Článek
Před rokem, v ranních hodinách 15. června 2022, spustila Národní centrála proti organizovanému zločinu akci. A dodnes není jasné, proč se jmenuje právě Dozimetr. A ne Barometr. Nebo třeba Špenát. Nějaké spekulace sice proběhly, přesto zůstává původ slova, které se prodralo na přední místa zpravodajství i slovníku (Lidové noviny dozimetr nominovaly mezi slova roku), zahalen tajemstvím.
Což připomíná důležitou věc: žijí mezi námi vyvolení kreativci s prakticky neomezenou mocí. Jsou to ti, kdo vymýšlejí názvy policejních, ale i vojenských a špionážních operací. Prostě někdo řekne, „jak se to bude jmenovat“. A zbytku světa nezbývá než slovo používat.
Může se zdát, že je to prkotina; a pokud jde o kódové označení, které zná akorát pár policajtů, tak se opravdu nic zvláštního neděje. Jenže když nám tajemný detektiv (náčelník Břéťa?) diktuje slovní zásobu, přestává legrace.
Měl by se tím zabývat parlamentní výbor pro obranu a bezpečnost (kterému se krásně špatně říká „branně-bezpečnostní“). Nebo alespoň Generální jazyková inspekce bezpečnostních sborů. Není přece možné, aby policie takhle bezuzdně předepisovala, jak se má čemu říkat. Aniž by z toho skládala účty.
Mimochodem, doufám, že na vnitru všechny názvy opatrují v průběžně aktualizované databázi, aby práci ozbrojených složek namísto zjednodušení nekomplikovaly, například tím, že se použijí víckrát. Totéž ve větším na Interpolu, hlášení sbírá koordinační úřad.
Tahle slovotvorba může být vysoce produktivní. Dostat se do médií, a tím do povědomí veřejnosti s nějakým novým výrazem, to není jen tak. Často se k tomu využívá inzerce. Ale tady, prásk, někdo vymyslel třeba „akci Kryštof“, a i když už dávno skončila, naučila nás, že jde o silniční kontroly. Pro spoustu lidí jsou ti, kdo u krajnice měří rychlost a rozdávají pokuty, pořád „Kryštofové“.
A když zabrousíme do kriminální služby, třeba taková „Stoka“. Brněnská, nejspíš jste o ní slyšeli. Nebo „Vidkun“, to měl na starosti nějaký příslušník se zálibou v historii, protože operaci pojmenoval podle kolaboranta Vidkuna Quislinga. Zdravíme na Slovensko: kauza „Gorila“ se prý jmenuje podle vizáže majitele bytu, ve kterém se příslušné konspirativní rozhovory odehrávaly. Spis „Krakatice“, to byla prostě chobotnice kápa Františka Mrázka.
No bezva, rozumíme oč jde – ale není to riskantní? Nevyplatil by se tu, navzdory škrtům, názvoslovný editor nebo lingvistický poradce? Pochopitelně s právem veta?
To, co se o policajtech vypráví, jsou vtipy a vím, že ne každý nadstrážmistr písmenka na klávesnici loví jako mouchy – ale není zneklidňující, že všechna ta slova má pod palcem akorát policie? Co když kreativec a operativec budou mít slabou chvilku, vymyslí nějakou ptákovinu a my s tím potom budeme muset žít? V nejhorším případě v tisku, rozhlase, televizi, od rána do večera?
Když Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality sleduje obchodníka, který nezaplatil za odebrané maso, akce se přirozeně jmenuje Řízek. Křtění paliv kvůli daňovým únikům se nepřekvapivě vyšetřuje jako Ředidlo. Pátrání po zlodějích kovů se zove Poklop, do heren policie vstupuje v rámci Rulety. No budiž. Proč se případ vykrádání stavebních buněk nazýval akce Bobík, zůstává záhadou – asi šli pachatelé hlavně po Čtyřlístku.
Vzhledem k tomu, že názvy obvykle mívají nějakou – ale někdy nesrozumitelnou – spojitost s předmětem policejního zájmu, bylo hrubou metodickou chybou, když zátah na tzv. podezřelé živly dostal krycí jméno Starosta, přičemž role starosty Prahy 8 spočívala jen v přihlížení alias v PR. Krátce řečeno, cílem této operace nebylo starostu zatknout.
Kapku uhozené je pojmenovat akci Dracula jenom proto, že padělateli platebních karet jsou občané Rumunska. Já nevím, kdyby si na někoho „posvítila“ kriminálka Bukurešť a byli to náhodou Češi, taky tomu bude říkat Švejk?
To „svícení“ není zmíněné náhodou, protože jde o oblíbený termín, a když policie nazve akci Cizinec a sdělí, že si „posvítila na cizince“, a některá média to opakují po ní, nejde tu o nic menšího než o stigmatizaci některé skupiny obyvatel. Málo se to ví, ale ne každý cizinec je potenciální podezřelý z toho, že porušuje zákon o pobytu cizinců.
Jasně za hranou je pak nazvat všeobecnou šťáru (auta, ubytovny, večerky, squaty) Saigon. Kromě stigmatizace Vietnamců i proto, že jde o starší, ale dobře známý výraz z vojenského slangu, označující jeden ze způsobů šikany. Ještě pitomějším nápadem bylo rozbít vietnamský severočeský marihuanový gang operací jménem Rákos. Ano, i to se stalo.
Zbývá poslední otázka: má policie na všechny ty názvy, které s úspěchem vrhá do veřejného prostoru, alespoň copyright? Anebo zůstávají volné ke komerčnímu použití?
