Hlavní obsah

Mimozemšťané škodí už 80 let. Američané teď začali brát UFO vážně

Foto: zdroj: US Navy, koláž: Pavel Kasík

Ukázky neidentifikovaných vzdušných fenoménů, jak se v americké armádní hantýrce nově říká UFO.

Reklama

1. 7. 16:47

Fenomén „neznámých létajících objektů“ fascinuje veřejnost už od 40. let 20. století. Konspirace o „zelených mužících“ však celé roky blokovala seriózní vědecký výzkum, což se teď mění – věda dostává šanci.

Článek

Zkratku UFO zná snad každý člověk na světě. Z angličtiny se postupně dostala do celého světa.

Její původní význam – Unidentified Flying Object, tedy neidentifikovaný létající objekt – ale brzy přešel do obecného povědomí jako zkratka pro létající talíře. Pro mimozemšťany, pro zelené mužíky s anténkami.

A jakékoli údajné pozorování UFO se tedy už od začátku řadilo do kategorie fantasmagorického vyprávění, o které měli zájem spíše podivíni a zastánci konspiračních teorií, nikoli armáda nebo seriózní vědci.

Americké ozbrojené složky nyní radikálně otočily a chtějí se zkoumání UFO věnovat se vší vážností. Pozorování neobvyklých jevů dokonce dostala novou zkratku: UAP. Unidentified Aerial Phenomenon, tedy neidentifikovaný vzdušný jev.

„Nedostatek kvalitních pozorování snižuje naši schopnost je podrobně analyzovat. Nelze tedy zatím dojít k žádným konečným závěrům o povaze nebo účelu neznámých vzdušných jevů (UAP),“ stojí hned v úvodu zprávy, snad aby čtenáři neměli přehnaná očekávání.

Přesto lze dokument považovat za svým způsobem přelomový. Ukazuje totiž, že letectvo, zpravodajci, armáda i americká vláda hodlají brát tyto nevysvětlené jevy opravdu vážně. Po více než šedesáti letech odmítání, uklidňování a zesměšňování jde o výrazný obrat.

Systematické zkoumání začalo dávno

Zatímco dnes je zkratka UFO prakticky synonymem pro mimozemské létající talíře, nebylo tomu tak vždy. V roce 1953 tato zkratka (napřed v podobě UFOB) vznikla u amerického letectva jako technický termín pro kategorizaci pozorování „jakéhokoli objektu ve vzduchu, který svým chováním, aerodynamickými nebo dalšími vlastnostmi neodpovídá v současnosti známým letadlům nebo střelám, a který nelze identifikovat jako známý objekt“.

Směrnice nově osamostatněného amerického letectva (až do roku 1947 bylo součástí americké armády) měla zajistit dvě věci: posoudit, zda neznámé objekty představují nebezpečí, a studovat technické aspekty takovýchto pozorování. Piloti byli povzbuzeni k tomu, aby svá pozorování UFO hlásili svým nadřízeným stejně, jako po letu hlásí jiné neobvyklé události.

Do stejné doby sahá také první systematické studium neidentifikovaných létajících objektů v rámci projektu Sign, projektu Grudge a konečně projektu Blue Book. Ten systematicky sbíral, katalogizoval a prověřoval všechna neobvyklá pozorování od března 1952, a to až do svého rozpuštění v prosinci 1969. Za svou existenci nasbíral projekt 12 618 pozorování, z nichž většinu se analytikům podařilo vysvětlit. Například díky přístupu k datům o testovacích letech supertajných letounů A-12 nebo U-2.

Foto: CIA

Tajné testování nadzvukového letounu Lockheed A-12 v proslulé Area 51.

Na Blue Book navázala už v roce 1953 zpráva tzv. Robertsonova panelu. Usoudila, že většina pozorování má zcela přirozené vysvětlení – ptáci, odlesky, meteorologické balony, odrazy slunečních paprsků apod.

Mimozemšťané překazili zkoumání UFO

Robertsonův panel se také musel vypořádat s důstojníkem letectva, majorem Dewey Fournetem, který před komisí zopakoval svou hypotézu o mimozemském původu těchto podle něj nevysvětlitelných jevů.

Panel tuto hypotézu odmítl jako nedostatečně podloženou, ale šlo pochopitelně o hypotézu, která byla atraktivní pro média, lovce záhad, filmové tvůrce a postupně se stala dominantním významem zkratky UFO.

