Šuplík: A kterou stanici přejmenujeme příště, více a lépe?

Sloupek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Snad je to jen shoda okolností. Protože jinak by se mohlo zdát, že pražské komunální politiky na jaře 2025 už nakazil přejmenovávací virus. Asi Trumpův.

Za prvé: Radním Prahy 4 se nelíbí pracovní název nové stanice metra Olbrachtova. Za druhé: Zastávka tramvaje Hellichova ponese od konce června jméno Pražské Jezulátko, protože v jednom směru leží přímo před kostelem Panny Marie Vítězné na Malé Straně. „Zásluhou Jana Wolfa (KDU-ČSL) došlo už před časem k obnově Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a nyní tento pražský politik přispěl k další viditelné provázanosti křesťanského dědictví Prahy se současností, což ocení i turisté, kteří k sošce Jezulátka přijíždí z celého světa a při cestování hromadnou dopravou získají vítaný orientační bod,“ uvádějí k razantní změně po léta zavedeného názvu jinak programově konzervativní Katolické noviny.

Za třetí: Dopravní uzel Smíchovské nádraží prochází rozsáhlou modernizací, ze které vyjde pod názvem Nádraží Smíchov. To je schváleno. Přejmenování dalších stanic metra je stále ve hře.

A za čtvrté: Stanice Českomoravská míří k tomu, aby se po rekonstrukci jmenovala Aréna Libeň. Minulý týden to posvětila místopisná komise magistrátu. Motiv změny je zřejmý: Dát skrze název najevo, že metro leží u haly, která tu před dvěma desetiletími vyrostla. Kdežto Českomoravská-Kolben-Daněk odtud nenávratně mizela a mizí.

Ani na tuhle - a nemalou - jazykovou změnu na mapě metropolitní MHD nemá redakce Šuplíku takzvaně silný názor. Jenom jsme si uvědomili, že nás minula nějaká viditelnější poptávka Pražanů po tom, aby se název stanice Českomoravská změnil a zlepšil. Volání, že Českomoravská je přežitek a musí se s tím už něco dělat, jsme nezaslechli.

Možná to bude tím, že potřebu stanici přejmenovat cítí v první řadě majitel O2 areny, společnost Bestsport. Ta o změnu požádala a radnice Prahy 9, dopravní společnost Ropid i zmíněná místopisná komise souhlasily. Ale obyvatelstvo a cestující veřejnost začaly doopravdy diskutovat až teď. Náš Šuplík se zapojuje dvěma poznámkami:

„Aréna Libeň“ by byla o parník lepší než původně uvažovaný název „Arena - Praha“, který dokonce schválila rada Prahy 9. Při pohledu na její usnesení se zdráháme uvěřit svým vlastním očím. Například proto, že slovu aréna v zájmu soudobé češtiny sluší čárka nad e, stejně jako ji objevíme ve slovech schéma, tréma a dalších. Vlastník zvolil pro název haly „mezinárodnější“ pravopis arena, budiž, takže můžeme psát, že se někdo objevil na scéně v O2 areně, a sneseme to. Ale to neznamená, že by bylo žádoucí převzít „arenu“ do názvosloví veřejné dopravy v naší stověžaté matičce.

„Arena - Praha“ by kromě toho byla první stanicí metra s pomlčkou a na její skloňování bychom se opravdu netěšili. Ještě větší radost by Pražané měli z bezprecedentního slova „Praha“. Rozumíme, že zrovna na této stanici vystupují a do haly míří i zástupy lidí z Brna nebo ze zahraničí, ale ani jim asi není nutné objevovat Ameriku, ve kterém že to místě střední Evropy se nacházejí. Pražské metro z pochopitelných - i orientačních - důvodů pracuje s názvy čtvrtí: Staroměstská, Kobylisy, Háje, Zličín. A najednou bác: Praha! Nedávalo by to smysl.

No a druhá, kratší poznámka spočívá v tom, že kulturní paměť města je důležitá a také má velkou setrvačnost. Takže plno lidí osobně říká ulicím nebo nádražím pořád tak, jak si - třeba díky rodičům - zvykli, a ne tak, jak se právě oficiálně jmenují. Podobné příklady se najdou v různých historických epochách a samozřejmě nejen v Praze. „Na Českomoravskou“ by někteří jezdili ještě dlouho poté, co by se začala jmenovat jinak.

Jeden z argumentů pro přejmenovávání v MHD zhruba zní: název by měl odpovídat tomu, co se v místě nachází, a ne tomu, co tam stálo dřív a o čem se třeba ani neví, co to vlastně bylo. V takovém případě je ale srážka s kulturní pamětí nevyhnutelná. A můžeme se upřejmenovávat, protože účely míst se budou měnit pořád. Tam, kde stála ČKD a kde stojí O2 arena, může za dalších 50 let být zas něco jiného, respektive důležitějšího. Žádný účel není věčný.

Třeba Výtoň dávno neslouží k tomu, že se tam vytínají vory, ale jako pomístní název a přestupní zastávka (i na přívoz!) slouží v 21. století bez problémů a nemusí se přejmenovávat na Náplavku, aby to bylo „aktuálnější“ a „výstižnější“. Jména zaniklých fabrik jako Waltrovka se v paměti a v MHD udržují aspoň skrze developerské projekty, které je nahradily. S tím, že se místo jmenuje pořád stejně, je někdy nejjednodušší a pro všechny nejvýhodnější se smířit. A netlačit na aktualizaci.

Jistě, je to vždycky něco za něco. V Ústí nad Labem před pár lety hromadně přejmenovávali zastávky, které „připomínají velký kus novodobé historie Ústí nad Labem, matou ovšem každého, kdo staré časy nepamatuje“, jak shrnul ústecký Deník. „Projížďka MHD je (takže dnes už „byla“, pozn. red.) vlastně i výletem průmyslovými dějinami Ústí nad Labem. Například zastávka Drogerie odkazuje na někdejší velký národní podnik, který sídlil v továrně Dürschmidt z první republiky.“

Změna je možná, zdaleka ne vždycky nutná. Název, který není úplně perfektní, ale má svou hodnotu v tom, že je známý, ustálený a nemůže budit pohoršení, bývá pořád dost dobrý. Pak je skoro každá změna k horšímu. Příklad: stanice metra Hradčanská, které po půlstoletí také hrozí přejmenování, protože se ke své a naší smůle nenachází v katastrálním území Hradčan, nýbrž u nádraží Praha-Dejvice. No a, co má být?!

V Plzni se v roce 2013 objevila místo zastávky „Dobřanská“ zastávka „U Darebáka“. Stála tam stejnojmenná hospoda. V roce 2021 zanikla. Zastávka U Darebáka ale existuje dál. Snad teď nikoho nenapadne ji pojmenovat výstižněji, účelněji, adekvátněji. Zašlá poezie předměstí, takových orientačních bodů si v síti MHD máme vážit. Kdo nejste z Plzně, tušíte správně: právě se nacházíte vedle věznice na Borech.