Článek
Pelhřimov je významným průmyslovým centrem Vysočiny. A při průjezdu městem je to na něm celkem znát. Dlouhá javorová alej na jihozápadním okraji města je ale bránou do úplně jiného světa. Navede nás přímo do Květinové farmy Hany Neckářové, která na ní společně se svými dětmi hospodaří s respektem k přírodě a ekologicky.
Pěstuje zde sadbu, bylinky, řezané i jedlé květiny a od jara také microgreens (česky mikrobylinky), se kterými letos rovnou vyhrála v soutěži Nejlepší biopotravina roku pořádané PRO-BIO Svazem ekologických zemědělců.
Mikrobylinky jsou miniaturní verzí běžné zeleniny a bylin pěstovaných z různých semen. Sklízejí se v rané fázi růstu, kdy mají nejvyšší koncentraci vitaminů, minerálů a antioxidantů. A také chuti. Jejich využití v gastronomii, zejména té nejvyšší, je trendem posledních let. Na talířích neplní pouze roli ozdoby, kuchařům umožňují vytvářet i nečekané chuťové kombinace či podtrhnout charakter pokrmu.
Bio potravinou roku jsou mikrobylinky od Hany Neckářové z Květinové farmy v Pelhřimově.
Ty od Hany Neckářové jsou raritní právě tím, že mohou nést označení „bio“. „U nás je existence biokvality vázaná na určitý pozemek, na určitou parcelu, která je v registru ekozemědělství a podléhá kontrolnímu orgánu, takže to pěstování je přímo svázané s půdou tady,“ vysvětluje majitelka Květinové farmy a odkrývá dvě pařeniště s mikrobylinkami, které má na své permakulturní zahrádce.
V praxi to pro ni znamená, že své oceněné mikrobylinky může pěstovat pouze sezónně, čímž se liší od většiny jiných pěstitelů, kteří je nejčastěji pěstují v halách hydroponicky nebo v substrátu. Tady rostou hezky vedle sebe v záhonku. Celkem 12 druhů, včetně zelí, brokolice, ředkvičky, kedlubny, hrášku nebo slunečnice.
K návštěvě paní Neckářové jsme si zrovna vybrali deštivý den, i proto jsou bylinky zakryté. „Nemají rády vodu shora ani přímé slunce. Když svítí, tak na nich máme síť a na noc, nebo když je chladno, je zakrýváme plstí. A když svítí sluníčko málo, tak jsou odkryté. Mají taky spodní závlahu,“ popisuje s tím, že právě vychytat rozmary počasí je na pěstování mikrobylinek to nejsložitější.
Mikrobylinky v režimu bio.
Ani jako zkušenou zahradnici ji ale u mikrobylinek nepřestane překvapovat jejich silná chuť. I tak drobné rostlinky totiž chutnají přesně jako hotová zelenina. Sama okusím lístek ředkvičky, která překvapí svěží štiplavostí, jež je stejná jako chuť čerstvé, jasně červené kulaté kořenové zeleniny.
K ekologii ji přivedla nemoc z povolání
Začít pěstovat mikrobylinky bylo pro Hanu Neckářovou logickým vyústěním jejích aktivit. Na stejném pozemku už hospodaří přes 30 let. Původně tady měla hlavně zakládku velkých stromů, se svým tatínkem se totiž věnovali především úpravám sadů, parků a zeleně kolem veřejných budov. Až později se začala věnovat více květinám a hlavně pěstovat v ekologickém režimu.
„Úplně prvním impulsem bylo, když se jedné z mých zaměstnankyň, která celý život dělala v zahradnictví a květinářství, před důchodem objevila nemoc z povolání způsobená chemickými látkami v květinách. Tehdy šla na vyšetření do Budějovic a tam jí zjistili alergii na látky, které jsou obsažené v květinách z konvenčního zemědělství,“ říká zahradnice.