Americké fascinace UFO by mohli využít nepřátelé k vyvolání masové paniky.
Robertsonův panel, 1953

Panel expertů se pokusil tuto popularitu cíleně potlačit už v zárodku. Amerika právě vstupovala do svého nejdelšího konfliktu, který známe jako studenou válku. Odborníci se obávali, že „důvěřiví spoluobčané“ by se příliš zaměřili na hypotézu o mimozemském původu létajících objektů: „Toho by mohli využít nepřátelé – Sovětský svaz – k vyvolání masové hysterie a paniky.“ Obávali se také přehlcení linek případnými hlášeními, což by opět dávalo výhodu nepříteli.

Doporučení panelu tuto obavu kopírovalo: „Musíme urychleně zbavit UFO jejich zvláštní pozice a jejich mysteriózní povahy.“ Občanské skupiny amatérských ufologů, které se v 50. letech začínaly formovat, pak panel doporučil infiltrovat, sledovat a monitorovat.

Oficiálně tedy v USA nastoupila taktika zlehčování a odmítání problematiky UFO jakožto šumu, který odvádí od skutečných a palčivějších problémů. Ne všichni důstojníci s takovým odmítavým postupem souhlasili. V roce 1960 například New York Times informují o tom, že letectvo urguje své piloty, aby k hlášení neidentifikovaných objektů přistupovali jako k vážné věci.

„Za oponou je v řadách letectva hodně vysoce postavených lidí, kteří se střízlivě zabývají UFO,“ řekl tehdy deníku admirál Roscoe Hillenkoetter, bývalý ředitel CIA. „Ale kvůli oficiálnímu tajnůstkářství a zesměšňování mohou občané dojít k závěru, že neidentifikované létající objekty jsou nesmysl.“

„Z 95 procent to byly nesmysly“

Zkoumání UFO pokračovalo v rámci projektu Blue Book, který byl podle kritiků nedostatečně financován a nepřitahoval tak potřebné talenty. Jedním z dlouholetých členů projektu – a jeho jediný vědecký pracovník – byl americký astronom Josef Allen Hynek, potomek českých imigrantů. Zprvu byl vůči UFO velmi skeptický a věřil, že jeho skepse je podložena daty.

„Měl jsem pocit, že absence tvrdých důkazů opravňuje můj přístup k UFO jako k něčemu, co prostě nemůže mít reálný základ,“ vzpomínal později Hynek ve své knize The Hynek UFO Report. „V 95 procentech případů jsme opravdu našli naprosto obyčejné příčiny: neobvyklé mraky, meteorologické balony, atmosférické inverze, planeta Venuše, utajené vojenské testy.“

Nikdo se nesnažil hledat nějaké opakující se souvislosti nebo pravidelnosti. Každý hlášený případ jako kdyby stál sám.
Josef Allen Hynek

„Všichni analytici včetně mě dělali vše proto, abychom pro každý případ pozorování přišli s nějakým běžným vysvětlením,“ popsal Hynek. Podtrhoval slovo každý případ.

„Nikdo se nesnažil hledat nějaké opakující se souvislosti nebo pravidelnosti. Každý hlášený případ jako kdyby stál sám. To nám usnadňovalo najít pro jednotlivé případy vysvětlení, přestože někdy byla velmi kreativní.“

Hynek se v roce 1966 stal symbolem vládní snahy potlačit zkoumání UFO. Když totiž stovky svědků v Michiganu zaznamenaly „poletující světelné koule“, přišel Hynek na tiskové konferenci s vysvětlením, že šlo o měsíční světlo v kombinaci se samovolným vznícením močálových plynů. Případ vyvolal pobouření komunity a odstartoval oficiální řízení, které mělo posoudit smysluplnost zkoumání UFO.

Vznikla tak další slavná studie – Vědecké zkoumání UFO, tzv. Condonova zpráva – která se kromě samotných pozorování zabývala i psychologií pozorovatelů nebo analýzou výpovědí amerických astronautů.

Další studium UFO pravděpodobně nelze obhájit očekáváním nějakého vědeckého pokroku.
Condonova zpráva, 1969

Na tisíci stránkách se rozebíraly konkrétní případy i obecná srovnání. Přestože také tato zpráva obsahovala nevysvětlené případy pozorování, závěr fyzika Edwarda Condona zněl jasně: „Po pečlivém prozkoumání dostupných dat se kloníme k závěru, že další studium UFO pravděpodobně nelze obhájit očekáváním nějakého vědeckého pokroku v této oblasti.“

Když už zpráva narazila na nějaký jev, který neuměla vysvětlit, zařadila jej do kategorie „téměř jistě přirozený jev, který je tak řídký, že jsme jej dosud nepozorovali a od té doby také ne“. Takovýmto „trikem“ se lze vypořádat s jakýmkoli ojedinělým pozorováním, které nezapadá do celkové mozaiky.

