Evropou po stopách Franze Kafky: Utíkal před snoubenkou, miloval Itálii

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když měl dovolenou, tak vyrazil k italskému jezeru Garda, obdivoval honosné hotely u jezera Lago Maggiore. V Benátkách si užíval na pláži, na předměstí Drážďan obdivoval první německé zahradní město Hellerau a prožil letní romanci ve Výmaru.

Prozkoumejte s námi historii autentických kafkovských míst. Vypátrali jsme místa, kde spisovatel trávil své volné dny. Můžete se podívat, jak vypadala tehdy a jak vypadají dnes. A přečtete si, jaké dojmy si Kafka poznamenal do svých cestovních deníků na dopisů blízkým.

První práce, kterou Franz Kafka sehnal, vypadala velmi slibně. V roce 1907 získal místo u mezinárodní pojišťovny Assicurazioni Generali. Firma měla ředitelství v italském přístavním městě Terst, ovšem jedna z jejích poboček byla v Praze. Honosná budova bývalé pojišťovny dodnes stojí na rohu Václavského náměstí a Jindřišské ulice. Fotograf Jan Jindra v roce 2002 identifikoval Kafkovu kancelář podle dvou textů, kde literát líčí cestu členitou budovou. Dnes už je původní jen fasáda, uvnitř jsou moderní kanceláře.

Kafka se záhy po nástupu do práce začal učit italsky, protože snil o tom, že bude brzy přeložen do Terstu. Sen o kanceláři s výhledem na moře se mu nesplnil, ač jeho nadřízení o této možnosti referovali do Terstu. Jak se píše v prvním díle biografie Franze Kafky od Reinera Stacha: „Máme v úmyslu vyškolit dr. Franze Kafku speciálně pro odvětví životního pojištění a pak ho uplatnit v zahraničních službách.“

Franzovi vadilo, že musel v pražské kanceláři pracovat od pondělí do soboty a měl nárok jen na čtrnáct dnů dovolené jednou za dva roky. Po deseti měsících dal výpověď. A jak vypadá sídlo pojišťovny Generali v Terstu? Skutečně je jen pár kroků od moře!

Vloni v Terstu otevřeli Literární muzeum, kde můžete vidět faksimile Kafkova životopisu z archivu pojišťovny Generali a ilustrace terstských umělců, které pražský literát inspiroval.

Na podzim 1909 Franz Kafka, jeho nejlepší přítel Max Brod a Maxův bratr Otto vyrazili na dovolenou do severní Itálie. Jejich cílem bylo město Riva u jezera Garda. Franz a jeho přátelé prozkoumávali malebný přístav v Rivě a vydali se na výlet na hrad Toblino v nedaleké obci Madruzzo. Právě odtamtud je málo známá fotografie Kafky s Ottou Brodem.

Nejvíc času ale trávili u jezera. Jejich zálibu v koupání líčí Brod v životopise Život plný bojů: „Koupávali jsme se v lesních potocích – neboť Kafka i já jsme byli podivně přesvědčeni, že se krajiny nezmocníš, dokud s ní přímo fyzicky nenavážeš spojení koupelí v jejích živoucích a proudících vodách. Tak jsme později putovávali i Švýcarskem, ověřujíce si v kdekterém dosažitelném jezeře své plavecké umění.“

Podruhé Kafka přijel do Rivy na konci září 1913. Tedy spíš utíkal před problematickým vztahem s přítelkyní Felicí. Cestoval sám, našel si ubytování ve vyhlášeném sanatoriu doktora Hartunga von Hartungen. Nikoliv proto, že by se cítil nemocen, ale chtěl si vyzkoušet některé z tehdy populárních procedur pro milovníky zdravého životního stylu. V nabídce byly například rašelinové koupele nebo sluneční lázeň. Kafka si užil i krátké romantické intermezzo s tajemnou „Švýcarkou“.

