Proč v letadle zapínat letový režim a další věci, na které si dát pozor

Někdo si dá před nástupem do letadla panáka, jiný si vezme prášek na spaní. Ale snad každý si bere na palubu chytrý telefon. Hlášení posádky o tom, aby všichni cestující telefony vypnuli či uvedli do letového režimu, přitom rozhodně nejsou zbytečné. Vyplatí se také poslouchat instrukce, co dělat v případě poklesu tlaku v kabině, a během letu zůstat pokud možno připoutaní.

Když v mobilním telefonu nezapnete funkci režim letadlo, můžete komplikovat domluvu posádky s letovými dispečery. Zvlášť když někdo telefonuje nebo posílá zprávy ze sedadel blízko kokpitu, slyší piloti ve sluchátkách praskání a pískání. Hůře pak rozumí pokynům dispečerů, kteří sledují průběh letu. A chybná domluva může mít až fatální následky.

„Signály z mobilních zařízení mohou rušit palubní počítač i citlivé navigační systémy letadel. Piloti kromě konverzace s letištní věží spoléhají na údaje rádiového výškoměru o přesné pozici letadla nad terénem. Zejména když je během přistávání velmi nízká viditelnost kvůli mlze nebo sněžení. To je další důvod, proč letecké společnosti zakazují používat za letu mobilní signál a data,“ říká pilot Slavomír Pískatý, který svoje dlouholeté zkušenosti popsal v knize 20 let kapitánem Jumbo Jetu.

Nejčastěji lidé zapínají mobil před přistáním, aby blízkým nebo známým oznámili, že už se blíží k letišti a brzy se uvidí. Zvlášť v této situaci ovšem vystavují sebe i ostatní lidi v letadle nebezpečí. Výše zmíněným rušením mohou značně zkomplikovat přistávací manévr, který patří v celkovém průběhu letu k nejkritičtějším momentům.

Přistávání je vlastně řízený pád, letadlo klesá, protože postupně snižuje rychlost a tak slábne síla, která udržuje stroj ve vzduchu. Za zvládnutí tohoto obtížného manévru cestující v některých letech po dosednutí na plochu tleskají. Lidi v kokpitu ovšem určitě mnohem více potěší, když odložíte telefonování a posílání zpráv až na dobu, kdy letadlo zastaví.

Pokud se ani během cesty nechcete vzdát možnosti sledovat filmy nebo se bavit hrami, můžete u některých aerolinek využít palubní wi-fi a portály palubní zábavy, které komunikaci ani navigační systémy neruší. Ještě jednodušší bude si film stáhnout (ze streamovacích služeb) ještě před nastoupením do letadla. Zabere to pár minut.

Každý let začíná pokyny o bezpečnosti v letadle. Stevard či stevardka popíší funkci záchranných vest a upozorní na umístění nouzových východů. Součástí výkladu je rovněž instrukce o použití kyslíkové masky. A právě tato informace přijde vhod v případě, že prudce klesne tlak vzduchu v letadle a nastane náhlá dekomprese. Stojí za to si instrukce vždy poslechnout a postup si připomenut.

„Přitáhněte masku k sobě, tím aktivujete přívod kyslíku.“ Tuto větu slyšel snad každý, kdo někdy cestoval letadlem. Zní to jednoduše, ale snažte se to lehce a snadno udělat 10 kilometrů nad zemí a ve stresu při náhlé dekompresi.

Ta hrozí, kdyby někdo například za letu otevřel dveře letadla. I když takový případ se může stát velmi těžko. „Je to velmi nepravděpodobné a fyzicky nemožné, protože v obvyklé letové výšce je rozdíl tlaků tak velký, že dveře prostě neotevřete,“ uvádí pro portál Travel + Leisure Jason Rabinowitz, který vede blog o letectví.

Co by se ale stalo, kdyby si někdo například přes kontrolu na letišti pronesl hydraulický zvedák a měl dost času na to, aby dveře vypáčil? Rovněž velmi nepravděpodobné, ale zcela vyloučit to nelze.

