Před 110 lety rozsévala smrt. Teď Protržená přehrada kypí životem

Důkazem, že všechno zlé může být i pro něco dobré, se stala Protržená přehrada na Bílé Desné. Katastrofa z 18. září 1916 si vyžádala 67 lidských životů, kvůli záplavové vlně ztratilo práci přes tisíc lidí, o obydlí jich přišlo přes tři stovky. Ničivý živel smetl také školu, brusírny, pilu nebo hasičskou zbrojnici.

Pietní místo uprostřed nádherné horské přírody, které přehradu připomíná, však přitahuje v posledních letech do Jizerských hor mnohem více výletníků než dříve.

„Jako vodní dílo přehrada selhala, ale její turistický význam díky současným úpravám vzrostl. Přehrada by měla Desenskému údolí aspoň zčásti vrátit, co mu kdysi vzala,“ říká desenská kronikářka Dana Nývltová. „Pořád nám samozřejmě připomíná obrovskou tragédii z roku 1916, ale zároveň se stala místem plným života.“

Slova Dany Nývltové potvrzují naměřená data. „Protrženou přehradu navštíví nyní ročně kolem dvou set tisíc turistů. V roce 2015 prošlo kolem počítadla zhruba čtyřikrát méně lidí,“ tvrdí Jaroslav Zeman, starosta Albrechtic v Jizerských horách, na jejichž území se rozkládá Protržená přehrada. Řada lidí sem jezdí také na elektrokolech, které se rozmohly v posledních letech.

Zeman si dlouho přál, aby se zařadila mezi nejnavštěvovanější památky v Česku. V roce 2013 se domluvil s Lesy České republiky, Povodím Labe, městy a obcemi na Tanvaldsku a s Chráněnou krajinnou oblastí Jizerské hory na velké proměně místa.

„Když jsme začali s úpravami, chtěli jsme, aby se změnil pohled veřejnosti na Protrženou přehradu. Tenkrát se na ni lidé při svých pobytech v Jizerkách podívali jen občas. Teď cestuje hodně z nich do našich hor právě kvůli Protržené přehradě.“

Před 13 lety obnažili dřevorubci zarostlou hráz a velký kus dna, kde vykáceli mohutné smrky. Povodí Labe dalo na zkrášlení zbytků přehrady skoro milion korun. Kromě jiného opravilo šoupátkovou věž na hrázi. „V jejím okolí vznikla naučná stezka s panely, obsahujícími dobové snímky a texty o obrovském neštěstí v údolí Bílé Desné,“ prohlašuje desenský starosta Jaroslav Kořínek.

V roce 2016 lesníci zrekonstruovali cestu, jež stoupá od města Desná údolím řeky až k Protržené přehradě. Desenská radnice tam umístila informační tabule. V roce 100. výročí pohromy vyrostl pod Protrženou přehradou pomník obětem. Studenti a profesoři z umělecké průmyslovky v Jablonci nad Nisou na něj použili dvoutunový kamenný blok, který se vyvalil z přehrady po jejím protržení.

Oblastní ředitel Lesů České republiky Ludvík Řičář a jeho kolegové vybrali pro pomník klidné místo, kudy neproudí během pěkných letních dnů davy. Pomník obepínají kovové pásy se jmény obětí.

Na Protržené přehradě přibyly vyhlídkové plošiny, schody a můstek přes Bílou Desnou. Lesníci tam postavili dřevěnou útulnu, bez níž by Protržená přehrada byla méně oblíbená. Nevelká horská chata má kryté zápraží pro případ psího počasí a hlavně se v ní ukrývá bufet s občerstvením.

Když tam není obsluha, mohou si návštěvníci koupit něco k snědku ze samoobslužného boxu a sami si i natočit pivo a Kofolu do kelímků. Sudy se chladí vedle útulny v zamřížovaném kamenném sklepě, vyhloubeném do meze pod cestou.

Půllitr jedenáctky vyjde na 40 korun. Chybí tu signál mobilních operátorů, a tak nájemce útulny poskytuje možnost zaplatit QR kódem nebo na číslo účtu.