Poté co se vrátil zpátky do Prahy, napsal Felici pokorný dopis: „Myslím, že teď musím být naprosto pravdivý a že Ti musím říci něco, o čem se až dosud v podstatě nikdo ode mne nic nedověděl. V sanatoriu jsem se zamiloval do jedné dívky, bylo to dítě, asi 18 let, Švýcarka, která však žije v Itálii u Janova, pro mne tedy bytost dokonale cizí, cizí, zcela nehotová, ale podivuhodná, navzdory své churavosti velice vzácná a opravdu hluboká.“

Riva na Kafku zapůsobila natolik, že ještě v roce 1916 dokázal přesně vykreslit výhrůžná skaliska nad městem a rybářské loďky připomínající převozníky do podsvětí. Dojmy z tohoto města vylíčil v povídce Lovec Gracchus.

Na přelomu srpna a září 1911 měl Kafka třítýdenní dovolenou. Na cestách ho znovu provázel jeho nejlepší přítel. Oba své postřehy zapisovali do cestovních deníků, které později vyšly knižně, a díky tomu můžeme porovnat jejich zážitky. Přes Švýcarsko se vydali do Itálie k Lago Maggiore.

Vystoupili ve městě Stresa, o kterém Brod napsal bratrovi: „Tady jsme konečně našli místo, kde se dá koupat jako v Rivě (samozřejmě v přírodě). Mohl bys zbohatnout na zřizování koupališť. V celém jezeře Maggiore, které má nejkrásnější, rovné, písčité pobřeží, nenajdeš jediné. Není to neuvěřitelné?“ Brodovi se jedno místo na břehu jezera zalíbilo natolik, že ho nakreslil do cestovního deníku.

Podle této předlohy je lze vypátrat a při té příležitosti se podívat do noblesního hotelu Regina Palace, o kterém Brod napsal: „Nad každou lóží svítilna (divadelní lóže). Protože světlo, které je člověk uvyklý vidět svítit z oken, tu osvětluje jen bílou zeď, neobydlenou, hotel působí dojmem opuštěnosti. Žár ohně. – Co osvětlují tyto bohaté řady svítilen? Vlastní pokoj, i když chce mít člověk tmu. […] Skleněnými okny za temnou zahradou (v níž nezřetelně rozmlouvají skryté skupinky hostí) je vidět do světlého salonu s rudými koberci, v hranatém proskleném sloupci uprostřed stoupá výtah. Zahrada na této straně ulice s palmami u jezera úplně setmělá. Prostor pro nevěru a svádění za krásné noci.“

Kafka si vždy vybíral hotely blízko hlavních turistických atrakcí. Když v roce 1913 přijel do Benátek, tak bydlel jen pár kroků od slavného náměstí svatého Marka v hotelu Gabrielli Sandwirth. Tento hotel si oblíbila především německá a rakouská klientela. Nabízel nejen kvalitní ubytování na benátské promenádě, ale především tradiční německou kuchyni. Kafka zde strávil několik dní, aby si odpočinul od neklidného vztahu se svou přítelkyní Felicí. Původně měli jet na romantickou dovolenou do Benátek společně, ale protože se opět pohádali, Franz se vydal do města na laguně sám.

Zamířil na plovárnu na Lido, odkud je doposud jediná známá fotografie rozesmátého Kafky na pláži. Franz napsal svému nejlepšímu příteli z hotelu: „Teď mi hledí oknem dovnitř nějaký chlapec s krásným gondoliérem. […] Teď jsem v Benátkách. Kdybych nebyl tak těžkopádný a smutný, neměl bych dost soběstačnosti a síly, abych se Benátkám postavil. Jak krásné jsou a jak je u nás nedoceňujeme! Zůstanu tu déle, než jsem zamýšlel. Je dobře, že jsem sám.“ Ještě nedávno byl v hotelové jídelně nábytek z doby, kdy tam večeřel Kafka. Nyní tam už sice není, ale stále se můžete pokochat stejným výhledem. Po několika letech rekonstrukce se totiž Hotel Gabrielli koncem srpna otevírá.