Podle Rabinowitze by to způsobilo „explozivní dekompresi“. Proud vzduchu vysaje a vymrští do prostoru každého, kdo stojí poblíž otvoru. Teplota klesne pod bod mrazu. Lidem zbývá zhruba 15 až 20 sekund při vědomí. Za tak krátký čas musí každý cestující nejdříve nasadit masku sobě a poté pomoci dítěti nebo komukoliv, kdo s tím má problém.

Po dvaceti sekundách bez kyslíku je člověk dezorientovaný, jazyk se mu přilepí na patro, začnou mu zaléhat uši a zuby jsou mnohem citlivější. Nejspíše ztratí vědomí, a pokud bude bez kyslíku příliš dlouho, zemře.

Podobné případy jsou výjimečné, ale historie jich několik zaznamenala. Většina náhlých dekompresí souvisí se selháním konstrukce nebo špatně provedenou opravou. Jedna taková situace se odehrála poměrně nedávno. Vloni začátkem ledna vypadly letadlu v USA dveře nouzového východu. Došlo k tomu krátce po startu ve výšce téměř pěti kilometrů, posádka a všichni pasažéři přežili.

Horší případ nastal v roce 1988, když se u letadla utrhla část střechy a letušku vycucnul proud vzduchu. Její tělo nikdy nenašli. Pilot však během 13 minut dokázal přistát a zabránit dalším ztrátám na životech.

Nedávno zase cestující během přistávání otevřel dveře ve výšce 250 metrů nad letištní plochou. Podařilo se mu to vzhledem k tomu, že tlak mezi vnějškem a vnitřkem letadla už nebyl tak silný. V tomto případě ho proud vzduchu nevysál, zato ho na letišti zatkla policie.

Letos v březnu se jeden z pasažérů během letu ze Španělska do Venezuely pokusil otevřít dveře za letu, posádka mu v tom však zabránila.

Možná jste to už pocítili na vlastní kůži. Sedíte, v klidu popíjíte nápoj a najednou se začne letadlo houpat nebo otřásat. Někdy i prudce klesne o desítky metrů. Právě jste zažili turbulenci. Vzduch sice není vidět, ale chová se podobně jako tekutina. Stejně jako v řece, i ve vzdušném prostoru vznikají vlny a proudy.

„Stává se to v okolí bouřkových mraků. Kritickou oblast pozná posádka nejen na radaru, ale také podle tvaru mračen. Může tedy pasažéry včas varovat a místu se snaží vyhnout,“ říká pilot Pískatý a dodává: „Turbulence vznikají také několik kilometrů od mraků, tam kde se střetávají velmi rychlé vzdušné proudy. A protože je nelze na radaru rozpoznat, mohou otřesy přijít nečekaně. Letadlo pak několik sekund rychle klesá nebo se kýve jako dětská houpačka.“

Konstrukce moderních strojů je natolik pevná a pružná, že takovou situaci zvládne. Pasažérům však přesto hrozí nebezpečí. Kdo není připoutaný, může vyletět ze sedadla a praštit se i o strop do hlavy. „Proto je důležité mít zapnutý bezpečnostní pás nejen při startu a přistávání, ale i během letu,“ důrazně doporučuje pilot Slavomír Pískatý. Na lidi můžou taky spadnout zavazadla ze špatně zavřených boxů nebo člověka trefí sklenička s nápojem. To už je ale opravdu smůla.

Pokud máte strach z turbulencí, je lepší rezervovat si sedadlo ve střední části letadla. Tam jsou výkyvy a otřesy cítit nejméně, stejně jako kdybyste seděli na prostředku dětské houpačky.

Určit aspoň přibližně, které sedadlo je nejbezpečnější, je možné rozborem leteckých havárií a znalostí konstrukce letadel. „Vše závisí na dynamice nárazu při nehodě,“ poznamenává Daniel Kwasi Adjekum, výzkumník letecké bezpečnosti na univerzitě v Severní Dakotě pro portál livescience.com.