„Útulna je pro Protrženou přehradu strašně důležitá,“ upozorňuje Zeman. „Z vlastní zkušenosti vím, že rodiče dostanou často děti na horské túry, jenom když je dovedou někam, kde je něco dobrého k jídlu a k pití.“

Útulna vznikla na základech bývalé Krömerovy boudy, vystavěné u torza přehrady v roce 1917. Od roku 1926 poskytovala kromě restauračních služeb také ubytování. V prosinci 1945 však shořela.

Dlouho se myslelo, že ji zapálili členové Revolučních gard, kteří dostali za úkol udržovat pořádek v poválečných Sudetech. Místo toho však často rabovali německé majetky, mezi něž patřila rovněž Krömerova bouda. Někdo naopak přisuzoval její zánik Werwolfům, fanatickým nacistům, pokračujícím v Jizerských horách v boji navzdory porážce Německa.

„V souvislosti s úpravami na Protržené přehradě jsme se často zmiňovali také o Krömerově boudě a odehrálo se něco neuvěřitelného. Mému známému novináři se v červnu 2016 přihlásil Petr Pavienský, majitel penzionu v Janově nad Nisou, a po sedmdesáti letech mu napsal, co zavinilo požár,“ podotýká starosta Zeman.

Prozradil, že chata shořela kvůli nehodě, která se stala jeho otci a kamarádu Oldovi, velkým turistům a milovníkům Jizerských hor. Při cestě z Jablonce na Malou Jizerku se rozhodli přenocovat ve své oblíbené opuštěné boudě u Protržené přehrady.

Zatopili si v kamnech, dali si na ně ohřát konzervu z americké pomoci UNRRA a vyrazili do lesa pro dřevo. Když se vraceli zpátky, uslyšeli ránu. Konzerva na kamnech totiž vybouchla a kolem se rozstříkl rozpálený tuk. Dřevěná Krömerova bouda byla prý za chvíli v plamenech.

Desenská kronikářka Dana Nývltová, bývalá učitelka dějepisu a češtiny, sepsala o neštěstí knihu. Její bádání v archivech vedlo k upřesnění počtu obětí, vydané publikace jich dříve uváděly 62. Nývltová zjistila ze soudního spisu, že jich bylo 65 a další dva lidé podlehli svým těžkým zraněním v tanvaldské nemocnici 20. září a 24. října 1916.

Nývltová objevila také údaje o původním německém textu na balvanu v Desné, který smetla voda do údolí a stal se památníkem katastrofy. O vznik památníku se zasloužil v roce 1937 akademický malíř a sochař Adolf Schnabel, jemuž povodňová vlna zdevastovala dům i s ateliérem, kde uchovával své obrazy a sochy. Nápis na balvanu od desenského učitele Huga Simma poskládali za 240 hodin z 10 tisíc kamínků Schnabel a jeho manželka.

V roce 1946 zmizela z památníku německá deska a nahradila ji nová, s českým textem. Dnes už je na místě třetí česká deska v pořadí.

Nývltová do knihy zahrnula svědectví o výšce vlny, jež se řítila z hřebenů Jizerských hor na Desnou. Svědci ji popisovali jako třicet metrů vysokou vodní stěnu, plnou kamení a větví, která převyšovala vzrostlé smrky. Mluvili o ní jako o pohyblivé hoře s výškou dvouposchoďového domu, poskládané z tisíců kmenů, klád, trámů, prken, obrovských balvanů, písku a bahna.

Kronikářka zaznamenala i vzpomínku vikáře Eduarda Gnendigera z Desné: „Strašná zvěst o protržení přehrady otřásla poklidným ovzduším desenského údolí okolo 16. hodiny… Nikoho ani nenapadlo, že se v následujících 20 minutách promění krásné desenské údolí v písečnou a bahnitou spoušť pokrytou hromadami sutin… Nikdo však netušil, jaké nebezpečí z protržené hráze hrozí. Obyvatelé Desné zažili v uplynulých letech řadu povodní. Znali hukot rozbouřených vod v korytě říčky… Do značné míry uklidnění, vyměňovali si názory na stávající situaci, když v tom okamžiku to přišlo. Strašné, ohromující, zničující…“