Kafka dostal výlet na Helgoland na severu Německa za odměnu po úspěšném složení maturitní zkoušky v roce 1901. Tentokrát cestoval se svým oblíbeným strýcem Siegfriedem Löwym. Zcela jistě obdivovali téměř padesát metrů vysokou skálu Lange Anna, která byla původně spojena s ostrovem kamenným obloukem. Ten se ale v roce 1860 zřítil a vznikla svérázná mořská scenérie.

Společně si povídali pravděpodobně o novinkách v medicíně, které Siegfried bedlivě sledoval. Byl lékař, ale kromě klasické medicíny se zajímal o tehdy tolik populární zdravý životní styl. Přibývalo lidí ze středních a vyšších vrstev z měst, kteří řešili dlouhodobé zdravotní potíže vyplývající mimo jiné z nedostatku pohybu a nekvalitní stravy. Jako protiváha vzniklo sociální hnutí Lebensreform. Jeho příznivci zakládali sanatoria – centra zdravého životního stylu, kde se nabízela zdravá strava, cvičení na louce nebo sluneční lázně. A právě taková místa Siegfried doporučoval svému synovci. Nikoliv kvůli tomu, že by byl Kafka nemocný, ale proto, že ho lákalo zkusit něco nového.

Jeden z prvních výletů za zdravým životním stylem absolvoval Kafka v roce 1903, kdy jel do Drážďan. Strávil zhruba dva týdny v sanatoriu doktora Lahmanna, kde si vyzkoušel mimojiné vegetariánskou stravu, kterou později doporučoval svým příbuzným a přátelům. O devět let později se Kafka vrátil do Drážďan, protože ho zajímalo, jak funguje Hellerau - první zahradní město v Německu. V roce 1909 jeho výstavbu inicioval podnikatel Karl Schmidt, který vlastnil firmu Deutsche Werkstätten für Handwerkskunst.

Centrem Hellerau byla (a dodnes je) impozantní budova Festspielhaus, kde se konají taneční, divadelní a hudební akce. Jsou tu stále i domy a domky, uprostřed zeleně, kde bydleli zaměstnanci výše zmíněné firmy. Kafkovi imponoval inovativní koncept místní školy s individuálním přístupem k žákům a jejich přirozenému projevu. V rozvrhu měli například výrazový tanec. Způsob výuky na hony vzdálený tomu, co Kafka zažíval, když chodil do klasického gymnázia, kde musel poslouchat sáhodlouhé výklady a poslušně sedět v lavici.

Na Hellerau vzpomínal i po letech, kdy toto místo doporučoval sestře Elli, aby tam poslala svého syna „Milá Elli, […]. Cožpak nechápeš, jaké štěstí se tu nabízí? Nebo víš snad o nějaké lepší možnosti výchovy? Existují radikálnější, osobitěji vedené, možná známější školy, např. Wickersdorf, ve vzdálenějších cizích zemích existují oslnivější, neobvyklejší školy, které je odtud možné jen těžko posuzovat, existují nám příbuznější a možná významnější školy v Palestině, ale méně vzdálená a méně riskantní určitě žádná jiná než Hellerau. […] Přijímají i sedmileté, mají tam přece tři ročníky předškolní přípravy. […] Deset let je málo, ale v některé situaci to může být vysoké stáří, deset let bez tělesného cvičení, bez péče o tělo, v blahobytu, […]“

Na přelomu léta a podzimu 1917 měl Kafka zdravotní problémy. Když mu lékaři diagnostikovali tuberkulózu, udělal něco velmi nečekaného. Na místo toho, aby se jel léčit, zamířil do obce Siřem na Žatecku. Toužil po klidu a čerstvém vzduchu. Následoval tam svou sestru Ottlu, která se starala o rodinné hospodářství. Jejich příbuzní měli v obci několik domů na návsi. Ten, odkud Kafka pozoroval cvrkot, sice již nestojí, ale jinak je většina statků původních.

