Článek
Pod názvem Šuplík vychází od roku 2023 jazyková a kulturní hlídka, kterou na Seznam Zprávách připravuje Jan Lipold. Protože slova jsou jen kapky deště.
Rok hrdosti na naši zemi, ohlášený 1. ledna Andrejem Babišem, je v plném proudu. Konkrétně rok hrdosti na českou, českou, moravskou a slezskou zemi. Po Dni české vlajky (zákon tento týden podepsal prezident) přichází poslanec Radek Vondráček se zákonem o zemských znacích a vlajkách. A jak my v redakci Šuplíku říkáme, bude to fakt jízda.
Čechy, Morava, Slezsko. Hrdost by se dala krájet. Doslova, tak pojďme na to.
Hrdost, to je česká vlajka, správně nazývaná státní vlajka (viz paragraf 4 zákona o státních symbolech). Hrdost, to je „a to je ta krásná země, země česká“. Nejlepší moravští patrioti ještě dozpívávají „… a moravská, domov můj“. Melodie státní hymny (paragraf 7) to umožňuje, klidně si to vyzkoušejte. Zákon o užívání státních symbolů v tomto případě neukládá žádnou sankci. Dosud ne.
Distribuci hrdosti na českou vlajku a opěvovanou českou zemi obstarává právě Vondráčkův návrh. Také Čechy, Morava a Slezsko podle něj mají dostat oficiální znaky a vlajky.
Poptávka, pokud existuje, tu přichází v první řadě z Vondráčkovy rodné Moravy, jazykově zastíněné názvem státu (Česká, nikoli Českomoravská republika) i textem hymny. Kdežto na Čecha z Čech, kterému by zoufale scházela vlajka Čech, jelikož nemá co vyvěšovat a s čím fandit, jsme v Čechách ještě nenarazili.
Znaky a vlajky Čech, Moravy a Slezska (návrh zákona).
Moravské (a slezské) symboly se samozřejmě na veřejnosti objevují už teď, běžně například na radnicích, a je to tak správně. Pan Vondráček je chce povýšit, popsat a nakreslit zákonem. Ne, nebudou to státní symboly, ty už máme. Ne, nebudou to, s prominutím, ani symboly existujících zemí, protože naše státní uspořádání země nezná, byly zrušeny v roce 1949 a aby to bylo ještě složitější, už od roku 1928 na mapách nebyla země Moravská a země Slezská, ale Moravskoslezská.
Země se zkrátka pohybují v šedé zóně mezi slavnou historií, tradicemi, sentimentem - a něčí potřebou všechno to mocně upevnit prostřednictvím paragrafů. Pak je ale zaděláno na potíže.
Radek Vondráček skoro stejný zákon navrhl už v roce 2023. Podepsaly ho i zástupy dalších poslanců a poslankyň, včetně ministrů Vlastimila Válka, Mariana Jurečky a Víta Rakušana. Že (ten zákon) spadl pod stůl, bylo velké štěstí, protože v něm byla řeč i o cedulích, které měly vyznačovat „začátek území zemí Čech a Moravy na dálnicích a silnicích“. Přesně takhle nějak odjakživa začínaly války.
A to zákon ani nemukl o nějakých cedulích se začátkem Slezska, což by se rovnalo jeho tiché anexi Moravou.
V roce 2026 už Vondráček a spol. (z členů vlády se k návrhu přihlásila Alena Schillerová) hraniční tabule se zemskými znaky rozumně vynechávají. Stačí, že historické země Koruny české dostanou symboly, odvozené z toho, jak vypadá velký státní znak - takže to budou lev, orlice a orlice v příslušných barvách.
Evidentní potíž nastává s „Vondráčkovým“ znakem Čech, protože je prakticky stejný jako malý státní znak, liší se jenom tvarem štítu. Malý státní znak je běžnou součástí úředních dokumentů, razítek, budov a spousty jiných věcí. Jeho závadné používání se tresce podle zákona. Jestli bude státní znak zaměňován se znakem Čech, dočkáme se nejenom ostrých diplomatických nót z východu republiky, ale i hustých žalob. Odkudkoli.
Zákon tyto komplikace anticipuje pravidlem, že „v případě znaku Čech se při současném užití se státním znakem užije vždy velký státní znak“. Společně se do toho zabrušujeme čím dál víc, připadá nám.
Vláda národní hrdosti s Vondráčkovým návrhem nepřekvapivě souhlasila. I když měla na stole připomínky z ministerstev, které místy souzněly s tímto stanoviskem Šuplíku: Prosím, raději ne. Zmatek by byl příliš vysokou cenou za to, že se Čechy svezou s Moravou a Slezskem, a proto musí dostat zákonem své heraldické zvíře do svého znaku také. I na svou vlajku, na českou vlajku, pardon, to nikdy, jedině na vlajku Čech!
Navržený znak Čech a platný malý státní znak České republiky (vpravo).
Zákon o zemských znacích a vlajkách, který upřímně řečeno nijak zvlášť nepotřebujeme, má začínat výjimečně, totiž slavnostní preambulí. Má ji třeba Ústava, ale zákon o státních symbolech už ne, zatímco minulosti mají být dopřány tyto fanfáry, prosíme povstaňte: „Uznávaje dobré tradice státnosti zemí Koruny české a chráníce dějinný odkaz našich předků Parlament v úctě k symbolům historických zemí Čech, Moravy a Slezska, které jsou nedílnou součástí symboliky státu, rozhodl se zákonem upravit i podobu a užívání zemských znaků Čech, Moravy a Slezska.“
Nebudeme se tu nimrat v rozdílu mezi „státní symbolikou“ a „státními symboly“, aby nám český lev ve znaku Čech i ve státním znaku nezatopil ještě víc. Zato si zgustneme na chybě v přechodníku číslo 2, tedy „chráníce“. Správně má být „chráně“, což se dá odvodit i z přechodníku číslo 1 „uznávaje“. Podmětem je slovo Parlament, oba tvary musí být analogické.
Chápajíce, že přechodníky nejsou běžný provoz, na jejich akurátním používání za normálních okolností v Šuplíku až tak dramaticky netrváme. Ale! Tady přichází zákon. Navrch s fanfárami hrdosti na krásné země, země české, moravské a slezské, domovy naše. A když už to Vondráčkovo troubení posloucháme, tak si vyprošujeme čistý zvuk bez falešných tónů.
Předkladatel přitom dostal druhou šanci, aby své jazykové vlastenectví vypiloval: Na problém s přechodníkem ho upozornila už minule Fialova vláda. Nevšiml si, anebo má jiný názor.
„Nevím, kde se vzalo přesvědčení, že pozitivní zprávy nikoho nezajímají a čtenáře a diváky zaujme jen konflikt. Samozřejmě souhlasím, že kritika je důležitá. Ale více dobrých zpráv by určitě spousta z nás ocenila a vůbec by nám to neuškodilo.“ Tak pravil, tehdy z titulu ústavního činitele číslo 3, Radek Vondráček v novoročním projevu 2019. Pozorně jsme to zaznamenali a pokoušeli se tím řídit, ale bohužel. Mysleli jsme to dobře - ale jak sami vidíte, dopadlo to jako vždycky.
Hezký víkend, vážení a milí na všech dosud spřátelených územích.
