Hlavní obsah

Nejdůležitějším z 10 faktorů, jež Slavii posunuly do Ligy mistrů, je um trenéra Trpišovského

29. 8. 2019

Jan Bořil slaví s fanoušky postupový gól proti Kluži. (Video: Seznam.cz)

V elitní společnosti 32 klubů, jež se večer v Monaku dozvědí své rozlosování do skupin Ligy mistrů, bude stejně jako loni i český zástupce. Viktorii Plzeň střídá Slavia Praha, znělka Ligy mistrů zazní před jejími zápasy po tuctu let. Jednotlivé faktory velkého úspěchu klubu z pražských Vršovic rozpitval ve svém glosáři Luděk Mádl, fotbalový expert Seznamu.

Článek

Za dvanáct let se stihne změnit mnohé. Autor tohoto textu ve středu v Edenu potkal kamaráda Jiřího, se kterým v roce 2007 sledoval na Strahově památnou bitvu s Ajaxem Amsterdam, zakončenou postupovým gólem Stanislava Vlčka. Kamaráda tehdy na zápas doprovázela dívka, se kterou se posléze stačil oženit, povít s ní děti a také se rozvést.

I Slavia se změnila. Stačila mezitím dojít na hranici insolvence a zase se zdvihnout. Díky čínským penězům, díky svým věrným fanouškům a především díky umu a schopnostem trenéra Jindřicha Trpišovského. Právě on je tím hlavním faktorem, který nyní odlišuje Slavii od české konkurence a umožnil jí i totální průlom na evropské pohárové scéně.

Už jsme zmínili, že Slavia se do Ligy mistrů vrací po 12 letech. Vzestup, který právě za těch tucet let zaznamenal přímo Jindřich Trpišovský, je vlastně naprosto unikátní. Tenkrát vedl Horní Měcholupy, dnes večer se dozví, jestli vyzve Barcelonu nebo Juventus. Nebo Liverpool, který vede jeho velký vzor Jürgen Klopp – ostatně tuhle variantu by si 43letý Trpišovský samozřejmě přál ze všeho nejvíc. Sny se mu obvykle plní, uvidíme, jestli i tenhle.

Faktor první: Trenér Trpišovský

Z Kloppa si zdaleka nevzal jen bílou čepici. Jeho trenérský rukopis, který na hřiště nekompromisně vnášejí kolíky na kopačkách jeho mužstva, zahrnuje velkou agresivitu a fyzickou sílu při napadání a rychlém přechodu do útoku, ale i vysokou herní kompaktnost týmu, jak v útočné, tak především obranné fázi.

Trpišovského styl nejenže následuje progresivní mezinárodní trend, ale pasuje i do momentální reality českého fotbalu. V něm jaksi scházejí míčoví kouzelníci, takže chce-li být český tým mezinárodně úspěšný, nemůže si hrát na Real Madrid, ale musí se soustředit na jinou typologii fotbalových zbraní, kterou jsme si právě popsali. Ostatně právě na to už před lety přišel Jaroslav Hřebík, byť to mnozí dosud odmítají pochopit.

Konkrétně v porovnání s Hřebíkem má ale Trpišovský ještě něco navíc: Schopnost plně vtáhnout hráče do světa svých představ, které pak oni realizují. Trpišovský jim dokáže vlézt do hlavy a naprogramovat je tak, že i ti, co dosud spoléhali spíš na svůj talent, najednou ve fyzické přípravě dřou jako koně. A i tuláci hřištěm jsou najednou ochotni plnit přesně taktická zadání. A když ne zcela dokonale, tak v klidu a bez křiku odejdou, třeba do Řecka.

Připomeňte si starší rozhovor s Jindřichem Trpišovským, z doby, kdy přicházel do Slavie. (Video: Seznam.cz)

A nevzdávají se teatrálně kapitánské pásky, jako to kdysi Hřebíkovi udělal ve Spartě Karel Poborský. Protože ti dva k sobě prostě nenašli správnou cestu. A samozřejmě nejen oni.