Condonův tým v podstatě podepsal nejen zprávu, ale i konec jedné éry studování UFO. Projekt Blue Book skončil krátce po publikaci studie, v prosinci 1969 (podle některých zdrojů v lednu 1970). Za sedmnáct let zaznamenal projekt Blue Book přes 12 tisíc případů, 701 z nich zůstalo nevysvětleno. Sám Hynek posléze ve výzkumu UFO pokračoval po vlastní ose až do své smrti v roce 1986.

Obnovený zájem s novou technikou

Od té doby muselo být všem pilotům i dalšímu personálu letectva jasné, že na jejich „historky“ o létajících talířích není nikdo z nadřízených zvědavý. Zkoumání UFO se přesunulo na vedlejší kolej a tam zůstalo prakticky až do současnosti.

Když v roce 2006 desítky zaměstnanců pozorovaly nevysvětlený světelný úkaz přímo nad ranvejí letiště O'Hare v Chicagu, oficiální místa předstírala, že nemají o tomto incidentu žádné zprávy.

Teprve tlak médií pomohl objevení nahrávky z komunikace řízení letového provozu: „Hele, neviděl jsi disk vznášející se nad C17?“ Odpovědí je smích. „Pilot mi hlásil, že se tam vznáší disk,“ trvá na svém dispečer. „Nic jsem neviděl. A kdybych něco viděl, tak to nepřiznám!“ cituje magazín New Yorker nejmenovaného nadřízeného jako ukázku neochoty lidí mít něco společného s čímkoli, co zavádí „pozorováním UFO“.

Ale už od roku 2004 se v rámci amerických ozbrojených složek začala opět sbírat nová pozorování neidentifikovaných létajících objektů. Jen o tom ještě veřejnost nevěděla. Teprve v roce 2017, po úniku tří videí do New York Times, se na veřejnost dostala nová zjištění, která pomohla rozproudit současnou debatu.

Video z listopadu 2004 ukazuje neznámý objekt zachycený infračervenou kamerou nedaleko americké letadlové lodi USS Nimitz. (Video: navair.navy.mil)

Obnovenému zájmu v rámci ozbrojených složek USA zřejmě hodně pomohlo, že nová videa jsou pořízená moderními přístroji. „Zaměřovat se pořád dokola na stará pozorování je krátkozraké,“ myslí si astrofyzik Avi Loeb z Harvardovy univerzity. „Bylo by lepší pokračovat s nejlepšími dostupnými senzory.“

A právě jeden z nejlepších senzorů své doby – přední infračervená kamera FLIR – zachytila neobvyklý úkaz poblíž letadlové lodi USS Nimitz u kalifornských břehů (pravost videa posléze Pentagon potvrdil a video sám zveřejnil).

Objekt se pohyboval tak rychle, že jste to ani nestíhali hlásit.
Alex Dietrichová, pilotka stíhačky

Během tréninkového letu ve stíhačce F/A-18 Super Hornet 14. listopadu 2004 si pilotka Alex Dietrichová všimla podlouhlého objektu, který se vznášel nad hladinou.

„Volali jsme (ona a její zbraňový operátor, pozn. red) do vysílačky, co vidíme, abychom se ubezpečili, že to vidí i ostatní,“ popsala nečekané setkání Dietrichová. „Objekt se pohyboval tak rychle, že jsme to ani nestihli popisovat.“ Její palubní radar objekt nezachytil, ale zbraňové systémy ano.

Foto: Alex Dietrich/Twitter

Nadporučice Alex Dietrichová, která v roce 2004 pozorovala neznámý létající objekt.

Další stíhačky vzápětí vystartovaly z letadlové lodi. Nadporučík Chad Underwood dokázal objekt – který je kvůli svému tvaru přezdívaný Tic-Tac – zachytit na infračervenou kameru. Z těchto záběrů známe i velikost objektu, přibližně 12 metrů na délku.

Později se ukázalo, že tento fenomén pozorovali v předchozích dnech i operátoři radarů nedaleko plující lodi USS Princeton. Objekt následně pozorovalo i několik důstojníků pomocí dalekohledů. „Viděl jsem to na horizontu,“ je si jist Gary Voorhis. „Viděl jsem to jak ve dne, tak v noci. Ten objekt zářil. Jsem si stoprocentně jistý, že šlo o ten objekt, který jsem viděl na radaru? Ne. Ale byl přesně tam, kde podle radaru měl být.“

Hlášení o neobvyklých pozorování v roce 2004 nevyvolalo skoro žádný ohlas. Letci, kteří o svém zážitku mluvili, se vystavili posměškům o mimozemšťanech. „Říkala jsem si tehdy, že když si z toho tak utahují, tak asi vědí, o co jde. Asi je to modrý (spojenecký, pozn. red.) systém a jen nám to nemůžou říci, protože jde o nějakou vysoce utajovanou technologii,“ vzpomíná Dietrichová.

