Na Zrádce za deset tisíc. Proč se dnes reality show sledují jako fotbal

„Vaše pořadí je 2694.“ Takové hlášení se autorovi textu zobrazilo krátce po spuštění předprodeje vstupenek na premiéru třetí řady Zrádců. Nejde přitom o koncert popové hvězdy ani fotbalové derby. Tisíce lidí čekaly ve virtuální frontě na lístky na první epizodu televizní reality show. Ceny za vstupenku se přitom pohybovaly od 1990 až do 9990 korun.

Premiéru budou ve stejný večer promítat také kina po celé republice. Za 329 korun nabídnou první epizodu i přímý přenos následné talk show z Kongresového centra.

Po letech, kdy nás streamovací platformy naučily sledovat obsah kdykoliv, kdekoliv a často individuálně, se část publika dobrovolně vrací k pevnému času, společnému místu a hromadnému zážitku. A je za něj ochotná zaplatit nemalé peníze.

Z hlediska samotného obsahu působí několikatisícová vstupenka nesmyslně. Fanoušek platí za něco, co může ve stejný okamžik sledovat pohodlně z gauče. Z pohledu sportovního publika to ale až tak překvapivé není.

Televizní přenos nabízí lepší výhled, opakované záběry i studio. Přesto lidé míří na stadion, kde vidí méně a zaplatí více. Nekupují si kvalitnější obraz. Rozhoduje atmosféra, sounáležitost i FOMO – strach, že jim unikne událost, u které zkrátka musí být (nebo tedy v nich tento pocit alespoň vzbuzuje společnost).

Reality show si ostatně ze sportu půjčují už samotnou dramaturgii. Mají favority, outsidery, vyřazování i velké finále. Publikum se nehádá o obrannou sestavu, ale o to, kdo manipuluje, kdo hraje fér, případně který vztah přežije mimo vilu. Princip je však podobný: vybrat si stranu, rozebírat taktiku a společně čekat na výsledek.

Kino se v této logice mění ve stadion, bar ve fanouškovskou hospodu, aftershow v pozápasové studio a merchandising v obdobu klubové šály. Divákům jde hlavně o společný prožitek.

Sociologové mají pro podobné chvíle výraz kolektivní effervescence. Émile Durkheim jím už v roce 1912 popsal stav, kdy sdílená činnost a emoce vyvolávají v davu vzrušení a pocit sounáležitosti. Může jít o návštěvu sportovního utkání, sledování divadelní hry – nebo také o sledování Love Islandu nebo Zrádců v kině společně s dalšími fanoušky.

Cesta Zrádců do Kongresového centra začala podle režiséra Marcuse Kruga výrazně skromněji. První projekci uspořádali tvůrci v malém kinosále FAMU pro několik přátel. Následovala běžná kina a později multiplexy po celé republice. „Ten trend má jasný směr a zkoušíme, kam by to šlo dotáhnout,“ říká Krug. V sále pro přibližně 2700 lidí se podle něj společné reakce a emoce násobí.

Kongresové centrum ale nemá nabídnout jen větší projekční plátno. Před promítáním vznikne samostatná živá show, na které pracuje přes sto lidí. „Je to divadelní až muzikálová věc. Vzniká pro ni úplně nová hudba, budou v ní herci a mnoho dalšího, co jsme dokázali dostat na pódium,“ popisuje Krug. Právě doprovodným programem vysvětluje také cenu vstupenek.

„Viděl jsem kinosál brečet, smát se i tleskat vestoje. Jde z toho husí kůže,“ říká Krug. Domácí sledování proto označuje za „poloviční zážitek“. Hodnotu podle něj vytváří společná reakce publika, přítomnost soutěžících i následná debata.

Společné sledování televizních soutěží není nic nového. Vzpomeňme třeba na finále první řady Česko hledá SuperStar z června 2004. Na Masarykově náměstí v Říčanech, odkud pocházela Aneta Langerová, sledovala přímý přenos na dvou velkoplošných obrazovkách přibližně tisícovka lidí. Když Langerová zvítězila, následovaly oslavy připomínající úspěch národního týmu.

Podstatný rozdíl oproti dnešku spočívá v ceně. Promítání v Říčanech bylo bezplatnou místní oslavou. Dnešní televize potřebu společného prožitku plánují, profesionálně produkují a hlavně patřičně monetizují.

V prosinci 2024 se finále první řady Zrádců promítalo v kinech. Hlavní pražskou projekci doprovodili tvůrci a soutěžící a sály byly vyprodané. O rok později už kina uváděla každý díl a po projekcích následovaly debaty. Finále se vysílalo současně na Primě, prima+ a v 66 kinosálech ve 12 městech po celém Česku. Zájem o vstupenky při spuštění předprodeje byl enormní. Letos v červnu se přidal Survivor. Jeho první živé finále ve Foru Karlín se vyprodalo, přestože ho Oneplay současně nabízelo online.

