Článek
Čtyři z deseti dospělých českých žen uvádí, že mají zkušenosti s nevyžádanou sexuálně explicitní zprávou. Od textové zprávy přes obrázek, fotky nebo video.
Nevyžádaný sexualizovaný obsah přišel i 27 procentům českých mužů, jak ukázala zpráva vědeckého týmu z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Takzvaný sexting se stal běžnou součástí digitálního života českých dospělých.
Nově zveřejněná novela trestního zákoníku, kterou zpracovalo ministerstvo spravedlnosti, má ambici stanovit jasnější hranici, co už je společensky neúnosné. Nově by tak mohli lidé v krajním případě za nevyžádané posílání snímků třeba svého pohlavního orgánu jít až na rok do vězení.
„Spíše se bude jednat o alternativní tresty, pokuty, domácí vězení nebo obecně prospěšné práce. Tou podmínkou, aby se vůbec mohlo jednat o trestný čin, je především, že fotografie může způsobit nebo způsobí vážnou újmu,“ popsal ministr Jeroným Tejc (za ANO) portálu Česká justice, který jako první na záměr upozornil.
Úprava trestního zákoníku, reagující na evropskou směrnici, si ovšem klade vyšší cíl – zvýšit ochranu především žen a dětí vůči různým formám násilí. Do zákona se tak mají dostat specifické tresty za posílání záběrů na pohlavní orgány, především penisy, ale i za mrzačení pohlavních orgánů nebo za zveřejňování bydliště či kontaktních údajů směřující k následnému obtěžování oběti.
Oslovení odborníci zatím novelu nechtějí příliš komentovat s vysvětlením, že si změny nestihli pořádně nastudovat a norma se tvořila převážně přímo na ministerstvu spravedlnosti. Objevují se ovšem první kritické hlasy, například ohledně řešení kontaktní sítě pro oběti sexualizovaných trestných činů, která míří pod Probační a mediační službu.
…kdo jinému proti jeho seznatelné vůli přenechá fotografické, filmové, elektronické nebo jiné pornografické dílo nebo dílo zobrazující pohlavní orgán osoby, pokud je toto jednání způsobilé mu způsobit vážnou újmu.
Jak už bylo zmíněno, za šíření takzvaných „dickpics“ podle návrhu úpravy zákona hrozí až jeden rok vězení. Zatím podle důvodové zprávy k zákonu nešlo podobné skutky pořádně trestat - zejména u dospělých.
„V případě dospělých osob je postihováno pouze šíření takzvané tvrdé pornografie (zejména násilné pornografie, nekrofilie, zoofilie),“ stojí ve zdůvodnění.
Problém pak spočívá třeba i v tom, že posílání fotek pohlavních orgánů nemusí rovnou naplňovat charakter pornografie ve smyslu soudní judikatury. Materiál zobrazující pohlavní orgán totiž „nemusí podněcovat sexuální pud“.
„V řadě případů může spíše narušovat osobní integritu adresáta a vyvolávat u něj pocity pohoršení, zhnusení a s ohledem na kontext také ponížení nebo zastrašení spíše než reakce přímo související se sexuálním pudem,“ vysvětluje důvodová zpráva.
Trestným činem se podle návrhu mají nevyžádané zprávy stát ve chvíli, kdy si pachatel uvědomuje, že tak koná proti vůli adresáta a zároveň to může adresátovi způsobit vážnou újmu.
„Taková újma může mít s ohledem na okolnosti případů různé podoby, může se jednat o vážnou majetkovou újmu, újmu na právech, na cti či dobré pověsti, vážnou újmu směřující k rozvratu manželství, ztrátě zaměstnání, ale také újmu na zdraví,“ doplňuje ještě důvodová zpráva.
Odnětím svobody na čtyři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin… zmrzačením pohlavních orgánů nebo sterilizací.
V případě mrzačení se ministerstvo rozhodlo zpracovat genderově neutrální definici trestného činu, přestože evropská směrnice míří především proti mrzačení ženského přirození, například rituální obřízkou.
„Přestože je nutné připustit, že tyto nepřijatelné praktiky dopadají převážně na ženy a dívky, navrhovaná úprava není koncipována prostřednictvím zvláštní skutkové podstaty vázané na pohlaví oběti, ale jako obecná okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby,“ stojí v odůvodnění úpravy.
