Článek
Málo se to ví, ale takzvaná maastrichtská kritéria mají svůj tajný dodatek, a ten zní: podmínkou pro přijetí státu do eurozóny je osvojení společné měny příslušným národním jazykem. Ve skutečnosti to není tajná, ale naopak ta nejhlavnější podmínka, z pohledu Šuplíku tedy rozhodně. Vítejte zpět, milí čtenáři!
Jazykový parametr zatím kromě nás nedokázaly splnit ani Bulharsko, Dánsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Švédsko, a proto se ani tam eurem nemluví a neplatí.
Takže než ho do svých šrajtoflí a schodků přijmeme, musíme si ujasnit pár mimorozpočtových záležitostí. A vůbec: euro si zaslouží slušné zacházení už předtím, než ho adoptujeme.
Je zajímavé, že i řada očividných zastánců přijetí eura stále píše slovo Euro s velkým písmenem. Což je, pokud jde o název měny, nejen podivnost, ale rovnou chyba. Asi jako kdybychom psali „pro Korunu by si nechal koleno vrtat“, a mysleli tím skutečně oběživo, ne oddanost dotyčné osoby televiznímu seriálu nebo královskému trůnu. Měny jako obecná pojmenování se zkrátka píšou s malým, čili ne „Pro pár Dolarů navíc“, ani „sekera je za dva Zlatý a topůrko za Tolar“. Ani za Jüan, Forint, Libru nebo snad probůh Kopějku. Mluvíme eurem.
Výše zmíněný jev se snad dá vysvětlit tím, že příznivci eura chtějí dát najevo jeho význam a důstojnost, a připadá jim, že pravopis s malým počátečním písmenem by ji vyjádřil nedostatečně, ne-li ohrozil. Ale to je jen jazykově-měnová spekulace.
Nejasnosti kupodivu v praxi panují i v otázce skloňování. Pořád jsou tu a tam k vidění spojení typu „dva tisíce euro“, asi jako by výkupné mělo být ukryto do „košíku jablko“. Tak to ne, přátelé.
Neskloňování eura má nečekaně tuhý kořínek – ačkoli už před řadou let znamenitá studie s názvem Výraz „euro“ v českém jazyce: počátky užívání a výhledy dospěla ke zjištění: „Prosadilo se také zacházení odpovídající většině substantiv zakončených na -o, tj. užívání ve středním rodě (silné euro) a skloňování podle vzoru město: kurz vůči euru, dvě eura, sto eur, platit v eurech.“
Skloňování eura je pravidelné a přirozené, a jestli tohle kritérium nesplníme, bude to ostuda.
Letos pravdu o euru bohužel zatemňuje mistrovství Evropy ve fotbale mužů alias Euro, kam jsme se kvalifikovali bez ohledu na jazykové výsledky. A někdy ho nazýváme docela drsně EURO, což je pravopis, který razí pořadatelská UEFA a který si pro jeho nápadnost oblibují internety. Ano, ale taky to není hlásková zkratka, ale slovo, které si o české skloňování říká úplně stejně jako euro-měna, což by nicméně v některých pádech vedlo k celkem divokým pravopisům jako „na dvou předchozích EURECH“ nebo snad dokonce „EURech“.
Ech, co s tím? EURO napsané velkými písmeny může buď zatuhnout v nesklonnosti. Nebo se podrobit skloňování jako město nebo jablko, což ale zjevně znamená používat pravopis Euro a maastrichtská kritéria. V mluvené řeči – ale můžeme snad s názvem zacházet jinak, když ho píšeme, a jinak, když vyslovujeme? – je kromě toho skloňování jediné slušné východisko. A vůbec, ve 4. a 5. pádě se to nepozná: Jedeme na Euro! Sbohem, Euro! Vítej, euro!
Hlavně si to společně nekomplikujme. Chléb euro a hry Euro jsou prostě jen dvě strany jedné euromince.