Kongresové centrum představuje další posun. Tentokrát se neprodává pouze rozhodující finále, ale už zahájení sezony. Podobně jako ve sportovní lize může být událostí nejen poslední zápas, ale také slavnostní první kolo.

Tento princip převzala i slovenská Ruža pre nevestu, která začala letos na jaře každý týden promítat aktuální epizodu ve vybraném městě ještě před jejím uvedením na Voyo.

Projekt se postupně dostal do 11 slovenských měst. Sály byly opakovaně vyprodané. Sezona následně vyvrcholila promítáním finále na největším IMAX plátně na Slovensku.

Podobnou cestou se vydala také britská verze Zrádců. Finále čtvrté řady se letos v lednu promítalo v kinech a barech napříč Británií, kde fanoušky lákali na vlastní kulatý stůl, tematický koktejl a neomezený popcorn. České tvůrce inspirovala právě britská verze. Krug věděl, že se v Británii promítalo finále v kinech, mylně si však vyložil, že tam kina uvádějí všechny epizody.

„Špatně jsem to pochopil a myslel si, že promítají všechny díly. Začali jsme to proto trochu partyzánsky dělat po vlastní ose a za vlastní finance, které jsme měli z podcastu. Vybudovali jsme něco tak trochu omylem,“ popisuje.

Z původně převzatého nápadu se tak stal model, který nyní sledují i zahraniční tvůrci. Český tým připravuje případovou studii pro britské kolegy a na premiéru v Kongresovém centru mají podle Kruga dorazit také zástupci BBC a držitelé licence.

Na tento trend naskočil i americký Love Island: na jeho společné sledování během loňského léta chodili do barů fanoušci napříč Spojenými státy. Lidé před obrazovkami fandili oblíbeným párům, bučeli na jejich soupeře a společně reagovali na každý polibek i rozchod.

Kulturní kritička Mary McNamara popsala pro Los Angeles Times, jak dav při jedné scéně propukl v podobný jásot jako fotbaloví fanoušci po gólu v poslední minutě. Její dcera to shrnula následovně: „Dřív jsem sportovním barům nikdy pořádně nerozuměla. Teď už ano.“

Popularita se promítla i do tržeb. Řetězec Tom’s Watch Bar, který se běžně zaměřuje na americký fotbal, baseball nebo UFC, podle Business Insideru zaznamenal při první akci věnované Love Islandu v Sacramentu téměř devítinásobný růst tržeb.V letošním roce se americký Love Island přesunul z barů do kin.

Jiný model společného sledování představuje RuPaul’s Drag Race, soutěž, v níž drag queens poměřují talent v módních, hereckých a performativních výzvách. Společné projekce tu nevznikly jako projekt televize, ale zdola, v queer komunitě. Epizody v barech uváděly místní drag queens a následovala živá vystoupení. Komunitní rituál se později proměnil v placené show: finále sedmé řady Drag Race UK promítal v roce 2025 londýnský Clapham Grand, který přidal lip syncy, soutěže a tematické koktejly.

Streamovací služby umožnily sledovat pořady kdykoliv a často o samotě. Část diváků ale znovu vyhledává společné projekce v kinech a barech. Reality show se pro takové akce hodí: mají nejistý výsledek, výrazné postavy a vysoké riziko spoilerů. Sociální sítě navíc tlačí fanoušky, aby nové díly viděli co nejdříve a mohli se zapojit do debaty.

Společný sledovací zážitek se částečně mění také ve známku statusu pro majetnější fanoušky. Krug však odmítá, že by se z premiéry stal výrazně výdělečný produkt.

Akci nevnímá ani jako pouhou propagaci streamovací platformy, ale především jako pokus dále rozvíjet komunitu kolem pořadu. Zároveň připouští, že podobné události zatím narážejí na pražskou centralizaci. Do budoucna by chtěl tento „pragocentrismus“ prolomit.

Premiéra je podle něj především testem. „Je to velký experiment, jestli divák po prvním večeru pochopí, co mu nabízíme, a bude toho chtít být součástí,“ říká.

Ne každá reality show se proto stane novým fotbalem. Potřebuje aktivní komunitu, silné favority, konflikt a výsledek, na kterém divákům skutečně záleží. Zrádci, Love Island nebo Survivor tyto podmínky splňují. Reality show se do kin a velkých sálů nevrací kvůli většímu obrazu. Vrací se tam kvůli publiku, které chce samo sebe slyšet fandit a hlavně být součástí komunity fanoušků.