Další uniklá pozorování pochází z roku 2014 a 2015. Stíhačky (opět Super Hornety) zaznamenaly neznámý objekt připomínající podle výpovědí pilotů „kostku uvnitř koule“, a tentokrát objekt nafilmovali zbraňovými kamerami.

Podívej se na tu věc! Ono to rotuje!
nejmenovaný pilot Super Hornet

Tentokrát se objekt nejen vznášel, ale podle pozorování pilotů – jejichž bezprostřední komentář je na videu slyšet – se pohyboval rychle a rotoval.

Videa známá jako Gimbal a Go Fast ukazují neznámý objekt zachycený stíhačkami Super Hornet. (Video: navair.navy.mil)

Několik dalších pilotů pak svými svědectvími potvrdili tato pozorování. Také jejich vystoupení do médií zřejmě přispěla k obnovenému zájmu. Ten ostatně v utajení nabíral na síle už několik let.

„Každý rok po mně někdo vysoko postavený chtěl, abych popsala svůj zážitek,“ vzpomíná Dietrichová, „byla to otrava.“

Ať je to, co je to, je to nebezpečné

Pozorování navíc nebyla ojedinělá. Díky nové zprávě speciální komise Pentagonu (UAP Task Force, UAPTF) víme, že mezi lety 2004 a 2021 nasbíraly různé ozbrojené složky 144 případů UAP (což je ta nová, neutrální zkratka pro neznámé létající objekty, tedy vlastně jevy).

Začala se měnit celková atmosféra a ochota nadřízených naslouchat. „Mluvil jsem s námořními piloty, kteří na tyto objekty zaměřili své radary. Sledovali je a viděli, s jakou neuvěřitelnou rychlostí se pohybují,“ uvedl třeba bývalý zákonodárce Bill Nelson. „A pak se k tomu vrátili a zase tu věc zaměřili na jiném místě. Takže ano, jde o fenomén, který je potřeba vysvětlit.“

V roce 2017 Pentagon zformoval utajenou skupinu pro studium UAP (její existenci potvrdil až Kongres v roce 2020). Tato komise si, soudě dle dosud publikované zprávy, dává pozor na to, aby k nevysvětleným fenoménům přistupovala pragmaticky a nesklouzla do pasti s mimozemšťany a zelenými mužíčky. V celé zprávě se nepíše nic o mimozemském původu ani ničem podobném.

„Komise pro studium UAP se zaměřuje na hlášení především od očitých svědků z řad pilotů a na data pocházející ze systémů, které lze považovat za důvěryhodná,“ stojí ve zprávě. Ze 144 pozorování bylo 80 podpořeno záznamy z vícero senzorů.

Většina pozorování vedla k přerušení plánované aktivity a v jedenácti případech dokonce piloti uvedli, že málem došlo ke střetu jejich stroje s těmito neznámými jevy. A to už přestává být legrace. Nemluvě o tom, že zpráva uvádí jako možnou – nikoli potvrzenou – variantu, že některé z pozorovaných případů lze vysvětlit jako nepřátelskou činnost některé z mocností. „V současné době ale nemáme data, která by to mohla potvrdit,“ uvádí zpráva.

Předběžné závěry sice nejsou nijak konkrétní, ale ukazují ohromnou změnu v přístupu. Volají po systematickém a vědeckém zkoumání. Zmiňují zapojení nových senzorů nebo strojového učení pro kategorizaci systematicky sbíraných dat. Zatím totiž velké množství pozorování pochází z okolí armádních nebo námořních tréninkových center. To by sice mohl někdo vykládat jako jakýsi „zájem“ o činnost ozbrojených složek USA, jednodušší vysvětlení je ale zkreslení ve vzorku. Měření může konec konců pocházet jen z míst, kde k němu dochází.