Ve stejném období Neckářová také navštívila firmu Sonnentor v Čejkovicích, která pěstuje a zpracovává bylinky a koření z ekologického zemědělství. Jejich přístup ji natolik oslovil, že si ho osvojila také. A firmě dnes ke zpracování sama dodává sušený měsíček, chrpu a sléz a okvětní lístky slunečnice, které pěstuje na nedalekém poli. Část si nechává i pro sebe do čajových směsí, které si míchá přímo na Květinové farmě.
„Díky Sonnentoru máme vlastně i stoprocentní jistotu, že jsou naše rostlinky zdravotně v pořádku, protože nás každým rokem testují,“ říká s tím, že mnohdy totiž ani hospodáři, kteří pěstují bio, netuší, zda skutečně pěstují na zdravé půdě. „Jedna známá chtěla pro Sonnentor také pěstovat měsíček, tak si pronajala kus pole od pěstitele, který tam 12 let pěstoval v ekologii bio obilí, a teprve Sonnentor zjistil, že je v půdě stará zátěž, že je tam kontaminace nějakým pesticidem, která se neodbourá a bude tam desítky let,“ dodává jako příklad.
Květina z konvence na dort nepatří
Když procházíme ještě zbytek provoněného království, které i v šedý, deštivý den zdobí barevné květy jiřin, krásenek, cinií, třapatek nebo tabákovníku, pobízí nás, ať botanicky jedlé druhy klidně rovnou ochutnáme. A přitom mě překvapí, kolik z nich se skutečně dá sníst. Kromě zmíněných jiřin nebo krásenek jsou to například i begonie, jejichž květy chutnají kysele jako šťovík, nebo třeba muškáty.
Od toho, abyste si sami šli ke svým truhlíkům a ochutnali zmíněné výpěstky, ale odrazuje. „Jsou jedlé, když se s nimi zachází jako s potravinou. Pokud má někdo z bio semínka některou květinu vypěstovanou tak, že se k ní choval šetrně, že to nestříkal proti plísni, nestříkal proti mšicím, nechodí mu na ni kočky nebo psi, tak si ji může použít jako jedlou. Ale jinak je důležité říct, že květiny z klasického konvenčního květinářství určitě nepatří do styku s potravinami. Ani jako ozdoba na dort,“ upozorňuje.
Osvětu o bylinkách i jedlých květinách šíří i na školách. V zimě, když zahrada spí, dochází nejen na zahradnické školy, ale také na ty gastronomické, kde o rostlinách využitelných v kuchyni přednáší budoucím cukrářům a kuchařům.
Na Květinové farmě pěstují květiny na řez, jedlé květy i bylinky do čajových směsí.
Právě díky jedlým květům, které už pár let dodává místním cukrářkám i do okolních resortů, začala také s pěstováním mikrobylinek. Nápad jí vnukl šéfkuchař z restaurace v Resortu Svatá Kateřina, která je zařazena i v gastronomickém průvodci Gault&Millau. Při jedné z dodávek jedlých květů vyslovil i zájem o mikrobylinky. „A když už jsme to začali, tak jsme říkali, že s tím musíme pokračovat,“ říká majitelka Květinové farmy.
Jejich pěstování ale výrazně rozšiřovat neplánuje. I k jejich prodeji přistupuje šetrně. Semínka zaseje jen ve chvíli, kdy dostane objednávku. Vypěstovat mikrobylinky je poměrně rychlé. U kedlubny, hrášku nebo ředkvičky můžete výhonky sklízet za týden. Brokolice, bazalka nebo koriandr trvají o něco déle. Rostlinky by ale neměly být přerostlé a neměly by přesáhnout pět až osm centimetrů.
„Já nechci dodávat do Rohlíku, do Makra nebo jinam do velkých řetězců. Mám farmářský prodej a zajímá mne kontakt se zákazníkem a chci, aby lidé začali přemýšlet nejen o tom, jak jedí moje microgreens, ale že je v jejich okolí spousta dalších farmářů, kteří dělají maso, ovoce a zeleninu. A že má smysl nakupovat ve svém okolí, protože je hrozně důležité budovat místní komunitu,“ říká Hana Neckářová závěrem.