V řadě případů to nepomůže. Pokud je letadlo při pádu zcela zničeno, zemřete bez ohledu na to, kde sedíte. Ale jaká je šance na přežití, když stroj během přistávání třeba vyjede z dráhy? „Pak opravdu záleží na umístění sedadla. Letadlo se může při nárazu na zem rozlomit a jeho přední část se žene setrvačností velkou rychlostí dopředu.“

V takové situaci by byla bezpečnější zadní část letadla. Analýza údajů amerického Federálního úřadu pro letectví z roku 2015 provedená časopisem Time zjistila, že zadní třetina letadla měla při nehodách nejnižší míru úmrtí.

Docent Cheng-Lung Wu z letecké sekce Univerzity v Novém Jižním Walesu v Austrálii uvažuje také o dalším místě, které může poskytnout větší bezpečnost. Jsou to sedadla v okolí křídel. Tato část letadla je hodně pevná a vydrží větší náraz. Zároveň jsou sedadla blízko nouzových východů, takže se můžete evakuovat rychleji.

Pod střední částí letadla jsou ovšem palivové nádrže, a i když musí být před přistáním prázdné, mohou při havárii vzplanout. V takové chvíli je důležité opustit palubu co nejrychleji. To znamená nechat zavazadla na místě a nepanikařit, nenatáčet si nehodu a neprovádět ani jiné akce, které by vás mohly při útěku zpomalit.

Cestování letadlem patří podle statistik k nejbezpečnějším způsobům přepravy. Přesto má mnoho lidí strach z létání. „Pobyt v uzavřeném prostoru letadla i samotný let je pro člověka nepřirozená situace a mozek to vyhodnocuje jako nebezpečí. Nepomáhají argumenty, že jízda autem je mnohem rizikovější. Psychika je daleko silnější než rozum. Člověku se rozbuší srdce, má problémy s dýcháním a někdy může i omdlít. Do těla se vyplavují hormony vyvolávající pocit strachu a hrůzy. Asi podobně, jako kdyby před námi najednou stál medvěd,“ říká psycholožka Zdeňka Sládečková.

Pod odborným vedením lze fobii utlumit nebo docela potlačit. „Jedné mé klientce manžel v lednu oznámil, že v létě spolu poletí do Asie. Díky velkému časovému předstihu jsem ji naučila meditační a relaxační techniky na uvolnění a zklidnění psychiky. Když to zvládla, pokročily jsme dál a klientka si představovala, že jede na letiště, nastupuje do letadla a absolvuje celý let včetně přistání. Poté už mohla strach zatlačit pocitem, jak je statečná a skvělá. Nakonec s manželem do Asie odletěli,“ vzpomíná psycholožka.

Zbavit se fobie je velmi individuální záležitost. Někdo dovede po určité době nácviku zklidnit psychiku natolik, že mozek už nehlásí nebezpečí. Jiný člověk cítí strach, ale když díky vlastním zkušenostem zjistí, že situace není riskantní, intenzita fobie klesne. Některá letiště dokonce pořadají minikurzy, při kterých mohou účastníci nahlédnout do zákulisí letištního provozu.

Pro jistotu psycholožka Sládečková doporučuje mít v kapse jednorázové léky proti úzkosti. „Ale určitě je neberte preventivně, spíše počkejte, jestli situaci zvládnete sami,“ zdůrazňuje odbornice.

Na interentu také najdete rady, jak odvést pozornost od sledování své fobie. Například si vzít knihu, časopis, nahrát si do mobilu hudbu nebo audioknihy, případně fotky a články, které si můžete během cesty prohlížet. V současné době existuje také mnoho mobilních aplikací pro meditaci a relaxaci, které fungují i v režimu letadlo.

„Vyzkoušet to můžete, ale záleží na síle strachu. Když je velký, četbou knihy nebo posloucháním hudby ho nepřetlačíte,“ poznamenává psycholožka.