Trpišovský tohle dokáže, i proto, že má velký přímý vliv na to, jak se tým nejen z hlediska fotbalové typologie, ale i osobnostně skládá. Navíc na svou stranu dokáže dostávat i média, potažmo diváky.

I tohle si vzal od Kloppa. Ví, že podle těch pár vteřin televizního rozhovoru si na něj miliony lidí dělají názor. A prezentuje se jim s absolutní přirozeností, nenuceností, na nic si nehraje, zápasy hodnotí věcně, stojí si za svým týmem a k soupeřům se vyjadřuje gentlemansky.

Co je podstatné: Nepřešlapuje na místě, chce, aby se věci vyvíjely a posouvaly. Stál o to, aby si do týmu bojovníků mohl vložit hráče, jehož fotbalové vlohy vytvoří pro hru Slavie úplně nový stupeň variability a kvality. Nico Stanciu stál Slavii hodně peněz, ale ačkoli se rozjíždí spíše zvolna, trenér ví, že se v něm skrývá obrovský potenciál. A pevně věří, že ho v dalších týdnech rumunský reprezentant rozbalí naplno. V zápasech Ligy mistrů zejména.

Faktor druhý: Čínské peníze

I s Libercem dokázal Trpišovský v Evropské lize mnohé. A to si vždycky začátkem sezony slepil kádr z hráčů, které jinde nechtěli. Teď má jiné možnosti. Z Číny už do Slavie, počítáme-li i akvizici stadionu, přitekly miliardy korun, na českém přestupním trhu tak v posledních letech padají všechny dosavadní limity. A Slavia si může dovolit disponovat dvěma jedenáctkami, které by asi byly schopny obsadit v lize první a druhé místo, kdyby hypoteticky bojovaly proti sobě.

Finanční průtok Slavií je obrovský, náklady na roční provoz rozhodně převyšují miliardu korun. A tolik nejspíš Slavia v Lize mistrů nevydělá. Nicméně až začne hráče nejen kupovat, ale i prodávat za tržní cenu, kterou právě starty v LIze mistrů mohou pěkně „našlehat“, mohla by se Slavia stát ekonomicky soběstačnou. Pokud tedy všechno nerozfofruje jako před dvanácti lety. Anebo pokud si čínští majitelé nebudou zisky stahovat k sobě.

Faktor třetí: Jaroslav Tvrdík

O jeho pročínské politické angažovanosti, manažerských neúspěších v Českých aeroliniích či sklonech k megalomanství si každý může myslet své, nicméně úspěchy na fotbalovém poli v čele pražské Slavie mu prostě upřít nelze.

Od momentu, kdy se spolu s Jiřím Šimáněm ve Slavii objevil a vytáhl ji za pomoci čínského investora, jehož zastupoval, z tenat insolvenčního soudu, toho klub dosáhl opravdu nemálo: dvou titulů, dvou českých pohárových trofejí i návratu do pohárů evropských. Loni Slavia došla až do čtvrtfinále Evropské ligy, letos si zahraje Ligu mistrů.

Foto: Profimedia.cz

Jaroslav Tvrdík a Zhu Gaoming, představitel CITIC, vlastníka Slavie.

To jsou úspěchy, které rozhodně nelze přehlédnout či popřít. Tvrdík se i ve fotbalovém prostředí postupně učí, od loňského vyřazení v Kyjevě už třeba ví, že vytáhnout na Twitteru v plné polní proti zkorumpované UEFA není zrovna manévr z nejtaktičtějších.

Bez úhony přežil Tvrdík i velmi těžkou chvíli, kdy ekonomický pád postihl původního čínského investora Slavie, tedy společnost CEFC. Problém vyřešil vstup čínské státní firmy Citic a společnosti Sinobo.

