Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Přistupovali jsme na kompromisy, je nejvyšší čas to změnit,“ zazní ve známém flagelantském videu Víta Rakušana z volejbalové šatny. Plodem tohoto záměru už nejsou jen upovídané hospodské debaty, ale i konkrétní skutky. Naposledy jmenování „zmocněnce pro vstup do ERM II a přijetí eura“, o němž rozhodl ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák za STAN.
Je dobré si všimnout, že nejde o „vládního zmocněnce“, jaké známe třeba z oblastí lidských práv, romské menšiny nebo integrace ukrajinských uprchlíků. Je to prostě zmocněnec. Zmocněn byl právě jen ministrem Dvořákem. Je to tedy takový zmocněnec bez moci, zato s potenciálem zase o něco rozklížit jednotu vládní koalice.
Proti ekonomovi Petru Zahradníkovi, který ministru Dvořákovi na funkci kývl, nelze říct křivé slovo. Dlouhá léta stojí v popředí debat o evropských otázkách, vždy vystupuje uvážlivě, erudovaně. Docela by slušel na místě národního koordinátora pro přijetí eura, což je – na rozdíl od Dvořákova zmocněnce – oficiální křeslo na Úřadu vlády. Toho času prázdné.
Není prázdné bez důvodu. Ačkoli se přímému přiznání hlavní aktéři obvykle elegantně vyhýbají, skutečnost je taková, že soudržnost pětikoaliční vlády je od začátku závislá na skutečnosti, že v otázce eura se Česko v tomto volebním období nehne ani o píď tam ani zpět. Přesněji řečeno je to podmínka, kterou si vymínila ODS na samém začátku koaliční spolupráce. A protože bez ODS vláda nedokáže existovat, je pak celkem jedno, že zbylé čtyři koaliční strany by Česko v eurozóně rády viděly.
Plnit maastrichtská kritéria, to ano, tím se chlubí i premiér a šéf ODS Petr Fiala, protože jde o jednoduchý ukazatel zdraví veřejných rozpočtů. Ale tím to končí. Vstup do ERM II, tedy „čekárny na euro“, v níž se kurzy koruny a eura svážou dost těsně utaženým řetězem, to už by bylo překročení koaliční dohody. Natož pevné stanovení termínu přijetí společné měny. Supervágní věta z programového prohlášení vlády „Prověříme přínosy a rizika vstupu ČR do ERM II z pohledu veřejných financí a celé ekonomiky“ snad nemůže být výmluvnější.
Celé dva roky byly tyhle mantinely všem koaličním partnerům jasné a o euru se víceméně loajálně mlčelo. Pak přišel novoroční projev prezidenta Petra Pavla s „eurovou“ výzvou. A protože se na horizontu zároveň objevily volby, zapůsobil Pavlův apel mezi vládními stranami jako startovní výstřel k závodu o nejvášnivějšího příznivce společné měny.
Strany, které dva roky držely kompromisní linii, najednou začaly vášnivě horovat pro euro, rozbíjet koaliční jednotu při jednání vlády, tvářit se, jak jim vadí zpátečnický postoj ODS a vůbec stavět na odiv svou oddanost evropské měnové unii. A nakonec i vytahovat „truckoordinátory“.
Aby nevznikla mýlka, v tuto chvíli vůbec nejde o to, jestli je správný postoj ODS, nebo zbylých koaličních stran. Nejde ani o to, jestli je postoj ODS chytrý ve vztahu k vlastním voličům, ani o to, jestli podmínit existenci vlády distancem od společné měny bylo chytré, anebo hloupé. Primárně jde o to, že s volbami na obzoru a prezidentem v zádech se koaliční strany, dosud obdivuhodně disciplinované, proměnily ve zmatené hejno vrabců. V hejno, pro nějž je trvanlivost a vnějšková důstojnost kabinetu zanedbatelnou hodnotou v porovnání s předvolební příležitostí vymezit se proti koaličním partnerům.
Takže Starostové jmenují zmocněnce. Lidovci a ODS svolávají dohodovací řízení, tedy nástroj pro řešení vládních koaličních krizí. Piráti chtějí opravdického koordinátora, což pro ně Zahradník není.
O nic jiného také v té „veřejné debatě“, ve které má hrát svou roli i „zmocněnec“ Petr Zahradník, ve skutečnosti nejde. Proto je ve skutečnosti falešná jak pětník. Ne že by veřejnému prostoru nějak zásadně škodily argumenty pro přijetí společné měny a proti němu. Jenže většina už jich opakovaně zazněla a jejich přemílání není ničím jiným než předvolebním divadlem.
Pro přijetí eura je relevantních několik málo věcí. Aby si příslušné politické strany jasně vepsaly přijetí eura do volebních programů. Aby s těmito volebními programy získaly sněmovní většinu (nikoli křesla v europarlamentu nebo krajských zastupitelstvech, o něž se bojuje letos). A aby v sobě našly odvahu vstup do ERM II a posléze eurozóny prosadit i proti vůli většiny Čechů, protože rychlý pohyb nálad nelze příliš očekávat. Pokud budou tyto tři podmínky splněny, Česko může za pár let platit eurem. Pokud splněny nebudou, nepomůže tomu ani pět zmocněnců a tři kontrazmocněnci.