Kromě velkých statků tam najdete stále také kostel na návsi i barokní sýpku nad vesnicí. Setkala jsem se s pamětnicí, jejíž rodina vlastnila statek, o kterém Kafka píše v dopise svému příteli Oskaru Baumovi. Pražský literát doufal, že si v klidu odpočine, ale záhy zjistil, že život na návsi je dost hlučný. Iritoval ho „hluk“ klavíru i vrkání, které se ozývalo z holubníku z protějšího domu.

„S životem zde jsem spokojen… Klid ovšem, na který se obzvlášť ptáš, není ani tady, a já ho už v životě přestanu hledat. Mám sice pokoj v tichém domě, ale naproti je jediný klavír v celých severozápadních Čechách, umístěný ve velkém statku, jehož zvířata řvou jedno přes druhé. Ráno kolem mne jezdí téměř všechna spřežení ze vsi a všechny husy běhají tudy k rybníku. Nejhorší jsou však dva klepáči neznámo kde, jeden klepe na dřevo, jeden do kovu… Přesto a přes leccos dalšího do Prahy nechci, ani trochu.“

Kafka prožil v Siřemi téměř osm měsíců. V dopisech přátelům líčil, jak se chodí polonahý slunit na návrší nad vesnicí nebo prozkoumává okolní chmelařskou krajinu. Kafka nerad vysvětloval, kde se odehrávají jeho literární příběhy, ale když si tuhle obec pořádně projdete, tak pochopíte, proč Siřem mohla být jedním z inspiračních zdrojů Kafkova románu Zámek, který začíná takto: „Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek. Dlouho stál K. na dřevěném mostě vedoucím od silnice ke vsi a díval se nahoru do zdánlivé prázdnoty.“

A na závěr ještě jeden dovolenkový tip. Vydejte se po stopách Kafky a Maxe Broda do Výmaru v Durynsku. Většina míst, která tu na začátku prázdnin v roce 1912 viděli, stále existují. Hned po příjezdu zamířili Franz a Max na náměstí Frauenplan. Vévodil mu Goethův dům, kde věhlasný literát prožil padesát let. V následujících dnech se procházeli v nedalekém parku. Dodnes tam stojí Goethův zahradní domek, kam docházel, když chtěl mít klid na psaní. Nemohli vynechat ani nádhernou rokokovou knihovnu vévodkyně Anny Amálie.

Z literárního putování se osmadvacetiletý Franz přesměroval na něco, nebo spíš někoho jiného. Zaujala ho šestnáctiletá Margarethe (Greta) Kirchnerová, dcera správce Goethova domu. Franz chodil sem a tam v uličkách poblíž Frauenplanu a doufal, že ji „náhodou“ potká. Dohromady spolu strávili jen pár hodin, ale něco jim přeci zůstalo na památku – společná fotografie. Letní okouzlení Kafku brzy přešlo, protože už myslel na další dobrodružství.

Z Výmaru odjel do ráje vyznavačů nudismu – do sanatoria Jungborn v německém Harzu, kde milovníci zdravého životního stylu cvičili na louce, aby si protáhli ztuhlá těla. Dnes jsou v místech bývalého sanatoria repliky dřevěných domků a naučná stezka o historii Jungbornu. Kafka si do cestovního deníku zapsal: „Můj domek se jmenuje Ruth. Prakticky zařízený, 4 malá okna, 4 velká, 1 dveře. Dost ticho. Jen v dálce hrají fotbal, ptáci hlasitě zpívají, přede dveřmi mi leží několik naháčů. Všichni až na mě bez plavek. Krásná svoboda. V parku, v čítárně atd. jsou k vidění pěkné, buclaté nožky.“

Autorka čerpala informace z knihy S Kafkou na cestách, kterou napsala.