Mrzačení pohlavních orgánů se má stát součástí trestného činu těžkého ublížení na zdraví, za což obecně hrozí tři až deset let vězení. V případě mrzačení pohlavních orgánů se ovšem navrhuje sazba od čtyř let.
„Zpřísnění trestního postihu je odůvodněno mimořádnou závažností těchto jednání, která představují závažný zásah do tělesné integrity, sexuální a reprodukční autonomie i lidské důstojnosti oběti. Jejich následky jsou zpravidla trvalé a významně zasahují do soukromého a rodinného života poškozené osoby,“ stojí ve zdůvodnění.
Kdo zveřejní osobní údaje jiné osoby s cílem podnítit jiného ke způsobení újmy na zdraví nebo vážné újmy na právech nebo oprávněných zájmech této osoby, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Cílenému zveřejňování osobních údajů spojenému s výzvou k agresi se dostává v novele zvláštní pozornosti. Nově by takové počínání mohlo znamenat až dva roky vězení.
„V praxi může jít zejména o zveřejnění adresy bydliště oběti, místa jejího pobytu, soukromého telefonního čísla, elektronické adresy nebo jiných identifikačních údajů, zpravidla doprovázené výzvami k obtěžování, zastrašování, pronásledování nebo jinému útoku vůči oběti,“ nasvěcuje problém důvodová zpráva. S tím, že podobné útoky hrozí i představitelům státu.
Tento skutek ovšem zatím nemá v českém právu přiléhavou definici.
Čin může mít podle důvodové zprávy celou řadu dopadů, které oběť může následně dokládat. Od zhoršení zdravotního stavu přes ušlý zisk, ztráty v podnikání, snížení příjmů až po snížení dobré pověsti, újmu v rodinném životě, zaměstnání nebo neúspěch ve volbách.
Novela zákona také nově zapracovává přitěžující okolnost, že se trestné činy odehrávají před dítětem v rodinném prostředí. Smyslem má být zvýšit společenskou škodlivost jednání, které činu vystavuje vedle primární oběti také dítě.
Populistické trestné činy?
Advokátka Adéla Hořejší, která se v praxi věnuje zastupování obětí sexualizovaného násilí – například ženy znásilněné bývalým poslancem Dominikem Ferim – ovšem obecně varuje před zužováním trestných činů.
„Mám pocit, že je to strašně populistické. Tím, že zúžíte čin na konkrétní skutek, tak vypadnou jiné další věci,“ říká a pro představu uvádí triviální příklad paragarafu „ten kdo ukradne máslo, půjde do vězení“. „Pak vám z toho vypadne ten, který ukradl salám,“ dodává.
„Právo je schválně abstraktní. Rozumím, že moderní společnost vytváří nové situace, ale pořád bude něco nového. Spíš je potřeba, aby se cizelovala judikatura, než aby se přidávaly trestné činy,“ říká Adéla Hořejší.
Podle Kristýny Pešákové, ředitelky centra Spondea, které se zaměřuje na krizovou a intervenční pomoc, je pozitivní, že se novela zaměřila na skutky, které byly hůře postihnutelné.
Jitka Poláková, ředitelka neziskové organizace proFem, si v návrhu novely všímá rizika pro práci s oběťmi.„Celou dobu pracujeme na tom, abychom se k obětem rychle dostali, a v zákoně se objevuje nový prvek, že by to měla dělat Probační a mediační služba,“ říká. Pro oběti domácího nebo sexuálního násilí je podle ní tato služba nevhodná.
„Nutí vás k dohodě. Pracují primárně s pachateli,“ varuje Jitka Poláková.
Podle důvodové zprávy není v Česku systémově jednotná síť kontaktních bodů pro oběti trestných činů s jasně vymezenou působnosti.
„Ačkoli pomoc obětem trestných činů zajišťuje v různé míře i oblastí řada státních i nestátních subjektů, jejich působení není institucionálně koordinováno v rámci uceleného systému. Oběti tak často čelí roztříštěnosti systému, nedostatku informací a obtížné orientaci v nabídce pomoci, což může vést k nežádoucím důsledkům, včetně sekundární viktimizace,“ stojí ve zdůvodnění.
Proto je právě podle ministerstva vhodná Probační a mediační služba. „Podpora obětí trestných činů je součástí poslání Probační a mediační služby již od jejího vzniku,“ argumentuje v důvodové zprávě.
