Hlavní obsah

Komentář: Tučný stát vlastní dietu nepřipustí

Foto: Vláda ČR

Vláda se nesměle blíží k analýze státních agend. Ilustrační snímek.

Reklama

Jestliže necháme jakékoli úředníky vypracovat analýzu agend s tím, aby navrhli jejich zefektivnění, můžeme si být jistí, jak to dopadne: Je nás málo, potřebujeme víc lidí.

Článek

Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Žádný z ministrů žádnou reformu nepředložil. Zatím jsou předkládány pouze účetní škrty. To není žádná náročná operace. Tam nemusíte vyvíjet žádnou kreativitu, žádné přemýšlení. To je v podstatě tupá účetní operace. Jde pouze o to, ustát ty nepříznivé důsledky. Ale kreativita, přemýšlení, intelektuální výkon, ten je zatím nulový (…) Snížit paušálně o deset procent personální výdaje, to zvládne každý, kdo ovládá trojčlenku, a dokonce i bez kalkulačky. Je to práce zhruba na hodinu. I bez kalkulačky s tužkou.“

Takhle příkře hodnotil v létě 2010 premiér Petr Nečas z ODS první škrty, které tehdy – nedlouho po svém nástupu – představila jeho vláda.

O třináct let později, kdy je v čele vlády opět premiér z ODS, můžeme konstatovat, že to byla zlatá slova. A hlavně, že pořád platí. Pokud bychom měli žertovat, musíme občanské demokraty ocenit za konzistenci.

Ale zase abychom nepřeháněli: drsná Nečasova slova i po letech sedí hlavně na slabou ambici Fialova kabinetu šetřit ve výdajích státu. Ozdravný balíček o velikosti téměř 150 miliard korun zahrnuje 58 různých opatření, ale úspory na provozu státu a snížení objemu platů ve veřejné sféře z toho dělají pouhých 20 miliard.

Přitom je to právě ODS, která dlouhé roky (správně) varuje, že stát velmi rychle a nebezpečně bobtná, je obalený tukem, a proto je potřeba zbavit ho špeků. Pravicoví politici o tom na svých různých seminářích a ideových konferencích rádi a vzletně mluví: omezit přebujelou byrokracii, rušit regulace, úřady, a hlavně – agendy.

Proč to tedy nedělají, když se dostanou k moci? Odpověď je jak z britského satirického seriálu Jistě, pane ministře. Analýza agend a jejich zefektivňování je jedním z cílů programového prohlášení vlády. Úředníci Ministerstva vnitra, kteří dostali za úkol připravit jakousi metodiku, se půl roku zabývali tím, jak vlastně definovat slovo „agenda“.

Už z toho docela jasně vyplývá, že pokud opravdu chceme rušit nějaké zbytečné činnosti státu nebo zeštíhlit úřady a propouštět státní zaměstnance, rozhodně aktivita nikdy nevzejde zevnitř státní byrokracie. Jestliže necháme jakékoli úředníky vypracovat analýzu agend s tím, aby navrhli jejich zefektivnění, můžeme si být jistí, jak to dopadne: Je nás málo, potřebujeme víc lidí.

Takový impuls nikdy a nikde nemůže přirozeně přijít zevnitř, ale vždycky jedině zvenčí. I velké nadnárodní korporace si najímají specializované firmy, od nichž si nechávají analyzovat své vnitřní procesy a navrhovat zlepšení nebo zjednodušení jejich fungování. V případě státu bychom čekali, že politické strany (vesměs po osmi letech v opozici) mají připravené detailní návrhy, jaké agendy zrušit nebo omezit.

A když tedy nemají, jak bohužel zjišťujeme, pak je outsourcing ideální možností. Opozice asi bude křičet, že to je drahé, ale proč by si vlastně vláda nemohla najmout firmu, která se na činnosti státu podívá zvenčí a z nadhledu?

A řekne třeba: Proč pod sebou Ministerstvo zemědělství má sedm výzkumných ústavů? Co dělá výzkumný ústav zemědělské techniky? Radí výrobcům traktorů, co a jak mají dělat? Nestačil by třeba jeden společný výzkumák? Z takového auditu by prostě mělo být jasné, jestli přínos jednotlivých agend a institucí vůbec stojí za vynaložené veřejné peníze. Co je pro fungování státu nezbytné, co naopak zbytné a co by třeba mohlo být poloviční.

Poslechněte si podcast Ptám se já

Abychom jen nekritizovali: vláda o pohled expertů zvenčí stojí. V Národní ekonomické radě vlády vznikla pracovní skupina pro efektivitu státní správy pod vedením ekonoma Aleše Roda. Teď dokončují jakousi mapu agend státu, aby viděli, kolik toho všeho vůbec je a jaké činnosti například zbytečně dělají dvě instituce zároveň.

Jenže i pak to bude vyžadovat politickou odvahu. Viditelnou snahu s tím pohnout má ministr financí Zbyněk Stanjura, ale také dobře ví, jak dopadli jeho předchůdci. Kdykoli jakýkoli politik rozhodne, že se nějaká agenda zruší, tak se dotčení úředníci začnou bránit a bojovat. Vytvoří dojem, že bez jejich činnosti by se stát mohl rychle zhroutit. Politik se lekne, v lepším případě od ambiciózního záměru jen ustoupí, v horším úřad, který měl zeštíhlit, posílí o nové lidi.

Zkušený Sir Humphrey – nebo kterýkoli jiný schopný tajemník na jakémkoli ministerstvu – by nám proto možná vzkázal: Mohu-li vám radit, vzhledem k poněkud okrajovému a perifernímu charakteru vašeho vlivu na rozhodování v rámci komplexního politického procesu bych se na vašem místě do restrukturalizace státní správy raději nepouštěl, pokud nechcete riskovat zhroucení důchodového a zdravotního systému, pane ministře.

Na všechny dosavadní ministry to fungovalo bezvadně.

Reklama

Doporučované