Penězi Tvrdík nešetří a vzletnými líbivými slovy také ne. Čas ukáže, zda příjmy jednou pokryjí astronomické výdaje a zda se antiberbrovské postoje či prohlášení o zafinancování projektu VAR někdy promění i v úspěšně realizované činy.

NIcméně platí, že jedno klíčové manažerské rozhodnutí udělal Jaroslav Tvrdík bezpochyby správně. A teď jej za to postup do Ligy mistrů odměnil. Udělat na konci podzimu 2017 řez a rozloučit se s Jaroslavem Šilhavým, trenérem ověnčeným tehdy jen pár měsíců starým mistrovským titulem, jistě nebylo snadné.

Bylo ovšem učiněné s vědomím, kdo vzápětí přijde jako náhrada. A sázka na Jindřicha Trpišovského a jeho „štáb“ vyšla Tvrdíkovi na milion procent.

Faktor čtvrtý: Stadion v Edenu a divácká podpora

Na odlehlém Strahově, kde příznivce oddělovala od hřiště atletická dráha, se Slavii dlouho nedařilo do Ligy mistrů prorazit. Až poslední tamní pokus přes Ajax vyšel.

V moderním Edenu je to přeci jen jiná káva, byť i tady už se několik neúspěchů, s Fiorentinou, Tiraspolem, APOELem a Dynamem Kyjev stihlo nastřádat.

Atmosféra na stadionu v utkání s Kluží byla ovšem naprosto elektrizující. Věrní fanoušci se maximálně koncentrovali na podporu svému týmu, nedošlo ani k nejmenšímu viditelnému prohřešku proti dohodám či předpisům. A fanoušci za to byli odměněni postupem.

Foto: Profimedia.cz

Slávisté a jejich fanoušci slaví postup do Ligy mistrů.

Uplynulé týdny nicméně naznačily, že pokaždé vše takhle idylické být nemusí. Debaty vedení klubu s příznivci vedené na Twitteru i jinde vycházely z přísných disciplinárních trestů od UEFA i FAČR, jimž Slavia kvůli nepřístojnému chování některých fanoušků musela čelit.

Do Edenu chodí příznivců mnoho, což je samozřejmě dobře. A každá větší skupina logicky nabídne v sociologickém spektru i skupinky libující si v různém stupni anarchie. Extrémní vlídnost, kterou vůči nim vedení klubu dlouho praktikovalo, v jistou chvíli začínala všem přerůstat přes hlavu. Aktuální postupový úspěch může být pro všechny strany příležitostí, jak najít nastavení, které zase bude všeobecně akceptovatelné.

Atmosféra utkání s Kluží ukázala, že pokud je v tomto směru ok, je masivní divácká podpora obrovskou zbraní, která Slavii posouvá vpřed.

Faktor pátý: Nastavení sportovního úseku

Fotbalový úspěch Slavie nemá „na triku“ jen trenér Trpišovský, ale i tým jeho spolupracovníků, zejména asistentů. Plus sportovní ředitel Jan Nezmar, který (spolu s členem představenstva Jiřím Bílkem) tvoří jednak funkční „nárazník“ mezi vedením klubu a sportovním úsekem, jednak je garantem funkční sportovní koncepce.

Ukažme si věc na příkladu: Sparta si vybere trenéra Václava Jílka, vycházejícího ve své práci jednoznačně z týmového konceptu hry, ale uprostřed pole přitom zůstane solitér Kanga. A ono to prostě nepasuje.

To se ve Slavii nestává. Model se sportovním ředitelem Nezmarem zjevně funguje, ten sparťanský s Tomášem Rosickým, na stejné pozici začínajícím, je zatím nepřesvědčivý. Je na Spartě, aby si vyhodnotila, jestli má všechny priority, rozhodovací pravomoce a kompetence nastavené racionálně.

Práce tandemu Trpišovský-Nezmar, jehož službami Sparta relativně nedávno pohrdla, jí může být inspirací.

