Článek
/Od zvláštního zpravodaje ve Spojených státech/
Je půl páté ráno a před pobočkou lékařské organizace BHG, která mimo jiné vydává Oxycontin, narkotikum proti bolesti, se shromáždilo odhadem sto lidí. Ve tmě, chladu a husté ranní mlze vypadají jako přízraky.
Nikdo nemluví, občas si jen někdo odkašle, někdo jiný zamručí. Než se rozední, bude toto rozlehlé, teď zcela osiřelé parkoviště ve městě Hazard ve východní části Kentucky plné aut, většina lidí ve frontě bude už dávno pryč.
Léky jako cesta z nudy
Kdysi tam postával i zdejší rodák Ryan Sampsell. I on totiž potřeboval Oxycontin, jenž se nakonec stal metlou zdejší populace.
Podobně jako mnohé další ho sem totiž nevedla touha utišit fyzickou bolest, nebo vidina zisku (někteří nesnáz jen předstírají a lék následně prodávají). Ryan začal medikament brát z čiré nudy a deprese.
Neměl co dělat a v hlavě se mu nerodily, jak říká, ani žádné velké sny. Jeho psychické rozpoložení přitom využil jeden nejmenovaný drogový překupník.
„Dostal mě na Oxycontin jeden chlap kousek dál odtud v oblasti, které říkáme Bowling area, bylo mi čtrnáct, “ říká mi tento dnes sedmatřicetiletý muž.
Ptám se ho, proč tu lidé postávají už tak časně zrána. „Jedou potom rovnou do práce, často v jednom autě několik sousedů, aby ušetřili. Pak tu jsou další, kteří si lék vyzvednou a následně ho prodávají,“ řekne a po krátké pauze dodá: „No a někteří se za svou závislost stydí a nechtějí, aby je někdo dobře viděl.“
Ryan dnes na parkoviště jezdí z jiného důvodu. Zhruba o sto metrů dál je posilovna, kam chodí denně cvičit.
Tvrdí, že je „čistý“ už deset let. Je na něm vidět, že žije zdravě. „Pěstuju si v horách svou vlastní zeleninu, brambory,“ svěří se. Zdá se, že jeho život dostal řád a směr. Už několik let pracuje jako zdravotní bratr, zaměstnání, jež mu zajišťuje solidní živobytí.
Ryan Sampsell téměř každý den cvičí v místní posilovně.
V posilovně je zapsáno na 700 lidí, což těší Blayna Hardyho. Tento třiatřicetiletý muž, který pracuje na zdejší radnici jako ekonomický konzultant, místní obyvatele rozděluje do dvou táborů: Na ty aktivní, dynamické, kteří se snaží i přes tvrdé ekonomické podmínky něco dělat, a pak ty odevzdané, líné a do sebe uzavřené.
„Celý den jen tak posedávají ve svých domech, cpou se nezdravým jídlem a koukají na televizi. Mnozí z nich berou opiáty,“ popíše „pasivní“.
Fentanyl v USA
Fentanyl tlumí centrální nervový systém a způsobuje totální kolaps organismu. I nepatrné množství má obrovský vliv na organismus člověka – lehce vede k předávkování a smrti. V kombinaci s jinými drogami, jako je kokain nebo heroin, se riziko velmi zvyšuje.
Podle agentury Reuters na předávkování fentanylem zemřelo za posledních deset let na 400 tisíc Američanů včetně několika známých osobností. Patří mezi ně například multiinstrumentalista Prince, rockový hudebník Tom Petty nebo rapeři Mac Miller, Coolio a Lil Peep.
Není to jen soud. Blayne ví, o čem mluví. Před prací na radnici totiž objížděl zdejší domácnosti jako expert na neurologické poruchy, testoval lidi, aby jim pomáhal předejít epilepsii, mrtvicím či sledoval, zda dotyčný člověk snad netrpí příznaky Parkinsonovy či Alzheimerovy nemoci.
„Já si užil své. Útočili na mě vzteklí psi, někteří lidé mi nadávali a byli na mě sprostí, mnozí žili v úplném rozkladu,“ vzpomíná.
Blayne Hardy dělí obyvatele města Hazard na aktivní a pasivní. Ti druzí podle něj často propadají opiátům.
Na vlastní oči přitom sledoval celou řadu drogově závislých. Vedle Oxycontinu to byl hlavně fentanyl, opiát, jehož komponenty vyrábějí v Číně, aby ho následně mexické kartely pašovaly do USA. Fentanyl dnes patří k droze, která má v Americe na svědomí nejvyšší počet obětí.
„Fentanyl je droga chudých, tady nenajdeš kokain a lidé by na něj ani neměli,“ poznamená Blayne.
Kartely vycítily poptávku
Každopádně kvůli pašování kokainu a rovněž fentanylu Donald Trump zahájil vojenské útoky proti lodím údajných drogových překupníků a už týdny hrozí dokonce údery uvnitř Venezuely, kde má mimo jiné operovat takzvaný Kartel Sluncí, v jehož čele má stát sám venezuelský socialistický vůdce Nicolás Maduro.
Americké operace proti kartelům z Venezuely
Americký prezident Donald Trump nevylučuje přímý útok na venezuelské území, už od konce léta přitom Spojené státy útočí na čluny v Karibském moři a východní části Tichého oceánu, které podle Washingtonu slouží k pašování drog. Při úderech ke konci listopadu zemřelo už přes 80 lidí.
USA v oblasti výrazně posílily svou vojenskou přítomnost, jejich síly v regionu výrazně převyšují venezuelské kapacity.
Členové americké administrativy se nevyjadřují jednoznačně o cílech případné operace proti Venezuele. Může jim jít pouze o rozbití drogových kartelů, ale nevylučují ani snahu o svržení režimu socialistického prezidenta Nicoláse Madura.
