Článek
Tragédie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy má nepředstavitelné rozměry osobní, ale má také rozměr celostátní, chcete-li národní. K masové vraždě na akademické půdě v Česku dosud nedošlo, nemáme zkušenost se střelcem pohybujícím se pod radarem policie a shromažďujícím arzenál legálně držených zbraní.
Ty příběhy známe spíš ze Spojených států, vzácně z jiných evropských zemí. Máme ve zvyku se nad nimi podivovat, ještě více pak nad debatou, která se v Americe po podobných událostech vždy rozvine kolem zbraňové legislativy.
O čem ale vedle hlubokého soucitu s oběťmi, pozůstalými a blízkými mluvit a přemýšlet, když se šílený střelec objeví na české univerzitě?
Otřásly se příběhy o Česku jako jedné z nejbezpečnějších zemí světa. To platí přesto, že vnitřně všichni víme, že žádná bezpečnost není stoprocentní a do té mezery, jež zbývá do sta procent, jakkoli je třeba malá, se může vejít i velká tragédie.
Krizové linky
Policie ČR zřídila kvůli tragické střelbě v Praze krizovou linku pro veřejnost, funguje na čísle 974 823 158.
Nonstop je k dispozici i krizová linka Systému psychosociální intervenční služby pro blízké a pozůstalé, a to na telefonu 227 272 225.
Jednou, brzy, přijde čas na otázky. Podrobné zhodnocení policejního zásahu je nezbytné. Policisté i další přítomní na místě postupovali jistě profesionálně, podle záznamů, z nichž vyplývá, že někteří se snažili strhnout pozornost i střelbu vraha na sebe, dokonce hrdinsky. Totéž platí o ostatních záchranných složkách. Přesto podobný zásah vždy vyvolá přirozené otázky, zda nemohl proběhnout lépe, rychleji, efektivněji. A bude to chtít vědět především sama policie.
Bude nutné se ptát, jak se do budovy vysoké školy mohl dostat – slovy policejního prezidenta – „obrovský arzenál“. Téměř jistě nemá smysl rozjíždět v přísném Česku kulturní válku o zbraňovou legislativu v americkém stylu, ale nějaká debata o kontrole hromadění většího množství legálních zbraní asi bude muset proběhnout.
Bezprostředně po děsivém činu je však na místě především zdrženlivost, pieta a soucit se všemi, jichž se tragédie dotkla. A je dobrou zprávou, že političtí lídři vládních i opozičních stran bez výjimky ve svých prvních vyjádřeních tuto linii udrželi. Soustrast, výzvy k semknutí, solidarita. To jsou hodnoty, které dávají v danou chvíli největší smysl. A také naději, že přestože se Česko po střelbě na filozofické fakultě nepochybně otřáslo, nepodlehne do budoucna ani strachu, ani beznaději.