Faktor šestý: Široký, kvalitní a motivovaný kádr

„Co pamatuju, tak takhle kvalitní mužstvo Slavia nikdy neměla,” říká Václav Petrák, který na Slavii coby fanoušek chodil od 50. let a po listopadu 1989 v ní po 18 sezon působil jako kustod prvního týmu.

Vedle trojice Škoda, Souček, Bořil ve středu v základní sestavě nastoupili výhradně hráči, které si přivedla dvojice Trpišovský-Nezmar. Někteří z nich byli četnými fanoušky zprvu označováni za „dřeváky”, teď jim celý stadion aplaudoval.

O víkendu byla Slavia schopna postavit do ligového mače s Bohemians prakticky úplně jinou jedenáctku a i tak vyhrála 4:0.

I ti, co tolik nehrají, mužstvo zevnitř nerozkládají, Trpišovský s nimi v tom ohledu dokáže efektivně komunikovat. Snad i s Balutou, který ventiloval, že se cítí upozaděně a myslí na odchod.

Celková motivovanost kádru uspět je ale obrovská. A po postupu do Ligy mistrů samozřejmě o to víc.

Faktor sedmý: Váha českého titulu

Loni mistrovské Plzni umožnila síla českého koeficientu dokonce přímý start v Lize mistrů, letos Slavii alespoň nasazení do rozhodujícího, posledního předkola.

V porovnání s Kluží, která se musela prodírat už od prvního předkola a absolvovala proto v Edenu už osmý kvalifikační zápas, zatímco Slavia hrála druhý, to byla obrovská výhoda domácího celku.

Stejně tak ve srovnání s pozicí českého vicemistra, který teď musí do vicemistrovské cesty kvalifikace a vyřadit tři soupeře, pokud chce dojít až k cíli. Což je hodně těžké.

Z toho všeho plyne, že vyhrát českou ligu nyní znamená velmi solidní předpoklad pro postup do Ligy mistrů. A Slavia tu šanci zužitkovala.

Faktor osmý: Zvládnutí odchodu africké dvojice

Zdálo se, že to Slavii rozhodí. Stoperská dvojice Deli-Ngadeu byla pro Slavii v minulé sezoně klíčová. Počítalo se s tím, že odejde možná jeden z nich, nakonec výstupních doložek ve svých kontraktech využili oba.

I přes tohle nečekané interní selhání se ale Slavia dokázala díky práci svého sportovního úseku přenést. O co Slavii před vlastní bránou ubylo na atletičnosti a síle, o to kvalitnější rozehrávku vnesl do týmu nově příchozí Hovorka. A s Kúdelou utvořil dvojici, přes kterou zatím soupeři v této sezoně (i ligové) procedili jediný gól.

Faktor devátý: Chycená penalta v Kluži

„Jestli bych v zápasech se Slavií něco měnil? Leda soupeřova brankáře. Pro nás by bylo lepší, kdyby tam byl někdo méně kvalitní,” zavtipkoval v Edenu trenér hostí Dan Petrescu.

Ondřej Kolář podal v obou duelech špičkový výkon, i něco navíc. Penalta, kterou chytil v Kluži, byla pro vývoj dvojzápasu mimořádně cenná. O to víc, že byla vůbec prvním pokutovým kopem, který Kolář ve své profesionální kariéře zneškodnil.

Faktor desátý: Zdraví

Částečně je to jistě i faktor štěstí, částečně dobré trénovanosti a správného rozložení sil. Ale kromě dlouhodobě zraněného Hromady má Slavia kompletní široký kádr v tréninku a k dispozici. Ve výběru sestavy na Kluž se tedy Jindřich Trpišovský nemusel nijak limitovat. I to Slavii pomohlo. A zkušenosti, v pohárové Evropě postupně přibývající, samozřejmě jakbysmet.

Další už přibudou přímo v Lize mistrů.

Doporučujeme