„Kartely jsou tady u nás v Kentucky a věřím, že i v dalších oblastech Appalačie. Vycítily, že je tu poptávka,“ říká Blayne s odkazem na Appalačské pohoří, kam patří hned několik států Unie včetně jeho rodného Kentucky.
Podle něj a dalších lidí ve městě ale opioidovou krizi začal právě Oxycontin. Řada obyvatel Hazardu pracuje manuálně, někteří přitom stále v dolech. Opiát přitom ulevuje právě od fyzické bolesti, lék tak začali obyvatelé Hazardu masivně vyhledávat.
A lékaři tento legální medikament předepisovali. Problém byl a je v tom, že jeho časté používání vede k závislosti a v nejhorším případě dokonce i k předávkování.
„Našli se doktoři, kteří na tom neuvěřitelně vydělávali. Dokázali získat tuny Oxycontinu a pak to tady v Hazardu a jinde prodávali jako diví,“ tvrdí Blayne Hardy.
Městečko Hazard ve východním Kentucky bylo kdysi prosperující uhelnou enklávou.
Vezme mě do čtvrti s názvem Hospital Hill. Sousedství se nachází vysoko nad údolím, kde se rozkládá centrum Hazardu a jeho přilehlé části.
Blayne mi ukazuje dům jednoho takového lékaře-šarlatána. Je to obrovská vila, jež má mít desítky ložnic. Dotyčný je údajně za svou nelegální činnost ve vězení. Hospital Hill je každopádně takovým malým Beverly Hills města Hazard. Jsou tu velké bytelné vily za desítky milionů dolarů.
„Žijí zde potomci bývalých majitelů dolů a lidí, kteří v době uhelného boomu zastávali vysoké pozice,“ vysvětluje Blayne s tím, že město nabízí až„obscénní“ sociální propast.
„Tihle lidé si létají v soukromých tryskáčích na sushi do New Yorku nebo na pláž na Floridu, zatímco dole v údolí jsou lidé bez tekoucí vody a se špatným přívodem elektrické energie,“ konstatuje.
Na důkaz svých slov stočí svůj džíp po serpentinách do čtvrti Combs, jež má pověst té nejdrsnější. Nacházíme tu řadu polorozpadlých obydlí, na pozemcích se povaluje harampádí z náhradních automobilových dílů, odpadků, plastu, zrezlého nářadí a podobně.
„Když tě ovládne droga, přestaneš se o sebe starat a je ti úplně jedno, jak vypadá tvé okolí,“ prohodí můj průvodce.
Vrací se ke své úvaze o aktivních a pasivních. Ukáže přitom na muže na verandě jednoho z domů s propadlou střechou, jako by trámy nějaký obr zatlačil gigantickým prstem dovnitř. Muž na verandě sedí ve svém pyžamu, vypadá rezignovaně. „Oni takhle chodí oblečení klidně i do obchodu, nebo když si jedou natankovat benzin,“ vykládá Blayne.
Nadávky kvůli renovacím města
Dodá, že se mu přitom tento typ lidí posmívá, když vidí, jak je on sám upraven, s tričkem zasunutým v kalhotách. „Pokřikují na mě, že se oblékám jako homosexuál. Podobně prý tito „horalové“ hodnotí centrum Hazardu, kde v poslední době vzniklo barevné graffiti a nový parčík s amfiteátrem.
„Prý se my na radnici snažíme z celého Hazardu dělat hnízdo homosexuálů,“ podělí se o svou zkušenost a nevěřícně kroutí hlavou.
Tyto verbální útoky Blayne Hardy zčásti bere jako ventil. „Spousta lidí tady ztratila důstojnost. Na druhé straně je na každém z nás, jak se z toho dostat. Podívej třeba na Ryana,“ připomene muže, kdysi závislého na drogách, který dnes nevynechá snad žádný den v posilovně.
Do tělocvičny naopak nechodí Zack Robertson. Žádnou sklíčeností ale netrpí a drogám se vyhýbá. Neodpustí si jen cigarety.
Pohybuje se tak někde mezi dvěma světy, které vytyčil Blayne Hardy. Zack je sice právě nezaměstnaný, na život v Hazardu ale nahlíží pozitivně. „Je tu život jako v nebi, pravda, občas ho střídá peklo, je to ale můj domov,“ vyzná se.
Zack Robertson ukazuje své „irské tetování“.
I on zde zná kdekoho s drogovými problémy či minulostí.
Je tedy dobře, že Donald Trump nechává zabíjet drogové překupníky v Karibském moři a Tichém oceánu? Zack pokrčí rameny, ale nakonec mi odpoví.
„Jde o to, že Američani, zvlášť tady na venkově, na drogách ujíždí. Trump by musel těmto lidem nabídnout nějaké uplatnění. Tvrdí, že přivede zpět manufaktury a nechá otevřít doly. To by bylo skvělé, ale moc tomu nevěřím. Takže si myslím, že nevyřeší ani problém drog.“
Hory už jen šumí
Jako dítě z přilehlých horských hřebenů snad každý den slýchával hukot vrtaček, těžebních strojů a kompresorů. Občas mu zatrnulo při výbuchu dynamitu. Teď z hor přichází nanejvýš jen šum listí a praskání větví.
Zack tvrdí, že jeho drogou jsou právě zdejší lesy a hory. „Když jsem na dně, tak si vezmu batoh a vyrazím do hor, tam se hned cítím velký, protože jsem součástí majestátnosti zdejších hor.“
Usměje se a řekne: „Teď ze mě promluvilo to nebe.“
Ví, že bude muset brzy najít práci, aby byl schopen splácet účty a uživit se. A nechce, jak říká, spadnout do pekla drogové závislosti.
