrdila, že znala dívku jménem Jen z Epsteinovy kuplířské sítě. Jen jí údajně řekla, že měla sex s Trumpem a zmínila jeho údajnou obsesi bradavkami.

Přestože toto tvrzení spadá spíše do složky „k neuvěření“, Trumpův tým si už dobře uvědomoval, že skandál díky rozporuplným prohlášením (viz Pam Bondiová a její složky), pomalému a neúplnému zveřejňování spisů a nakonec i kvůli přezíravému postoji samotného Donalda Trumpa žil svým životem a nedal se nijak kontrolovat.

Z textu NYT vyplývá, že zatímco si Vance, Bondiová, Wilesová a spol. lámali hlavu, jak skandálu čelit, Donald Trump tyto schůzky ignoroval. Snažil se aféru přejít a neustále měnil svůj postoj ohledně vlastního slibu, že coby prezident Epsteinovy materiály okamžitě zveřejní.

V soukromí Trump později řekl poslankyni Marjorie Taylor Greeneové, že zveřejnění materiálů by mohlo poškodit některé jeho přátele. Greeneová je další bývalá zavilá stoupenkyně prezidenta, ze které se stala i kvůli kauze Epstein jeho nesmiřitelná kritička.

Trump přistupoval i k akci, například se pokusil „zarazit“ článek Wall Street Journal (WSJ) ohledně výše uvedené knihy přání, do níž měl prezident přispět kresbou nahé dívky. Trump listu pohrozil soudem. WSJ ale výhrůžek nedbal a kresbu otiskl.

Trump následně předváděl rétorické veletoče. Prezident například na své platformě Truth Social 12. července vyzval své „chlapce“ a „dívky“, aby přestali plýtvat „časem a energií na Jeffreyho Epsteina, který nikoho nezajímá“.

O čtyři dny později označil případ Epstein nečekaně a podle mnohých nesmyslně za „podvod“, který vymysleli demokraté. Opřel se ale také do svých stoupenců, jež nazval „bývalými příznivci“ a „slabochy“, kteří „na tuhle hovadinu skočili i s navijákem“.

Kauzu Epstein označil za mrtvou, jeho tým si ale na počátku druhého roku Trumpova prezidentství uvědomil, že se obavy voličů (včetně loajální MAGA) ohledně Epsteina „stále projevují v alarmujícím rozsahu“.

Byl a stále je to přitom zřejmě jediný skandál, který se Trumpa drží, a ani tento „teflonový politik“, který ustál kde co, mu nedokázal čelit.

„Prezident mohl rozvrátit instituce, nasměrovat federální vládu proti svým nepřátelům a přivést nejbohatší muže světa do Oválné pracovny, aby mu skládali hold. Ukázalo se však, že nedokáže docílit toho, aby Jeffrey Epstein zmizel,“ uzavírají svou úvahu Maggie Habermanová a Jonathan Swan z deníku The New York Times.