Přesto je to pro americké ministerstvo obrany o důvod víc brát hrozbu vážně: „Bezpečí našich lidí a našich operací je pro nás klíčové,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení. „Jakékoli vniknutí neautorizovaných letounů bereme velmi vážně a každé takové hlášení prověřujeme. A to včetně narušení, která jsou nahlášena jako neidentifikované vzdušné jevy (UAP).“

Zahájili jsme kroky, které povedou ke standardizovanému a systematickému sběru dat o pozorování neidentifikovaných vzdušných jevů (UAP).
předběžná zpráva UAPTF

Znamená to, že se nyní piloti, kteří svá pozorování popíšou, nemusejí obávat posměšků svých kolegů? To asi těžko. Zpráva nicméně vysílá jasný signál: chceme pragmaticky studovat realitu. A nechceme zavírat oči před něčím, čemu nerozumíme. Ať už totiž mají pozorované fenomény jakoukoli příčinu, dopady jsou reálné. Zasahují do trasy letů, ohrožují naše lidi a je potřeba je zkoumat.

Pro Alex Dietrichovou, která posledních 17 let své pozorování popsala už nesčetněkrát, je předběžná zpráva velkým povzbuzením: „Tolik lidí si z nás utahovalo a zesměšňovalo nás. Takže mám dobrý pocit z toho, že se nyní lidé ptají na správné otázky a opravdu se snaží dopátrat podstaty věci.“

V to doufají i vědci, kteří zároveň Pentagonu radí, aby do týmu pozval skutečné experty na analýzu obrazu. „A ne aby to zase vedli lidé, kteří nepoznají rozostřený obraz od zaostřeného,“ poznamenává ironicky Robert Sheaffer, známý skeptik zabývající se zkoumáním UFO.

Neměli bychom prý čekat žádné velké odhalení. „Žádní mimozemšťané na Zemi nejsou, a tak vláda nemůže odtajnit jejich existenci. Někteří lidé si myslí, že vláda ví o UFO a UAP více, než nám říká.“ Podle Scheaffera je však vláda v tomto ohledu naopak spíše pozadu za civilním výzkumem.

Nová zpráva ale ukazuje, že snahou amerických ozbrojených sil i tajných služeb je tuto situaci zvrátit. Chtějí hlášení neobvyklých pozorování standardizovat a normalizovat. Zbavit je stigmatu „létajících talířů“ a „zelených mužíčků“ a umožnit tak podrobné zkoumání využívající nejen popis očitých svědků, ale také měření moderními přístroji a citlivými senzory.

„Kdykoli se něco objeví ve vzdušném prostoru, je potřeba to zkoumat,“ zdůrazňuje vědecký novinář a investigativec Mick West. „Víme, že samostatně létající drony lze použít k teroristickým útokům a jejich role v budoucích konfliktech bude zřejmě významná.“ Dokonce i kdyby byla všechna pozorování UAP jen optickou iluzí a omylem, je potřeba se jim vážně věnovat. „Pokud něco způsobuje, že piloti dělají takovéto chyby, musíme zjistit, proč tomu tak je.“

Tyto objekty pozorovali piloti námořnictva a letectva. Zachytily je satelity. Hledáme uvěřitelná vysvětlení a někdy žádná dobrá vysvětlení nemáme.
John Ratcliffe, bývalý šéf ústřední rozvědky USA

V posledním roce je evidentní obrat amerických špiček od zlehčování „UFO“ směrem k pragmatickému a vědeckému zkoumání UAP.

„Tyto objekty pozorovali piloti letectva a námořnictva. Další máme zachycené na satelitních snímcích,“ uvedl v televizi Fox News bývalý šéf ústřední rozvědky John Ratcliffe.

„Musíme hledat uvěřitelná vysvětlení. A pro některé pozorované jevy žádná vysvětlení nemáme.“ Tento epistémický obrat (od zavrhování ke zvědavosti, od odmítání ke zkoumání) by mohl přinést zcela nová svědectví. Když piloti budou vědět, že o jejich postřehy a neobvyklá měření někdo stojí, spíše je nahlásí.

West proto očekává, že se do budoucna debata kolem UAP stočí směrem ke skutečným problémům. „Fanoušky UFO ale takový obrat zřejmě nepotěší,“ upozorňuje. Ale skutečný vědecký výzkum, kterému „mimozemšťané“ škodili, dostane šanci.

Ale i zastánci „mimozemské teorie“ si zřejmě najdou důvod k oslavám. Přestože ve veřejné zprávě žádné potvrzení svých oblíbených hypotéz nenašli, existuje i rozšířená – tajná – verze. A do ní mohou promítnout své fantazie neohraničené zemskou oblohou.

Divoké spekulace budou žít svým vlastním životem i nadále. Tomu žádná nová zkratka nezabrání.

Sdílejte článek

Reklama

Doporučované